Na konci roku 2014 se může české školství dostat do svízelné situace. Tentokrát ne kvůli nízkým platům učitelů a vysokým nárokům na tuto profesi, ale díky kvalifikačním předpokladům. Nedostatečná kvalifikace by mohla ze škol vyhnat až 7000 učitelek a kantorů. Během poslední doby jich 6000 již zahájilo chybějící studium a 4000 ho údajně započne v letošním roce. Doufejme, že ho také dokončí. Zahájení studia do konce roku 2014 zákon totiž ukládá jako podmínku, aby kantoři nemuseli ze škol nedobrovolně odcházet. Výjimku dostali jen ženy a muži nad 60 let plus ti, kteří měli na začátku roku 2005 patnáct let praxe. Ostatní bez kvalifikace na doplnění vzdělání dostali deset let.
Nekvalifikovaných kantorů je okolo 2500 na prvním stupni základních škol, 1700 na druhém stupni a 2300 na středních školách. Nejhorší stav je u odborných předmětů. Tam najdeme třeba techniky s vysokou školou, ale bez pedagogického minima. Týká se to také učitelů cizích jazyků. Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) říká: „Nejhorší situace je v Karlovarském kraji, pak v Ústeckém, Středočeském, v Praze a v Libereckém kraji.“ Velmi nepříjemné. České školství není nijak slavné a ještě musí hasit takový malér.
Přitom se zdá zbytečný. Uveďme příklad zákona o službě ve státní správě, který nyní poslanci upravují, aby mohl platit. Původní představa byla, že všichni státní úředníci bez výjimky budou muset projít státní zkouškou do roka či do dvou let od účinnosti zákona. Dnes ale poslanci uznávají, že to u stávajících úředníků nemá smysl a zkouška by měla být povinná jen pro nově přijímané zaměstnance státních úřadů. Vyjádřil se k tomu předseda ústavně-právního výboru Sněmovny Jeroným Tejc (ČSSD): „Uvědomujeme si, že lidé, kteří ve státní správě pracují pět, deset, patnáct let, by nemuseli být zkoušeni z toho, co denně vykonávají.“ Dodejme, že úřednická zkouška je také kvalifikační předpoklad.
Cena Label pro nekvalifikovanou kantorku
Podobně se mohlo postupovat na základních a středních školách. Ti, kteří tam již pracují a s nimiž jsou ředitelé a jejich zástupci spokojeni, mají praxi, rodiče si je chválí a jejich žáci mají dobré výsledky, mohli přece klidně zůstat. Jsou to ověření vyučující. Proč je vyhánět? Zároveň mohlo platit, že nově přijímané kantorky a kantoři už musejí splňovat všechny zákonné kvalifikační předpoklady. Pak by zřejmě nenastal žádný větší problém.
Kvalifikace rozhodně není všechno. Znám případ několika učitelek, které nejsou správně kvalifikovány, a přece hodnoceny jako vynikající.
Pokud ale nutíte kantory, kteří se mají stoprocentně věnovat dětem ve škole a musejí se na výuku doma denně připravovat, aby ještě k tomu studovali, je to pro ně velmi náročné. Kantoři si stěžují, že jim přibývá práce, navíc pedagogické fakulty dlouho nenabízely pro učitele dost studijních programů v kombinované formě.
Kvalifikace rozhodně není všechno. Znám případ několika učitelek, které nejsou správně kvalifikovány, a přece hodnoceny jako vynikající. Příklad: cizí jazyky. V České republice je každoročně vyhlašována Evropská jazyková cena Label, jejíž smysl je podpořit nové a výjimečné aktivity v oblasti jazykového vzdělávání, propagovat je mezi odbornou veřejností a inspirovat ostatní k zavádění takových aktivit do jazykové výuky. Paní X tuto prestižní cenu získala, ačkoliv nemá vystudovanou němčinu jako svůj obor. Vystudovala pedagogickou fakultu UK - učitelství pro 1. stupeň. Německy se naučila na kurzech v Německu. Rodiče ji hodnotí jako výtečnou, s dětmi to umí.
Jiný příklad: paní Y vystudovala také pedagogiku na UK, učitelství pro 1. stupeň. Němčinu se naučila v Rakousku, platila si čtyři roky kurzy na Goethe institutu ve Vídni, které zakončila nejprve zkouškou „Zentrale Mittelstufenprüfung“, později „Kleines Deutsches Sprachdiplom“ (vyšší stupeň). Dva roky pracovala ve Vídni jako lektorka pracovníků v bankách. Dohromady tam žila pět let. Jako němčinářka je ve své škole oceňována...
Družinářka - psycholožka
Na co takové kvalitní, oceňované kantorky potřebují ještě nějaký další papír? Školy se děsí, že odejdou. A pokud tito lidé začnou studovat, nebudou mít na děti dost času. Nebo budou brát na hůl studium.
Jako dost přehnaný se zdá požadavek, že také vychovatelky v družině musejí mít střední pedagogické vzdělání. Pokud tedy mají „jen“ maturitu, musejí ještě rok dálkově studovat, dodělávat si psychologii a pedagogiku. V praxi to ale nejednou bývá tak, že ty, které pedagogickou školu absolvovaly, se k dětem chovají hůř a lhostejněji než ty, které nejsou podle papírů správně kvalifikované. Vychovatelky (družinářky) mají mít dobrý vztah k dětem, umět si s nimi hrát, vyrábět, soutěžit, zaujmout je, pomáhat jim. K tomu musí mít člověk vztah, tohle ho „pajďák“ stejně nenaučí.
Zpět k učitelům. Ministr Chládek argumentuje, že na cizí jazyky mají školy zaměstnávat rodilé mluvčí, tedy cizí lektory. Jak takové lidi ale s úspěchem použít u nejmladších žáků základní školy, když se s nimi nedomluví? A tito lektoři ostatně také často nemají vysokou školu, natožpak aby měli speciální pedagogické vzdělání. Za český učitelský plat by tu asi univerzitně vzdělaní Američani, Britové, Němci či Rakušané neučili, že. U malých dětí jde strašně moc o to, aby kantor uměl učit, aby si s nimi rozuměl, aby jim dal základy. Aby jim předal gramatické znalosti i schopnost vyjadřovat se v cizím jazyce a odvahu k tomu.
Vyhánění osvědčených
V praxi se ukazuje, že i pedagogicky vzdělaní cizinci při výuce malých dětí občas selžou. Ideální je kombinovat výuku cizího jazyka s konverzací s rodilým mluvčím, ale až od určitého věku a určité úrovně znalostí (podle znalců, kteří malé děti vyučují, kupříkladu od třetí až čtvrté třídy tam, kde se holky a kluci intenzivně učí od první třídy. U běžné, neintenzivní výuky ještě později...)
Učitelé, kteří mají za sebou 10 až 15 let praxe a s nimiž je spokojeno vedení školy i rodiče, jsou prostě kvalitními kantory i bez přesné aprobace, často dokonce i bez vysoké školy. Praxe je zde mnohem cennější. Takhle školy přijdou bezdůvodně o osvědčené dobré kantory, které si vychovaly a které mladí absolventi jen těžko nahradí. Ze škol ti čerství odcházejí sice se spoustou znalostí, ale bez zkušenosti. Například v Německu čerstvě vystudovaní pedagogové musejí absolvovat minimálně rok povinné praxe na školách. Bez toho se učiteli nestanou.
Jan Ámos Komenský: „Kdyby hlupáků nebylo, kde by se brala moudrost?“
Ministerstvo školství oznámilo, jak uvádíme výše, že 6000 kantorek a kantorů zahájilo studium a další 4000 ho zahájí během letošního roku. Jak asi takové studium vypadá? A na jakých školách si vysokou školu při práci (a často při rodině) ti lidé dodělávají? Není to zhusta zase něco na úrovni slavných plzeňských práv? Je opravdu toto cesta, jak z nás znovu udělat národ Komenského? Ne. Je to zase celé jenom jako, smyslem je „mít papír“ a dejte mi pokoj. A samozřejmě dát vydělat těm kvantům „vysokých škol“, jichž se u nás vyrojilo jako komárů po období dešťů.
Ze třídy do Tesca
V oblastech, kde by hrozil masivní odchod učitelů, mají prý být ustaveny speciální komise složené z ředitelů škol, zástupců zřizovatelů, školských odborů a České školní inspekce. Tato sestava by posuzovala konkrétní případy a rozhodovala, zda ten který učitel může ve škole ještě pokračovat. Co je to za nesmysl? Proč zase nějaké komise? Proč nemůže rozhodnout prostě ředitel školy? Ten přece kantora zná a má největší zájem, aby to u něj dobře šlapalo. Aby byli žáci i rodiče spokojení.
Je dobré to zopakovat, logický postup by byl: osvědčené pedagogy si mohou školy ponechat, a teprve po nových žádat potřebné vzdělání. Mimochodem, dodnes ve školách učí kantoři, kteří za komunismu studovat nesměli...
A ještě něco. Každý ředitel i jeho zástupci potvrdí: není jen tak sehnat dobrou učitelku, dobrého učitele. Stávalo se i během posledních deseti let, kdy běžela ona lhůta na doplnění vzdělání, že některé školy správně kvalifikované kantory prostě nesehnaly. O různých odborných školách, kde učí technické předměty mnohdy inženýři, ani nemluvě. Tam ten nesmysl bije do očí.
Další moment té podivně vymyšlené změny, za níž nejspíš stojí lobby vysokých a středních škol: když ředitel chtě nechtě vyhodí pětapadesátiletou kantorku, které si navíc vážil, co bude ta vyhozená žena dejme tomu v 55 dělat? Začne od píky? Nebo půjde prodávat do Tesca? Jsou známé případy, kdy rodiče i ředitel sepisovali petici, aby osvědčená kantorka dětem zůstala, ale vedení ji na konci roku prostě bude muset propustit. Našemu skvělému školství tahle papírová revoluce nepochybně nesmírně prospěje.
