Nejvyšší soud v novém sjednocujícím stanovisku z minulého týdne rozhodl, jaká množství nelegálních drog mají soudy považovat za „větší než malá“. Jedná se o množství drogy pro vlastní potřebu, od kterého již nejde jen o přestupek, ale o trestný čin. Nejvyšší soud se rozhodl tato množství oproti předchozí úpravě snížit – u konopí na 10 gramů z 15, u pervitinu na 1,5 gramu ze dvou. Na tuto změnu se lze podívat třemi způsoby – ale ani jeden z nich nenaznačuje, že by šlo o změnu prospěšnou.
V první řadě, a z toho nelze vinit Nejvyšší soud, toto stanovisko na rozdíl od předchozí úpravy není obecně závazné. Předchozí tabulka „většího než malého množství“ měla formu vládního nařízení, které požadoval nový trestní zákoník. Toto nařízení ale zrušil loni na podzim Ústavní soud. Vláda by podle soudců neměla stanovovat, co je trestný čin a co ne – protože to náleží zákonodárcům.
Občané přišli o jistotu, co je trestný čin
Do roku 2010 nebyla „větší než malá“ množství právně stanovena. Posouzení, zda je 10 gramů pro daného uživatele ještě málo, nebo už moc, bylo v rukou konkrétního policisty, státního zastupitele nebo soudce. Pomáhaly jim k tomu vnitřní směrnice a pokyny. Teprve v roce 2010 získali uživatelé i policie právě díky vládnímu nařízení jistotu, zda množství, které právě mají u sebe, je ještě přestupkem, nebo už ne. V tomto smyslu jsme se právě vrátili o čtyři roky zpět. Ke sjednocujícímu stanovisku Nejvyššího soudu by měl přihlížet soudce - ovšem není závazné ani pro něj, ani pro žádný další orgán v oblasti vymáhání práva.
České ´větší než malé množství´ je v mezinárodním trestním právu raritou. A je čím dál tím míň jasné, co to přesně znamená.
Srovnatelná vládní nařízení, která se týkají drogové politiky, přitom zůstávají v platnosti. Zatím nikdo nenapadl nařízení, které stanovuje „větší než malé množství“ u pěstování psychoaktivních rostlin. U konopí jde aktuálně o pět rostlin. V platnosti zůstává také nově zavedený mechanismus, podle kterého lze vládním nařízením zařazovat na seznam nelegálních drog tzv. nové psychoaktivní látky, tedy napodobeniny nelegálních drog, jejichž výrobci mění chemické struktury na legální varianty, aby se vyhnuli právnímu postihu.
Jednoznačný právní názor, jak vyřešit české „větší než malé množství“, které představuje v mezinárodním trestním právu celkem výjimečnou formulaci, přitom bohužel neexistuje. Za současné situace tak možná zvítězil právní purismus, ale občané souboj se zákonem prohrávají.
Snížení „povolených“ množství ohrožuje ty, kteří se vyhýbají organizovanému zločinu
Samotné snížení konkrétních množství se v kontextu jeho vymahatelnosti nezdá tak zásadní. Zastavme se však nad argumenty, které zástupci Nejvyššího soudu použili v odůvodnění svého stanoviska a v médiích. Ve vyjádření jeho zástupců se objevují odkazy na rozmach velkopěstíren organizovaných občany vietnamské národnosti a odkazy na kvalitu konopí, která se díky tomu zvyšuje.
Pokud jde o možné zvýšení podílu THC v konopí, jež se objevuje na trhu, je argument v rozporu s logikou stanoviska soudu. Trestnost se totiž primárně posuzuje podle množství účinné látky. Trestných bylo 15 gramů konopí, respektive 1,5 gramu THC (předpokládá se desetiprocentní čistota). Pokud měl u sebe uživatel 10 a více gramů o čistotě 15 procent, tak to znamenalo nejméně 1,5 gramu THC a bylo to trestné už dřív i přes to, že 10 gramů konopí bylo samo o sobě "malé množství".
Říkat, že musíme snížit hranici trestnosti, protože je teď konopí silnější, nedává smysl.
V případě vietnamských velkopěstíren už spojitost s množstvím pro vlastní potřebu chybí úplně. Policie při razii na pěstírnu, o které si díky dobrému mediálnímu pokrytí může běžný občan udělat představu sám, rozhodně nevytahuje váhu a neověřuje, zda je v pěstírně 10 či 15 gramů. Při zapojení organizovaného zločinu, stejně jako při distribuci konopí i jiných drog je trestné libovolné množství.
Kde je česká racionální protidrogová politika?
Do třetice je poměrně známou skutečností, že většina produkce vietnamských pěstíren končí na západním trhu, kde je cena za jeden kilogram konopí řádově o stovky eur vyšší. Na domácím trhu hrají hlavní roli lidé, kteří pěstují konopí pro sebe nebo pro omezený počet uživatelů. Tyto osoby nepředstavují pro společnost riziko a zpravidla dbají na to, aby v konopí, jehož pravidelný i závislý uživatel vykouří za rok stovky gramů, nebyly obsaženy pesticidy a další látky, které jsou zdraví škodlivé.
Množství, jež lze beztrestně držet pro vlastní potřebu, tak hraje roli právě pro tyto pěstitele, o kterých se toho z médií mnoho nedozvíme. Možná se jedná o zákazníky growshopů, tedy prodejen s vybavením pro pěstitele rostlin, ve kterých Národní protidrogová centrála s využitím nezávazného soudního stanoviska na podzim provedla razie. Možná se brzy podaří zrušit vládní nařízení o povoleném pěstování pěti rostlin a pak dojde i na tyto drobné zahrádkáře…
Česká republika se tak pomalu ubírá v protisměru k tomu, kam směřuje mezinárodní protidrogová politika ve vztahu ke konopí. V loňském roce dva státy USA otevřely regulovaný trh s konopím, aby zamezily zdravotním a sociálním rizikům černého trhu, zabránily prodeji konopí mladším 18 let, ušetřily na výdajích na policejní razie a soudy, a zdanily výnosy z prodeje. Ve Španělsku pěstují konopí celé vesnice pro potřeby sdružení uživatelů, kteří se chtějí vyhnout černému trhu. V Uruguayi došlo k legalizaci konopí, která kombinuje oba přístupy.
„Malé množství“ držení drogy pro vlastní potřebu se u nás mezitím postupně zmenšuje. Pokud vývoj v zahraničí poběží stejným tempem jako za poslední rok, a pokud budou české orgány činné v trestním řízení dál posilovat svůj vliv na utváření protidrogové politiky, bude české „malé množství“ stále menší a menší, až bude nejmenší na celém světě.
