Už jsme si zvykli, že u nás žijí ukrajinští uprchlíci. Dostávají od státu dočasnou ochranu. Podle dat ministerstva vnitra jich tu oficiálně pobývá 340 tisíc, necelých 30 procent z nich jsou děti, mladí do 17 let a senioři starší 65 let. Více než 120 tisíc z celkového počtu je "ekonomicky aktivních", pracují. Že z toho tvoří 60 procent. Vycházím ze zprávy společnosti Člověk v tísni.
Jak ukrajinské uprchlíky vnímáme? Nic moc. Podle výzkumu CVVM, a to je potěšující, přibylo lidí, kteří uznávají, že se daří uprchlíky zapojovat do české společnosti. Před rokem si to myslelo 46 procent dotázaných, letos už 55 procent. A naopak méně lidí si myslí, že se začleňování nedaří, bylo jich 46 procent, nyní o 8 procent méně.
Občané jsou však často infikováni jakýmsi implantovaným strachem. Podle 52 procent odpovídajících "představují uprchlíci z Ukrajiny problém v kontextu celé ČR". Když se ale výzkumníci zaměří přímo na místo bydliště, pak uprchlíky za problém považuje jen 24 procent dotázaných.
Zjevně v tom hrají roli především opoziční politici, ať už sněmovní či mimosněmovní. Tomio Okamura označuje Ukrajince za "nácky", předseda ANO Babiš při debatě s občany pražského sídliště Řepy prohlásil: "My, pokud se dostaneme do vlády, zavedeme tvrdý azylový zákon. Vyženeme policisty a vojáky do ulic a budou se ptát: Co tady děláš? Máš papír? Ukaž! Jak jsi sem přišel?!" Reagoval na dotaz týkající se evropského migračního paktu. Používá také pojem "naši lidi", který staví do opozice proti uprchlíkům, pro které prý vláda Petra Fialy dělá "víc než pro naše lidi".
Společnosti Člověk v tísni ve své zprávě znovu potvrdila fakt, který se začal projevovat koncem loňského roku: stát už na uprchlíky nedoplácí. "Už loňská bilance příjmů a výdajů na podporu ukrajinských uprchlíků byla v rovnováze. Jak výdaje, tak příjmy činily shodně necelých 22 miliard Kč. Zatímco v první polovině roku výdaje ještě převyšovaly příjmy, v druhé polovině dominovaly příjmy. Za čtvrté čtvrtletí 2023 byl rozdíl 1,9 miliardy ve prospěch státního rozpočtu a jen za letošní leden plus další miliardu."
Ukrajinci do příjmů státu za dva roky podle ministerstva práce a sociálních věcí poslali více než 35 miliard korun z odvodů na pojistném nebo spotřební dani. Když si to dáte do kontextu s českou klesající porodností, s tím, že nám hrozí postupné úbytky obyvatel, měli bychom ukrajinské uprchlíky vítat.
Realita ale, zdá se, nehraje nijak zásadní roli. Podle agentury CVVM u nás převládá názor, že jsme přijali "více uprchlíků z Ukrajiny, než je země schopna zvládnout". To si myslí skoro 60 procent dotázaných. Z toho 32 procent míní, že jsme jich přijali "mnohem více" a 27 procent "o něco více, než je ČR schopna zvládnout". Že ono "nezvládání" není vidět? Nevadí.
Síla opoziční mlhy má větší sílu než vládní přesvědčování
Je zjevné, že síla opoziční mlhy a opozičního strašení dominuje nad schopností vlády a jejích institucí občany přesvědčit, že nás ukrajinští váleční uprchlíci nejen neohrožují, ale že nám prospívají. Nefunguje ani v médiích i vládními politiky často opakovaný argument, že Ukrajinci bránící se genocidní expanzi ruských hord chrání i nás před jejich vpádem a jejich způsobem myšlení a života. Masa tuzemců rychle a snadno zapomněla, že Rusové Českou republiku prohlásili za nepřátelskou zemi. Co dělají s "nepřátelskou zemí", to vidíme děsivě reálně na Ukrajině, pokud jsme ochotni to vnímat.
Nejen část občanů, i stát se dnes chová vůči Ukrajincům u nás nerozumně, neprozíravě. Ano, pustil je sem, ostatně jde o skutečné uprchlíky a nemohl je ani nepustit. Ano, dal jim dočasnou ochranu a snad jim časem, vbrzku, umožní získávat dlouhodobé pobyty. Ale neumí, nebo nechce jejich schopnosti dostatečně využít.
Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v dubnu zveřejnila svoji zprávu za rok 2023 o "socioekonomické situaci uprchlíků z Ukrajiny". Z ní se dozvíme, že skoro polovina z nich "má ukončené terciární a vysokoškolské vzdělání. Přesto… často v Česku pracují na pozicích, které nedosahují jejich kvalifikace, nejčastěji jako manuální pracovníci".
Skoro třetina respondentů, které IOM oslovil, uvádí, že "není schopno pokrýt své každodenní výdaje", a přes polovinu respondentů uvádí, že "by nebylo schopno pokrýt neočekávaný výdaj ve výši 13 600 Kč". Vyplývá to z výsledků dotazníkového šetření DTM (Displacement Tracking Matrix), který na území ČR Mezinárodní organizace pro migraci provádí od června 2022. Dodám: ale nestěžují si.
IOM ukázal, že uprchlíci z Ukrajiny u nás často pracují na špatně placených manuálních pozicích, které neodpovídají jejich vzdělání. Až 68 procent uprchlic z Ukrajiny, které dříve pracovaly jako manažerky nebo odbornice, pracuje v Česku pod úrovní své kvalifikace. U mužů je to polovina.
Píšu o tom opakovaně, moje vlastní zkušenost s ukrajinskými uprchlíky je stejná. Problémem bývá často čeština, kterou sice nějak zvládají, ne však na dostatečné úrovni. Kurzů českého jazyka je málo a Ukrajinky, které znám, mají s sebou děti a musí pracovat. Jedna, vysokoškolačka, učitelka, dělá třeba směny na poště, skoro samé noční, nemá sílu na intenzivní kurz, i kdyby byl k mání. Další, zdravotní sestra, uklízí na dvou místech, stará se o desetiletého syna, nemá sílu ještě studovat jazyk a dodělat si potřebné zkoušky, aby u nás mohla pracovat ve své profesi.
Stát se dopouští hrubé chyby, když kvalifikaci uprchlic a uprchlíků nevyužívá. Když nedělá všecko pro to, aby ji využít mohl, a to nejen v profesích, kde nám lidé chybí.
Společnosti Člověk v tísni upozorňuje, že kdyby Ukrajinky a Ukrajinci pracovali na pozicích odpovídajících jejich vzdělání a profesi, stát by na tom vydělal. Uvádí příklad: "Žena s jedním dítětem, která pracuje za minimální mzdu, státu měsíčně přinese 7 600 korun. Pokud by pracovala za odpovídající mzdu její kvalifikaci, s platem například 32 tisíc, tak by stát každý měsíc získal 15 555 korun", dvakrát tolik.
Když to shrnu. Uprchlíci se nám vyplácejí, ale opozice jde proti nim, aby získala body u "svých lidí". Vládní koalice zase není dost pružná na to, aby potenciál utečenců před válkou dostatečně využila. Roli samozřejmě hrají i dezinformace, které z Ukrajinců dělají "nácky" a riziko. Realita je taková, že bychom si jich měli vážit, být hrdí na to, že jsou u nás a že jim (i když nedostatečně) pomáháme. Měli bychom také chápat, že "uprchlík" není ani "ekonomický migrant", ani nadávka.
