„Jan Palach chtěl probudit lidi z ponižujícího strachu... obětoval se, abychom my nebyli obětí…"
„Jeho čin možná spíše většinu veřejnosti vyděsil, a přispěl tak k ještě rychlejší rezignaci a ,normalizaci' ... on i jeho následovníci navíc způsobili i nesmírný žal a utrpení svým blízkým."
Když pomineme různé obskurní spiklenecké teorie o tom, kdo Jana Palacha po okupaci tehdejšího Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy a postupující rezignaci většiny společnosti údajně k jeho oběti navedl (podle jedněch to byli nepřátelé socialismu, podle jiných zase konzervativní komunisté, kteří tím chtěli ospravedlnit ještě tužší normalizaci), jsou výše uvedené věty vyjádřením dvou základních protichůdných pohledů, o nichž česká společnost debatuje s větší či menší intenzitou od památného 16. ledna 1969.
Tu první napsala ve svém blogu emeritní biskupka Československé církve husitské Jana Šilerová, které bylo v době, kdy se Jan Palach na pražském Václavském náměstí upálil, osmnáct let.
| Jana Šilerová: K Palachovu výročí |
Druhou pak jeden z nejrenomovanějších českých vědců, imunolog Václav Hořejší, v té době jen o rok starší.
| Václav Hořejší: Jan Palach |
Zatímco Jana Šilerová je přesvědčena, že Palachův odkaz je cenný a dodnes vybízí zejména mladé lidi k tomu, aby se zamýšleli, jakou oběť by byli v případě nutnosti ochotni přinést, Václav Hořejší (též věřící, resp. praktikující katolík) má za to, že demonstrativní sebevražda (byť třeba na podporu ušlechtilého cíle) není ničím ospravedlnitelná.
A co si o tom myslíte Vy? Je pro vás to, co Jan Palach 16. ledna před pětačtyřiceti lety udělal, hrdinským činem? Či naopak projevem zoufalství, něčím, k čemu bychom neměli vzhlížet s pochopením a obdivem?
