Na Ukrajině mír nebude. V polovině ledna ukrajinský prezident Petro Porošenko podepsal dekret o částečné mobilizaci záloh. Ukrajinský parlament výnos obratem schválil. Porošenko řekl, že další částečná mobilizace proběhne během dubna a června. Počítá, že v roce 2015 povolá k armádě přes sto tisíc Ukrajinců z celé země.
Na Porošenkovu mobilizaci teď odpověděli separatisté v Doněcku. Velitel povstalců Alexandr Zacharčenko v pondělí řekl: „Za deset dní v Doněcké lidové republice vypukne všeobecná mobilizace. Plánujeme mobilizovat až sto tisíc lidí.“ Uvedla to vzbouřenecká tisková agentura DAN.
Později byla zpráva upravena. Zacharčenko oznámil, že Kyjev zřejmě chystá ofenzivu a vzbouřenci nemohou zůstat pozadu: „Máme v úmyslu mobilizovat potřebné množství lidí, aby se početní stav naší armády dostal na sto tisíc lidí. Bude to dobrovolná mobilizace. Máme čas do jara, nové jednotky stihnou projít bojovým výcvikem. Od mobilizace očekáváme nejméně pět dodatečných brigád.“
Tři brigády mají být podle Zacharčenka motostřelecké, jedna dělostřelecká a další tanková. Dobrovolná mobilizace se může změnit v povinnou. „V první etapě bude vyhlášen nábor dobrovolníků. Pak uvidíme. Jestli nám budou stačit dobrovolníci, bude možné všeobecnou mobilizaci nevyhlašovat,“ vysvětlil. Povstalecké republiky potřebují údajně minimálně třicet tisíc nových vojáků, aby udržely pozice.
Jak se na obě mobilizace dívat? Je logické, že mobilizuje Porošenko. Chrání svoji zemi před rozpadem, před odtržením Donbasu a jeho „osamostatněním“ čili připojením k sousednímu Rusku. Mobilizace povstalců má opačnou logiku – Ukrajinu ničit, rozbít, roztrhnout. Ideologie je jasná: Ukrajina patří Rusku. Nějaké mezinárodní dohody neexistují. Máme tanky, náš smysl života je válka, tak uráááá na zteč.
Představa, že Zacharčenko zmobilizuje sto tisíc (nebo padesát tisíc, nebo i jen třicet tisíc) lidí v Doněcku a Luhansku, je dost absurdní. Kdo z normálních obyvatel východní Ukrajiny by se chtěl jít dobrovolně nechat zabít? Možná desítky, možná i stovky lidí. Ale tisíce? Desetitisíce? Porošenko mobilizuje v celé Ukrajině, Zacharčenko jen ve dvou „republikách“.
Finta, jak dostat do Donbasu další Rusy
Znalci prostředí se shodují na tom, že povstalecká mobilizace není nic jiného než krycí manévr. Jeho smyslem je zakrýt fakt, že Vladimir Putin pošle do Donbasu další „dobrovolníky“, další vycvičené „vojáky na dovolené“. Zásadní je i otázka, kde povstalci vezmou výzbroj pro desítky tisíc rekrutů. Putinovci říkají, že rebelové mají zbraně a techniku, kterou zabavili ve skladech ukrajinské armády. Zprávy NATO hovoří o tom, že zbraně včetně tanků a těžké techniky dodává od počátku Moskva.
Putinova propaganda tvrdí, že ruská vojska na Ukrajinu nevstoupila. Že tam bojují jen ruští dobrovolníci. Tato tvrzení však dostávají trhliny. List Kommersant čerstvě popsal, jak se ruské matky obracejí na ombudsmanku Ellu Pamfilovovou, aby zjistila, jestli je pravda, že jsou mladí Rusové nuceně vysíláni do ukrajinských povstaleckých oddílů. Armáda prý brance nutí podepisovat takové závazky.
Oficiální ruská místa to samozřejmě popírají, ale my si můžeme udělat celkem snadno obrázek, jak to chodí. Jak asi může vzniknout dejme tomu nová povstalecká tanková brigáda, jež čítá několik tisíc mužů a stovky tanků.
Strašlivé je i další vyjádření vůdce Alexandra Zacharčenka. Podle něj jsou špičkoví ukrajinští představitelé „ubozí reprezentanti velikého židovského národa“. Ta slova pronesl na tiskovce v Doněcku. „Nevzpomínám si, že by existovala doba, kdy kozáky řídili lidi, kteří nikdy nedrželi šavli v rukou,“ pravil. Taras Bulba by se prý „obracel v hrobě, kdyby viděl, kdo dnes Ukrajincům vládne“.
Jak jdou tato rasistická vyjádření velkého kozáka Zacharčenka dohromady se slovy prezidenta Evropského židovského kongresu Moše Kantora v Praze? Na konferenci Let My People Live! Kantor přece pravil: „Putin je největší ochránce Židů v Rusku.“ Možná v Rusku ano a na Ukrajině ne? Nezapomeňme, Putin přece v podstatě řídí Zacharčenka.
Zastaví se Putin na Ukrajině?
Válka na Ukrajině je nerovná. Na jedné straně armáda krachujícího státu, kyjevská armáda, na druhé povstalci zásobení vojáky i technikou jedné z nejsilnějších armád světa. Ukrajina těžko může takové síle v hybridní válce vzdorovat. Když loni Petro Porošenko mluvil v Kongresu USA, řekl: „S vlněnými dekami tuhle válku nemůžeme vyhrát.“ Žádal Američany o zbraně.
Putin neuznává právo sousedních zemí na sebeurčení. Zjevně válku chce! Jeho lidé přece na Ukrajině bojují. A dost možná bude válka to jediné, co Rusům v blízké budoucnosti nabídne. Takže Západ příliš na vybranou nemá.
Nabízejí se dvě otázky. První: Má Západ dodat Ukrajině zbraně? Tedy má se nechat zatáhnout podstatně hlouběji, vojensky, do stávající východní války? Druhá: Pokud by USA a další země Ukrajinu vyzbrojily, vyhraje Porošenko nad Putinem? Uhájí Donbas před separatisty a Rusy? Jinými slovy, bude stačit Ukrajincům dodat zbraně?
Podle listu The New York Times by nyní na vyzbrojení Ukrajiny kývl vrchní velitel sil NATO v Evropě generál Philip Breedlove, ale i další generálové. John Kerry, šéfdiplomat Spojených států, je údajně o tomto druhu pomoci připraven jednat během návštěvy Kyjeva tento týden. Dále se očekává, že nezávislá zpráva osmi bývalých amerických vojenských činitelů poradí vládě, aby Ukrajině poslala terénní vozidla, výzvědné drony, protitankové střely atd. Obrannou výzbroj za tři miliardy dolarů. (Otázkou ovšem je, zda by ukrajinská armáda ve svém dnešním stavu uměla americké zbraně obsluhovat.)
Postoj Evropské unie je komplikovanější. Německá kancléřka Angela Merkelová při návštěvě v Budapešti zavrhla myšlenku, že by Německo vyzbrojovalo Kyjev: „Tento konflikt nelze vyřešit vojenskou cestou,“ míní. Dál podporuje protiruské sankce. Zahraničněpolitický mluvčí frakce SPD ve Spolkovém sněmu Niels Annen s Merkelovou souhlasí: „Dodávky zbraní USA na Ukrajinu by byly nebezpečným krokem, po němž by mohla rychle následovat další eskalace.“
To je možná pravda. Možná by Rusové vtrhli na Ukrajinu oficiálně. Ale zároveň přece platí, že eskalace na východu Ukrajiny tak jako tak pokračuje. Západ každopádně stojí před vážným rozhodnutím. Buď budeme přihlížet, jak si Putin ukrajuje další část Ukrajiny, a doufat, že se po oddělení povstaleckých republik natrvalo zastaví. Nebo Ukrajině pomůžeme dodávkami zbraní, budeme v konfliktu hlouběji a staneme se více méně jednou jeho stranou.
Z minulosti víme: ustupovat vojenské agresi na začátku znamená riskovat později mnohem větší konflikt. Jaké jsou argumenty či obavy Ruska? Že se NATO dotýká jeho hranic, že Rusko ohrožuje. Že chce přetáhnout Ukrajinu k sobě. Jenomže odtržením Donbasu se na této rétorice nic nezmění. Jen se ruská hranice zaboří hlouběji do Ukrajiny.
Válku nikdo nechce. Prezident Putin zbrojí a je ochoten Rusy zbídačit, jen když bude mít silnou, aktivní armádu. Neuznává právo sousedních zemí na sebeurčení. Zjevně válku chce! Jeho lidé přece na Ukrajině bojují, jsou tam posíláni. A dost možná bude válka to jediné, co Rusům v blízké budoucnosti nabídne. Takže Západ příliš na vybranou nemá.
