Hanebná historie pronásledování homosexuálů bude bezpochyby zanedlouho už jen hořkou kapitolou světových dějin. Zásluhu na tom bude jistě mít i současný papež. Už jen proto, že, stejně jako biblický Ježíš, nikdy nemluví o tom, kdo se liší od většiny, jako o problematickém člověku, který se musí podvolit.
Přesto si dovolme říci, že právě dokončený životopisný dokument Francesco, v němž měl papež pronést z církevního pohledu šokující věty, k dobrému cíli vést nemůže.
Jeho tvůrce, rusko-americký režisér Evgeny Afineevsky, nejprve tvrdil, že výroky pocházejí z rozhovoru, který s papežem sám vedl. Jak se ale záhy ukázalo, část výpovědi si vypůjčil z loňského interview pro mexickou stanici Televisa.
Ta ovšem pasáž, která se týká civilních svazků homosexuálů, neodvysílala. Což některým lidem zavdalo na temné podezření, že Řím svého biskupa cenzuruje, jakkoliv je obraz pontifika jako bezmocného zajatce církevního aparátu těžko k uvěření.
Další část výroku, kterou bere protifrantiškovská opozice jako šokující ukázku papežova bloudění mimo hranice katolického učení, je poskládaná z výroků, které ovšem papež pronesl v úplně jiném kontextu a smyslu.
Mluvil původně o homosexuálních dětech, kterých se kvůli jejich orientaci zřekne vlastní rodina. Nikdo nemá být pro svou orientaci z rodiny vyobcován, má na svou rodinu právo, říká v původním rozhovoru František, jak upozornila agentura CNA.
Vrtění papežem
Je zřejmé, že žádný filmový dokument ani televizní reportáž nejsou objektivní realitou v silném smyslu slova. Nejsou kopií reality jedna ku jedné, ale vždy její editovanou, upravenou verzí. Jenomže editace - chcete-li manipulace s obrazem a zvukem - má sloužit k tomu, aby tvůrce divákovi realitu ve zkratce přiblížil, nikoliv ovšem překroutil, tím méně nabízel svoji vlastní.
Filmaři podle všeho vyrobili senzaci na jedno použití, což je mentalita, před kterou samotný papež ve svých dokumentech a kázáních neustále varuje. "Vrtění papežem" nepřinese nic dobrého.
Vezměme si příklad ze sportu. Papežův krajan Diego Maradona nejspíš přesvědčil sebe i spoustu fanoušků Argentiny, že slavný gól ve čtvrtfinále mistrovství světa proti Anglii roku 1986 poslala v 51. minutě do sítě "Boží ruka". O dvacet let později přiznal, že ona "mano de Dios" vyrůstala z jeho ramene.
Člověk nemusí být kazisvět beze smyslu pro zábavu, aby vyvodil stejné poučení z fixlování ve filmu i ve fotbale: Bůh rukou nehraje.
