V porovnání s válkou proti Islámskému státu je to prkotina. Ale média mají ráda překvapení a není možné jim zazlívat, že když Miloš Zeman uspořádá narozeninovou oslavu v opravdu ruské restauraci, tak si to dostatečně vychutnají. Mluvčí Ovčáček jako obvykle v podobných případech problém nepochopil, nebo to úspěšně předstíral: „Nevěděli jsme, že v pražských redakcích existuje seznam zakázaných míst v USA!“
Pojďme trochu rozebrat, v čem spočívá téma. Opravdu ne v bedekru s doporučenými a nedoporučenými podniky, ale v tom, že Miloš Zeman nerozumí řeči symbolů. Respektive možná rozumí, ale je mu cizí, vzdálená, ukradená. Jak ho známe: dělá si, co chce, a především si nedělá násilí.
Shodou okolností jeho narozeniny připadají na státní svátek 28. září - Den české státnosti. Vloni touto dobou dlel na Rhodu na konferenci organizované Putinovým důvěrníkem Vladimirem Jakuninem. Letos dal na rozdíl od loňska přednost Valnému shromáždění OSN a kosmopolitnímu New Yorku – a zase slavil u Rusů. Náhoda? Nemyslím si, ale symbol určitě. Nemusí klást věnce ani konat pouť do Staré Boleslavi, ale nějak by hlava státu státní svátek reflektovat měla, marná sláva. Takto?
Když přijel do New Yorku Václav Havel, šel někam posedět třeba s Lou Reedem nebo Milošem Formanem (do ruské restaurace asi ne). Dopad na politický výsledek zahraniční cesty to nemělo nejspíš žádný (i když při Havlově návštěvě v roce 1998 hrál Lou Reed v Bílém domě). Taky „jen“ symbol. Ale lidi si ho pamatují dodneška, na rozdíl od toho, s kým se prezident sešel a co říkali. Tak je to i se Zemanem a ruským prostředím, i s Putinem na obalu mobilního telefonu poradce Martina Nejedlého. I to jsou výmluvné symboly spřízněnosti. Chcete-li z nich dokonce číst, že časy se mění, tak prosím.
Nejde jen o to, jestli restaurace má, nebo nemá být zrovna ruská včetně hudebního doprovodu. Na Manhattanu jsou stovky národních, mezinárodních, nadnárodních a bůhvíjakých podniků - taková Ruská čajovna (Russian Tea Room) na 57. ulici patří k těm nejproslulejším - a i prezidenti a jejich suity si mohou vybírat podle svého gusta. V gastronomicky uvědomělejších zemích by se ale řešilo už to, že prezident nešel slavit k našim, ale přespolním. Jako by se Francois Hollande vypravil do pizzerie (neřkuli na čtvrtlibrák se sýrem), indický premiér na suši atd. Prostě faux pas, minimálně. Navíc na státní svátek, kdy se sluší dát najevo národní uvědomění. Ano, v případě státníků i takovým prostým způsobem. Symbolicky.
V New Yorku se pochopitelně nacházejí i české restaurace. Nikoho by nepřekvapilo, a kdyby, tak spíš mile, že prezident 28. září poctí návštěvou některou z nich; tedy pokud předpokládáme, že si to dotyční budou pokládat za čest a neskončí to aférou jako v penzionu Modřín. Návštěva hlavy státu je přece reklama – kdyby k nějakým Číňanům takhle přišel čínský prezident, bude o tom mluvit celý neighborhood. Byla to příležitost podpořit nějaký ten český „ostrov pozitivní deviace“, úspěšného podnikatele v těžkém konkurenčním boji. Promeškaná. Šlo se k Rusům, hrála harmonika, večer se vydařil.
Nakonec to není tak úplná lapálie, ne?
