Celé dvě a půl hodiny bylo slyšet jen napjaté ticho, které přerušovalo šplouchání vody.

Šatnářka poslouchala rozhlasovou reportáž přes mobilní telefon a z jejího protáhlého obličeje jsem usoudil, že se Anglii nevede dobře. V příměstském vlaku na cestě zpátky pak dal spolucestující ve fotbalovém dresu průchod své frustraci z plných plic: "Anglie je v p.......i!" A bylo jasné, jak to dopadlo.

Anglické vlaječky v oknech a na střechách automobilů vlály od sobotního podvečera jaksi na půl žerdi, na hlavní třídě se tu a tam ozval přece jen vítězný klakson. Za volantem se usmíval od ucha k uchu portugalský řidič.

Parta fanoušků zapíjela žal z prohry na boscombské pláži ještě v neděli ráno. Nejspíš z frustrace nad tím, že je okolní svět surově připravil o veškerou fotbalovou radost, zablokovali jeden z několika vchodů na městskou pláž.

Na pár hodin nedělního rána si v lehkém opileckém oparu vytvářeli zřejmě iluzi, že v tomhle veskrze nepřátelském světě patří přece jen ještě něco výlučně jen a jen jim.

Dnes už bývalý trenér anglické reprezentace Sven Goeran Eriksson si povzdechl, že se svým týmem trénoval penalty prakticky každý den. "Nevím, co víc se dalo dělat," pravil s neskrývanou rezignací v hlase.

Fotbaloví novináři pak spekulovali o tom, co se odehraje na tréninkovém hřišti Manchestru United, až se na něm po letním přestávce sejdou Wayne Rooney a Christiano Ronaldo. Portugalec měl v sobotním čtvrtfinále přispět k tomu, že jeho spoluhráč z Manchestru dostal červenou kartu. A ze hřiště ho vyprovodil posměšným úšklebkem. "Nedivil bych se, kdyby padla při prvním tréninku nějaká ta facka," poznamenal komentátor jednoho z londýnských nedělníků.

Nenápadné proměny politické krajiny

Dlouhých dvanáct let byl Tony Blair favoritem britské veřejnosti na úřad britského premiéra. Minulý týden ho v průzkumech poprvé předběhl mladistvý vůdce konzervativců David Cameron. Spíše než vyhraněnými politickými principy a ideologií vyniká neotřelým slovníkem a jistou dávkou nevtíravého osobního šarmu. V éře, kdy o popularitě politika rozhoduje více image vytvořená objektivy televizních kamer než politické zásady, jde o nepopiratelné přednosti.

Ani přívětivá tvář a vybraný slovník však nejsou automatickou zárukou volebního úspěchu. Cameron se o tom přesvědčil při čtvrtečních doplňovacích volbách do parlamentu. V jednom z pro konzervativce "nejbezpečnějších" okrsků v Bromley a Chislehurstu na jižním předměstí Londýna utrpěl jejich kandidát překvapivě vysokou ztrátu hlasů. Naznačuje, že pozitivní volební potenciál spojený s nástupem Camerona do čela konzervativců začíná pomalu narážet na svůj strop.

Konzervativci ovšem mezitím objevili jedno vděčné volební téma: zákon, jenž by znemožnil skotským poslancům v Dolní sněmovně hlasovat o záležitostech, které se týkají výlučně Anglie a Walesu.

Skotsko má na rozdíl od Anglie už pár let svůj vlastní parlament (dokonce s pravomocí upravovat výši daní z příjmu) a leckdo v Anglii považuje tuhle asymetrii za iritující. Skotové navíc volí tradičně labouristy, a tak konzervativní část Anglie má pocit, že se ocitá pod skotskou nadvládou.

Těžko však odhadnout, zda se ze "skotské otázky" stane vážné politické téma. David Cameron se nechal slyšet, že než vytáhne do boje, chce mít po ruce všechny argumenty pro i proti. Navíc je pravděpodobné, že v tak závažné otázce, jako je omezení hlasovacího práva poslanců ve Westminsteru, by zastánci změny hledali podporu napříč politickým spektrem..

Tento způsob anglického koupání...

Část Britských ostrovů, především jih a jihovýchod Anglie zasáhla vlna veder a britská vláda sáhla k neobvyklému kroku: vydala varování a návod, jak si chránit zdraví při trvalých venkovních teplotách přes třicet stupňů.

Přesto nebo snad právě proto míří všichni mí angličtí známí za teplem stále na jih, do Itálie nebo do Řecka. Také proto, že cestovní kanceláře snížily ceny zájezdů - fotbal jim totiž odčerpal tisíce zákazníků.#reklama

Možné vysvětlení ovšem poskytuje také literární příloha sobotního Guardianu. Ian Jack v ní popisuje všeobecnou zkušenost s koupelí v moři omývajícím britské břehy takto:

"Pokud jde o koupání při britském pobřeží, dvě věci se nikdy a za žádných okolností nezmění. První z nich je pokušení obrátit se směrem ke břehu v okamžiku, kdy se chodidlem dotknete okraje vody: je přece absolutně nemožné, že byste se dokázali ponořit do něčeho tak chladného.

A za druhé: po půlhodinové koupeli v hloubce a v dokonce ještě chladnějších vlnách vám voda na mělčině připomíná teplou koupel - jak jste mohli vůbec přijít na myšlenku, že by moře mohlo být tak "odporně studené".

Ivan Kytka; [email protected]