Dlužno dodat, že po měsících intenzívní - a v některých chvílích poněkud hysterické - kampaně přijali ostrované tuhle nepříjemnou zprávu s klidem Angličanů. Dílem zřejmě proto, že se první výskyt objevil přece až ve Skotsku.
Lidé si zvykli na hrozbu, že virus může za jistých podmínek mutovat a rozšířit se na člověka. Nikdo zatím nicméně nepropadá veřejně panice i přesto, že do novin pronikla odkudsi zpráva, podle které britská vláda počítá s hromadnými pohřebišti pro oběti případné chřipkové pandemie.
Podle vládních propočtů by si její první vlna mohla vyžádat až 350 tisíc lidských životů.
Čeho se bojí Jose Mourinho
Navenek projevil náznak smrtelného strachu jen portugalský trenér fotbalistů Chelsea Jose Mourinho. Zvažuje prý, zda pořídit plynovou masku nejen pro sebe, ale také pro svůj tým, aby předešel nákaze.
Infobox
Vážení čtenáři,
dovolujeme si vám nabídnout další pohled za česká humna - tentokrát do Velké Británie. Je to už čtvrtá návštěva u evropského souseda (po Polsku, Rakousku a Slovensku), kterou budeme týden co týden opakovat. Londýnský zpravodaj BBC Ivan Kytka každý den pečlivě sleduje a poslouchá, čím žije britská společnost a na konci týdne pro vás sestaví konečný souhrn.
Ať vám jeho přehled přinese zajímavé náměty k přemýšlení o životě v Evropě.
Chřipka ho prý trápí mnohem více než zlepšený výkon Manchesteru United v posledních týdnech. "Co je fotbal ve srovnání s lidským životem?" zafilozoval si Mourinho. A nechal na svém britském publiku, ať si vybere, co myslí vážně a co je projevem jeho, pro Brity poněkud zvláštní, iberské povahy.
Nebezpečí ptačí chřipky berou ovšem Britové se vší vážností - informační linky, které vláda otevřela speciálně pro hlášení podezřelých případů ptačí smrti, byly v prvních hodinách přetížené. Z dvanácti nahlášených uhynulých labutí jich devět sešlo přirozenou smrtí, další tři byly přes víkend ještě v laboratoři v hrabství Surrey.
Stále někdo poslouchá
Jak se zdá, se stejnou občanskou odpovědností, jakou je prevence proti ptačí chřipce, berou Britové každodenní hrozbu terorismu. Mladý Skot, který se chystal na letadlo do Londýna, si nechal cestou na letiště zahrát v taxíku punkový hit London Calling.
A zřejmě jen proto, že se v textu téhle písničky skupiny Clash ocitá hlavní město v plamenech, řidič zřejmě považoval za svou občanskou povinnost informovat o extravagantním přání svého pasažéra policii.
Ta cestujícího neváhala vytáhnout z paluby letadla připraveného k odletu a podrobit přímo na letišti hodinovému výslechu. Teprve když nabyl vyšetřující detektiv jednoznačného dojmu, že nejde o sebevražedného atentátníka ani pyromana, mohl mladík pokračovat v cestě na jih.
Něco podobného zažili už koncem minulého týdne čtyři mladí muži ze Stoke. Když se vydali na návštěvu za svým kamarádem do nemocnice, skončili v cele předběžného zadržení. Podle nového zákona o boji proti terorismu to bylo rovnou na celých 48 hodin.
Komusi z nemocničního personálu se zdálo jejich chování v jistém ohledu podezřelé, zvedl telefon a nahlásil je policii. Svou roli sehrálo možná to, že nemocnici se chystala navštívit královna Alžběta II. Po dvou dnech byla čtveřice bez jakéhokoliv obvinění (a bez policejní omluvy) propuštěna na svobodu.
Detektor pro každého Brita?
Je pravda, že Britové mají k určitému stupni zvýšené občanské ostražitosti důvody. Před soudem Old Bailey, který sídlí v londýnské City a který projednává nejtěžší kriminální případy v Anglii a ve Walesu, se v těchto dnech ocitla skupina údajných sebevražedných atentátníků.
Podle obžaloby prošli výcvikovými tábory v Afghánistánu a v letech 2003 a 2004 chystali sérii pumových útoků v barech, obchodních centrech a ve vlacích.
Korunním svědkem v celém případu je jistý Mohamed Babar (31), který byl dopraven k londýnskému soudu z amerického vězení, kde čeká na rozsudek kvůli své účasti na údajných teroristických aktivitách.
Hlavním triumfem obžaloby je alespoň podle dosud zveřejněných důkazů skutečnost, že při domovních prohlídkách byly u některých obžalovaných nalezeny dusičnany z průmyslových hnojiv. A ty lze použít také při výrobě pum.
Při sledování soudního líčení se mi vybavila ještě jedna čerstvá zpráva, podle které po úspěšných testech na několika velkých britských nádražích budou rozšířeny detektory kovových předmětů a výbušných látek na další místa spojená s veřejnou dopravou.
Říkám si, že když už má teď Británie nejhustší síť průmyslových bezpečnostních kamer a alespoň jednu z nich má každý panelák nebo činžovní dům, nemusí být daleko doba, kdy ke každé z nich přibude také nějaký druh malého nenápadného osobního detektoru. A dávná fikce George Orwella se promění v realitu, kterou budeme považovat za samozřejmost.
Ivan Kytka, [email protected]
