Ani po dvaceti letech nepovažuji svou angličtinu za dokonalou, a to mám na ni dokonce "glejt" od královny, který jsem získal při naturalizaci. Pochopil jsem ale, že pokud budeme s partnerkou nadále doma hovořit česky, přízvuku se zbavíme jen těžko.
Tedy, existují výjimky, ale pravdou zůstává, že vás rodilý Angličan pozná už po první větě. Nepozná sice, že jste Čech (takovou zemi obvykle ani nezná), ale ihned si vás zařadí někam mezi Německo a Rusko. Po letech snažení se možná dopracujete k odhadům směrem k Holandsku či Dánsku a pokud na sobě budete opravdu usilovně makat, jednoho dne vás někdo zařadí do Jihoafrické republiky. A i pak zjistíte, že s Němcem nebo Španělem si budete pravděpodobně anglicky rozumět lépe než s chlápkem narozeným v Somersetu.
Spojené království má nespočet nářečí. Člověk přejede jen pár mil z Bristolu do Bathu a přijde si jako v jiném státě. Vůbec nemluvím o specifickém nářečí Cornwallu a ohledně Walesu je lepší ani nezačínat. A to prakticky nejezdím na sever. Pár Skotů jsem poznal a byla to přímo konverzační bitva. Britská společnost je také hodně kastovní a podle řeči lze velmi snadno rozpoznat, jaké vzdělání či společenské postavení dotyčný zastává. Dělník z doků v Southamptonu by se mohl snažit sebevíc, ale jako lékař z Cliftonu nebo obchodník z londýnské City prostě nikdy znít nebude.
Anglický deník řidiče náklaďáku
Jsem dítě reálného socialismu. Chlapec z malého města s šedivými paneláky. Pamatuji Spartakiádu i fronty na banány. Chtěl jsem být šofér jako můj táta a táhlo mě to na Západ jako mou mámu. Když se pak otevřela možnost pracovat kdekoliv v rámci EU, neváhal jsem ani chvíli. Po osmi letech usilovného studia německého jazyka jsem zakotvil v… staré dobré Anglii - v malebném Somersetu na jihozápadě ostrova.
I když Anglii miluji, občas se nezdržím kritiky - i proto tu jsem jen jako "řidič náklaďáku". V kolébce svobody vás totiž nyní může navštívit doma policie i za nevhodný vtip na sociální síti.
Mám pro vás pár tipů. Velkou chybou cizinců je dávat důraz na perfektní gramatiku. Ta je ale naprosto irelevantní. Zapomeňte na učebnice. Spíš poslouchejte. Jde mnohem více o melodii a důraz na správné slabiky než o správnou koncovku slovesa. Čeština anglickému uchu zní jako monotónní zvuk, který úplně postrádá náboj a emoci. A ta je v angličtině naprosto klíčová a často udává celý význam sdělení. Je to o čase, sledování, naslouchání a zvyku.
