Otázkou, zda je Rusko Evropou, se po čtyřech měsících krize na Ukrajině nemusíme trápit. Je zodpovězená. A jasnou odpověď dál sám Vladimir Putin.
Varuje, že NATO se nesmí roztahovat na Ukrajinu; nechtěl podpis dohody mezi Kyjevem a Evropskou unií. Až do té míry, že sousední zemi zatahuje na pokraj války. Válečná a rozvrácená Ukrajina není pro ruského prezidenta dobrá. Ale pořád je lepší než evropská a demokratická Ukrajina.
Šéf Kremlu chrání Rusy před takzvanými západními vlivy, jakými jsou homosexualita, nebo internet coby nástroj CIA. Jako symboly Západu to v Rusku schytávají McDonald’s, Madonna i další ikony civilizace, kterou ruský prezident v projevu před dvěma lety označil za úpadkovou.
Tažení proti všemu západnímu se trochu začíná podobat komickým zákazům chruščovovské a brežněvovské éry. Brežněvova ministryně kultury Jekatěrina Furcevová se na začátku sedmdesátých let proslavila výrokem, že Rolling Stones vystoupí v Sovětském svazu jen přes její mrtvolu.
Od roku 2012 vzniká v ruské vládě studie nazvaná „Základy státní kulturní politiky“. Připravuje ji skupina pod vedením bývalého ministra obrany Sergeje Ivanova.
Na barikádách proruských demonstrantů na východě Ukrajiny to vypadá, jako by válka skončila před několika dny. A že se nepřítel, který teď sídlí v Kyjevě a má za sebou Evropskou unii se Spojenými státy, chystá vést válku novou, aby změnil výsledky té předchozí.
V Putinem zatím nepodepsaném dokumentu se praví, že „Rusko musí být vnímáno jako jedinečná a originální civilizace, která nemůže být redukována na pojmy Východ nebo Západ“.
Paranoidní nenávist k NATO jako protiruskému zlu dostává kvůli ukrajinským událostem navíc tvář nového boje proti fašismu a odvetě za vítězství ve Velké vlastenecké válce. Na rozdíl od většiny Evropy je v Rusku (a na ruskojazyčné východní Ukrajině) tato válka považována za něco, co zásadně definuje i současné uspořádání světa.
Na barikádách proruských demonstrantů to vypadá, jako by válka skončila před několika dny. A že se nepřítel, který teď sídlí v Kyjevě a má za sebou Evropskou unii se Spojenými státy, chystá vést válku novou, aby změnil výsledky té předchozí.
Na barikádě v Luhansku jsem viděl nápis, který považuji za obzvlášť výmluvný. Autor tam uvedl, že první Evropskou unií byl Napoleon a druhou Hitler. A že obě tyto unie Rusové dokázali porazit. Prý porazí i tu třetí, současnou.
Pokud ukrajinská krize něco ukončila, anebo by měla ukončit, pak iluze, že Rusko pod vedením Putina a jeho skupiny může být něčím víc než ekonomickým partnerem a pro nás navíc atraktivním hokejovým soupeřem.
Tomáš Garrigue Masaryk napsal svoji knihu „Rusko a Evropa“ před více než sto lety. Ale co napsal, prostě platí pořád.
„Stavím-li tedy Rusko a Evropu proti sobě, srovnávám dvojí období; Evropa není Rusku podstatně cizí, ale Rusko si ji přece neosvojilo, dosud neosvojilo úplně (…) Evropan, žijící s přítomnou dobou, bezděky již obrátil své myšlenky k budoucnosti; anticipuje závěry k daným premisám historickým - v Rusku je přenášen do minulosti, často do středověku, a to se pak jeví úplně jinak než moderní život nejpokročilejšího Západu.“
František Palacký pro změnu varoval, že Rusko nemůže být spojencem všech Slovanů, protože neuznává rovnost slovanských národů. Současné dění na Ukrajině dává za pravdu i jemu.
Není vlastně snaha Moskvy za žádnou cenu nepustit Ukrajinu podobná tomu, jak v letech 1831 a 1863 potlačovala polské povstání? Změnila se doba a metody, bojiště je o kus dál na východ, ale jinak se zase tak moc nezměnilo.
(Malá poznámka na závěr pro ty, kteří si neustále stěžují, že české komentáře k Rusku/Ukrajině jsou zaujaté, rusofobní a bagatelizují násilí z ukrajinské strany: Po Rusku rád cestuji, mám tam přátele a potkal jsem v Rusku mnoho báječných lidí. Nevadí mi ruští turisté v Česku. Páteční požár v Oděse a smrt 46 proruských demonstrantů v hořící budově považuji za strašnou tragédii, ať ji způsobil kdokoliv.)
