Rusko a Vladimir Putin říkají, že udělají vše pro mírové ujednání situace na východní Ukrajině, a přitom soustavně vyzbrojují tzv. separatisty a posílají tam své vojáky. Západ s ministrem Lavrovem ale hovoří, jako kdyby se nic nedělo. Jen americká zástupkyně v OSN Samantha Powerová situaci pojmenovala výstižně a Putinův „mírový plán“ označila za „okupační plán“. Proč je tak osamělá v přesném pojmenování?
Za to může nedostatek odvahy Západu používat přesný jazyk a nazývat válku, kterou vede Rusko proti Ukrajině, válkou. Je to sice specifická válka, ale my tu válku zbaběle nazýváme „krizí“ nebo mluvíme o „situaci“. Měli bychom mít odvahu pojmenovat to, co se tam děje, přesnými slovy. Ruská federace prostřednictvím určité části propagandou zneužitých občanů východní části Ukrajiny vede válku proti suverénnímu ukrajinskému státu: vede ji jednak na frontě, která je logisticky podporovaná neustálým přísunem zbraní, instruktorů, velitelů a celých ruských vojenských jednotek. Kromě toho ji podporuje mohutná ruská propaganda, která proměňuje samu podstatu té války v pravý opak. Je s podivem, kolik lidí, včetně našeho bývalého i současného prezidenta, této propagandě podléhá.
Proč nejsme schopní, při dnešní úrovni techniky, tyto přesuny, o kterých mluvíte, zdokumentovat? Generál Philip Breedlove hovoří jenom o dokumentaci protivzdušných systémů a systémů elektronického boje... To prohlášení Kyjeva, která hovoří o přesunech techniky a vojáků, znevěrohodňuje.
To nevím, ale je zřejmé, že takzvaní separatisté by bez pomoci Moskvy měli jen techniku, kterou tam našli a ukradli ve skladech ukrajinské armády. Bez mohutné logistické podpory z Ruska by byli již dávno poraženi. Rok trvající válka je logisticky velice náročná. Jen té munice, která tam musela být dopravena, bylo nesrovnatelně víc, než bylo v těch našich vybuchujících skladech. Separatisté mají z Ruska těžké dělostřelectvo, raketomety, tanky, protiraketové systémy Buk. Je toho daleko víc, než kolik mohli ukořistit. Však i ruští funkcionáři oficiálně přiznali, že tam jejich vojáci bojují. Jen řekli, že jsou to vojáci na dovolené, kterým zřejmě ruská armáda na tu dovolenou zapůjčila obrněné transportéry a tanky. Je to až směšné, ale přesto Západ není jednotný v názoru na to, jak s Ruskem jednat. Ani naši politici v tom nejsou jednotní.
A jak je podle vás možné tuto válku zastavit?
Jsem přesvědčen, že neexistuje jiná možnost než nátlakem - ekonomickým, diplomatickým, morálním a tak dále.
Proč nejmenujete vojenský nátlak?
Nejmenuji ho zejména proto, že od okamžiku rozpadu Sovětského svazu až do nástupu Vladimira Putina udělal Západ všechno pro to, aby znevěrohodnil možnost vojenského odstrašení v Evropě. V domnění, že dosud nepřátelský Sovětský svaz, proměněný opět v Rusko, se stane rovnocenným partnerem pro všechna diplomatická jednání. Ukázalo se, že to byla chybná strategická úvaha. Od nástupu prezidenta Putina se ukazuje, že Západ se hrubě mýlil. Jak předvedl prezident Putin v Gruzii, proti níž vedl válku a obsadil část gruzínského území, je pro něho vojenská agrese samozřejmou součástí jeho politiky. Vojenským obsazením Krymu, jeho násilnou anexí a válkou, kterou rozpoutal a podporuje ve východní části Ukrajiny, v tom pokračuje. Partnerem pro partnerské diplomatické jednání nejenže se Putinovo Rusko nestalo, ale svými vojenskými agresemi se takové politice a diplomacii vysmívá. Západ se však o sílu vojenského odstrašení od takového agresivního jednání, které Putinovo Rusko realizuje, připravil. Takže opravdu nezbývá než co možná nejsilnější ekonomický tlak na ruský režim prostřednictvím sankcí. Jeho důsledky by ho měly přimět k zastavení agrese a k návratu k normálnímu diplomatickému jednání.
Proč jste nejmenoval Moldávii?
Protože tam zatím nedošlo k vojenskému obsazení nebo k válce. Zda ze strany Podněstří k nějakému agresivnímu jednání dojde, to neumím odhadnout. Mohu pouze říct, že to možné je a nepřekvapilo by mě to.
V komentářích se můžeme často dočíst, že Putinovi nic jiného než vést tyto lokální války nezbývá, protože jen tak může omluvit propad ekonomiky a ukazovat na nepřítele, i když za ten propad nese plnou zodpovědnost on sám, protože nebyl za 15 let, co je u moci, schopen modernizovat ruskou ekonomiku a infrastrukturu…
Tato argumentace mě přímo děsí. Jestliže se někdo sám dostane do zlé ekonomické situace, tak jsme ochotni mu přiznat řešení prostřednictvím vojenské agrese? Někteří komentátoři a politici jdou dokonce ještě dál a Rusku jako velmoci přiznávají právo domoci se svého vlivu na cizích teritoriích vojenskou silou. Prý v zájmu své bezpečnosti. To je zrůdné, i když to říkají lidé, kteří byli či jsou dosud prezidenty.
A nechová se tak Rusko také proto, že vlastně postrádá nějakou přijatelnou a srozumitelnou ideu své státní existence? Že ji nahrazuje pouze svou velikostí?
Ano, proto to vždy řeší válkami, protože - jak se ukázalo již po rozpadu SSSR - Rusku chybí idea státnosti. Jelcin si toho byl tehdy velmi dobře vědom, a proto již ke konci devadesátých let vyhlásil soutěž na vytvoření ideje státu. Ze soutěže vzešel jen jeden projekt, který sepsal bratr Anatolije Čubajse (ekonom, bývá označován za otce ruské privatizace v 90. letech, pozn. red.), který doporučil, aby nejprve byla federace rozpuštěna a jednotlivé její subjekty by pak postupně došly samy k rozhodnutí, že se k federaci samy připojí. Podle něj by tak mohla být vytvořena skutečná funkční federace. Tuto ideu nepřijal ani Boris Jelcin, natož Vladimir Putin. Ten naopak posiluje staré ruské přesvědčení, že ke sjednocení stačí pocit zásadního válečného ohrožení. A jelikož zájmy Ruska nejsou nikde definované, hovoří se o nich jen jako o bezpečnostních zájmech. Rusko má zkušenost, že ohrožení, ať již skutečné, nebo jen propagandou vytvořené, sjednocuje.
Co podle vás Putin válkou na Ukrajině sleduje? Jenom sjednocení, stmelení, nebo má tato válka nějaký hlubší význam?
Připojení Krymu k Rusku má jinou argumentaci než válka na východě Ukrajiny, v Doněcké oblasti a kolem Luhanska. Krym je podle Putina symbolem kolébky ruské kultury. Na východní Ukrajině se pravděpodobně strategické cíle v průběhu času proměňovaly. Nejprve se zdálo, že první útok měl za cíl obsazení zmíněných dvou oblastí…
A bylo to hlavně kvůli průmyslu a uhlí, tedy kvůli oslabení Ukrajiny, nebo za tím bylo ještě něco jiného?
Zejména kvůli tomu, aby zbytek Ukrajiny byl dostatečně rozvrácen a zaměstnán vyrovnáváním vztahů s okupovanou částí. Nejspíš původně nešlo o záměr úplně tuto oblast odtrhnout a anektovat. Šlo spíš o to, znemožnit Evropě, aby pokračovala v přibližování Ukrajiny k Evropské unii. Po určité době, když takzvaní separatisté dosáhli větších vojenských úspěchů, než se předpokládalo, se jejich velitelé poněkud vymkli z područí Moskvy a rozhodli se pro jinou koncepci. Jsou to ale jen domněnky.
Ale potvrzuje je odvolání prvního separatistického velení…
Ano, z toho taky vycházím, že jistý Zacharčenko (šéf samozvané Doněcké lidové republiky, pozn. red.) i teď nejprve prohlásil, že zahájí útok na přístav Mariupol, vzápětí nato to odvolal, pak tam došlo k raketovému útoku na sídliště a to zmařilo i určité nadšení Sergeje Lavrova, který po dokončení schůzky ministrů zahraničí v Berlíně dával najevo, že došlo ke zlepšení stavu. K lepšení nedošlo a to, co se teď děje, znamená, že pravděpodobně Evropa nejenom neukončí sankce, ale naopak je rozšíří. Jiná možnost totiž není. Proto jsem přesvědčen, že změna Zacharčenkova postoje byla vynucena Moskvou. Ale zdá se, že také jen na chvíli. Separatisté dále útočí, snaží se o rozšíření svého území. Není jasné, zda tak činí s podporou Moskvy, nebo proti ní.
To ale signalizuje, že někteří velitelé nejsou ochotní se ve všem Moskvě podřídit.
Jistě, zdá se, že občas přebírají řešení do svých vlastních rukou. Zároveň je ale Moskva nemůže nechat na holičkách, protože by to byla prohra Moskvy, a ne oněch takzvaných separatistů.
Kdy se podle vás podaří tuto válku zastavit?
To nevím, ale rozhodně to nebude znamenat konec aktuálního rozdělení Ukrajiny. Tam teprve začne, pokud se Moskva rozhodne být normálním partnerem, další velký problém.
Ale proč by to dělala, když jí tento stav permanentní války vyhovuje? Vlastně dosáhla, co chtěla. Ukrajina těžko může být postupně připojována k EU, je oslabená, a o to šlo Rusku především…
Ano, zatím lže Lavrov stejně jako Putin, neřeknou nikdy pravdu o sobě samých. Nepřipustí, že by vyzbrojovali separatisty, ačkoliv je to evidentní, jak jsme o tom hovořili.
A přesto i u nás je už dost lidí jako JUDr. Vyvadil či dost politiků, viz naposledy ministr Mládek, který, jak napsaly Hospodářské noviny 27. ledna, navrhuje, abychom se vrátili do Ruska… Poslali tam více diplomatů a začali spolupracovat s ruskými regiony…
Já si myslím, že doktor Vyvadil (předseda sdružení Přátelé Ruska v České republice, pozn. red.) není tak nebezpečný jako obchodníci typu ministra Mládka, kteří - a takoví jsou v celé Evropě – se přes mnohá varování rozhodli etablovat na ruském trhu. Ti velmi nepříznivě ovlivňují rozhodování vlastních evropských vlád a zdržují uplatňování sankcí. V demokracii se s těmito lidmi vlády potýkají s velkými obtížemi. Jestliže jsme vyloučili válku, nevidím žádnou jinou možnost, jak donutit Putina a jeho režim ke skutečnému partnerskému diplomatickému jednání, než stoprocentní embargo na jakékoliv ekonomické kontakty s Ruskem, i za cenu, že budeme mít potíž s energetickými surovinami, odbytištěm pro některé zboží… Je to pořád nepatrná ztráta proti tomu, co by nás čekalo, kdybychom Putina nezastavili.
A co by nás čekalo?
Čekalo by nás pravděpodobně to, co jsme již jednou prožili. Stali bychom se znovu nesvobodným a nedemokratickým satelitem Ruska. A je jedno, jestli by to bylo pod ekonomickým nátlakem, nebo tak, jak se o to snaží nyní Rusko na Ukrajině.
