David Klimeš David Klimeš | Názory
8. 10. 2019 7:30

Česko se vzdalo zahraniční politiky. Brzo bez ní přijde i o tu domácí

Po eurofederalismu ČSSD a euroskepsi ODS zkrachoval v zahraniční politice i Babišův populistický pragmatismus. Teď nemáme nic.
Andrej Babiš - nadšený vyznavač Visegrádu.
Andrej Babiš - nadšený vyznavač Visegrádu. | Foto: ČTK

Česko definitivně ztratilo zahraniční politiku, kterou vyměnilo za nekonečné kulturní války o migraci, klima či vztah k Rusku a Číně. Místo soustavné a koordinované strategie, jak prospět našim zájmům, se mezi sebou zcela mimoběžně handrkují prezident, premiér a velmi slabý ministr zahraničí.

Co stále funguje, funguje spíše ze setrvačnosti. Platí to o vztahu k Německu, Izraeli i Spojeným státům. Nové či posílené aktivity od Visegrádu po Čínu jsou buď hodně jednostranné, nebo rovnou škodlivé.

Takto otevřeně to sice výzkumníci Asociace pro mezinárodní otázky ve své čerstvé zprávě o stavu české zahraniční politiky napsat nemohli, my ale můžeme. Publikace Agenda pro českou zahraniční politiku přitom ukazuje, že před námi leží zcela zřejmé úkoly, kterým se ve vztahu k regionu, unii i celému světu dost dobře nemůžeme vyhnout. Nikdo z politiků se k nim ale moc nemá. Do souhvězdí strachu z migrantů, Západu i Východu, totiž nemá šanci žádná další nosná hvězda proniknout.

Experti přitom ve svých doporučeních dokládají, že spousta zahraničněpolitické agendy už se valí i přes naše hranice a nelze ji bez vážných škod ignorovat. Migrace, klima, finance, energetika, východní politika, to vše radikálně už ovlivňuje i domácí agendu. Kolik nás bude stát příští ekologické auto a kdo ze zahraničí u nás bude pracovat, to vše si žádá koordinaci minimálně na unijní úrovni.

Z čehož vyplývá, co každému musí dojít i bez speciálních znalostí: pokud středně velká země v historicky konfliktním regionu opustí dobrou a konkrétní zahraniční politiku, koleduje si o to, aby brzo přišla i o tu domácí, protože ta se celkem rychle stane předmětem zahraniční politiky jiných.

Náš furiant v Evropě

Premiéra Andreje Babiše musí jistě štvát, jak se do něj trefují opoziční občanští demokraté. Ti, jejichž europoslanci sami na počátku dekády napínali vztahy s Bruselem k prasknutí. To když v roce 2012 stáli za naším absurdním vetem evropského paktu o rozpočtové kázni.

Tomáš Petříček se zase snaží budit dojem, že vztah k unii má v ruce smířlivější sociální demokracie, a vytváří iluzi kontinuity s letitou opatrně eurofederalistickou politikou ČSSD. O co má ale lepší mediální pokrytí, o to menší má reálně vliv na zahraniční politiku premiéra a Hradu. Neslavným koncem oranžové představy o unii je ostudné vypadnutí sociálnědemokratických poslanců z Evropského parlamentu.

To vše už ale bylo. Nyní jsme ve fázi, kdy se čím dál jasněji ukazuje, že ani Babišův slib brutálního populistického pragmatismu v zahraniční politice není pro Česko tím pravým ořechovým.

Základem našich zahraničních vztahů je spolupráce s unií (byť bychom ji měli už dávno brát za součást politiky domácí). Babiš sliboval tah na branku. Dlužno dodat, že ten slib i dodržel. Bohužel. Narazil-li v Bruselu na nějakého západního premiéra, přirazil ho ke zdi a plynulou angličtinou či francouzštinou vypočítal, kolik do jeho země z Česka plyne dividend. Pravidelným amen za těmito promluvami pak bylo konstatování, že takhle už to dál nejde. Na summitech pak s chutí odváděl při hádkách špinavou práci za polské či maďarské partnery.

Výsledek? Dobře jej lze ilustrovat na vypjaté debatě o migraci. Babiš slaví, jak Visegrád zabránil kvótám. Pravda je ovšem taková, že debata o solidaritě s jižním křídlem unie je dnes jen dočasně přerušená. Německo, Francie, Itálie či Malta si už dobrovolně pomáhají a snaha o nějaký permanentní unijní systém se brzy vrátí na pořad dne. Babiš může samozřejmě opět vytáhnout do boje, ale neměl by se pak divit, kdyby se v Bruselu našla většina třeba pro omezení schengenského prostoru.

Český premiér spokojený ve vetovací koalici s Polskem a Maďarskem vůbec nechápe, jak vážná je dnes situace pro nás - nejotevřenější unijní ekonomiku. A ještě se holedbá tím, jak skvěle si počínal při vyjednávání o novém vedení unijních institucí. Nuže: jeho součástí je například bývalý belgický premiér, nyní šéf Evropské rady Charles Michel, který už v minulosti navrhoval vyhodit Visegrád ze Schengenu, když se neměl k pomoci se zvládnutím uprchlického náporu.

To samé by se dalo napsat o Babišově verbování proti razantní klimatické akci. Jeho odmítání ambiciózních cílů jistě potěší domácí publikum. To ale nejspíš netuší, že v novém víceletém rozpočtu se chystá obří porce peněz na zelené projekty. V Bruselu se právě finalizují pravidla pro takzvané udržitelné finance, tedy podřízení bank zeleným cílům, a u nás protežované uhlí se stává veřejným nepřítelem. Zelená revoluce pak čeká i automobilky.

Premiér by se tedy neměl starat o projev Grety Thunbergové, ale hlavně o to, aby si Česko se spojenci vyjednalo přijatelnou budoucnost pro energetiku a lidé si tu mohli dovolit koupit auto i po roce 2030.

Vrzající dveře vypadlé z pantů

V porovnání s předchozími neúspěšnými koncepcemi zahraniční politiky ODS a ČSSD je ta Babišova nejodvážněji rozehraná. Ale po nejvyšší sázce nás asi čeká i největší prohra. Když ODS snila svůj reformní sen po boku konzervativců z Velké Británie, neznělo to tak šíleně jako nyní během brexitu. Snaha občanských demokratů přiřadit se k liberální pravici od Británie po Švédsko měla logiku, byť spektakulárně neuspěla.

I cesta ČSSD po boku tvrdého jádra, s dobrými vztahy k Německu a silným zastoupením v eurosocialistické frakci dávala smysl. Byť socialistům nakonec vynesla jen image kývačů, jež voliči odmítli do nového Evropského parlamentu znovu poslat.

Babiš ale nemá ani Británii, ani Německo. Je zcela sám, hrdý na Visegrád, který umí dobře vetovat, ale nedokáže vůbec nic navrhnout. Ta údajně velmi soudržná čtyřka se nedokáže shodnout na ničem pozitivním - ani na emisích aut, ani na tom, kdo z Východoevropanů by se měl dostat do nového vedení unijních institucí.

Výzkumníci AMO naši současnou zahraniční politiku překřtili na "nový nátěr vrzajících dveří" a "poklus na místě". Možná i to je příliš optimistické. Nadstandardní vztah se Spojenými státy je dávno pryč. U východní politiky Česko opsalo oblouk od Východního partnerství slavně zakládaného před deseti lety v Praze až po obdiv k Rusku a Číně. Z globální politiky jsme se stáhli do středoevropského lokálu. A v unii nyní aktuálně nemáme vůbec žádné dlouhodobé spojence k prosazení svých národních zájmů.

Proč je to problém? Představme si na chvíli nemožné: Babiš prozře, pochopí potřeby Česka v EU a začne shánět urychleně podporu pro liberalizaci služeb, společnou obranu, kompromis v azylové politice a další životně nutné politiky.

Komu Andrej Babiš zavolá o podporu? Své liberální frakci, kde ho vedení nemusí a francouzský prezident Emmanuel Macron už vůbec ne? Tradičnímu spojenci Německu, kde se chvíli Angela Merkelová opravdu dost obávala, že by se mohl spojit i s SPD, tedy českým partnerem Alternativy pro Německo? Nebo snad Británii, na kterou polistopadová elita tak sázela? Mohl by se rozhodnout třeba pro přirozené spojence z baltských států. Jenže ty už mezitím místo nesolidního Visegrádu vsadily na Novou hanzovní ligu, která spojuje liberální sever unie od Nizozemska po Litvu.

Ten největší nepřítel: neschopnost

Ne, jakkoliv se premiér snaží vzbudit zdání úspěšné silové politiky, dovedl svým populistickým pragmatismem blízkou i vzdálenější zahraniční politiku na samý okraj. Určitě se několikrát i rozhodl správně - ať už při vyhoštění ruských špionů, či při udržení jednotné unijní brexitové linie, s čímž má třeba Maďarsko zjevně problémy.

Ale to nevyváží, že mizernou zahraniční politiku ODS a ČSSD nahradila politika nová, která se vyznačuje tím, že de facto neexistuje. Protože spoléhání se na Polsko a Maďarsko v kombinaci s naprostou ignorací Bruselu ničím jiným není.

Česko si nyní sice užívá historicky nejlepšího zabezpečení. Stále ale platí odkaz roku 1918: stát v tak složitém regionu musí mít skvělou a dobře promyšlenou zahraniční politiku, aby zase brzy nepřišel o tu domácí.

Video: EPTV
 

Právě se děje

před 31 minutami

Nákupy lidé stále spíše odkládají, čekají na otevření obchodů

Tržby v maloobchodě očištěné o kalendářní vlivy se podle dnes zveřejněných dat Českého statistického úřadu letos v březnu meziročně zvýšily o pět procent. V meziměsíčním srovnání měli obchodníci v březnu tržby o 1,6 procenta nižší.

Meziroční srovnání výsledků maloobchodu za březen ovlivnila podle analytiků nízká srovnávací základna z loňska, kdy už se čeští prodejci potýkali s uzavřením kamenných obchodů kvůli pandemii koronaviru. Stejná situace bude podle nich ještě v dubnu. Lidé nákupy ve třetím měsíci letošního roku stále spíše odkládali a čekají, až nebudou odkázáni jen na e-shopy. S uvolňováním opatření by se tak maloobchodní tržby měly zvyšovat. 

Proti loňskému březnu si podle hlavního ekonoma BH Securities Štěpána Křečka polepšily specializované prodejny s výrobky pro domácnost, kterým tržby vzrostly o 18,8 procenta. "Vyšší meziroční tržby ohlásily i prodejny s výrobky pro kulturu, sport a rekreaci či prodejny s počítači a komunikační technikou. Naopak pokles tržeb nadále trápil prodejny s oděvy a obuví. V následujících měsících proto možná skončí v bankrotu některé módní značky," uvedl.

Tradičně dobré výsledky zaznamenali internetoví prodejci, kterým tržby v březnu meziročně vzrostly o 36,2 procenta. Podle ekonoma Komerční banky Michala Brožky by se v dalších měsících rozdíl růstového tempa e-shopů a kamenných obchodů měl snižovat.

Ekonomka investiční skupiny LOGeco Jana Mücková ale nepředpokládá, že by se u veškerého zboží zákazníci vrátili do kamenných prodejen. Výjimkou podle ní pravděpodobně bude oblečení a obuv. Analytik společnosti Akcenta CZ Miroslav Novák dodal, že na očekávaném zpomalení meziroční dynamiky prodejů přes internet se projeví vysoká srovnávací základna z minulého roku.

před 33 minutami

Pentě klesl zisk o polovinu. Dolů ji táhlo Aero, pomohl naopak Dr. Max a reality

Skupině Penta Investments loni klesl zisk o 48 procent na 3,5 miliardy korun. Kumulativní tržby portfoliových firem stouply o pět miliard na 181 miliard korun. K zisku přispěly zejména lékárny Dr.Max, sázková Fortuna, realitní divize Penta Real Estate a Primabanka. Ztrátové naopak byly pojišťovna Dôvera, polské retailová síť Empik, firma Slovalco a Aero Vodochody. Penta to dnes oznámila v tiskové zprávě.

Celková aktiva portfoliových společností Penty se zvýšila o šest miliard na 291 miliard Kč a do rozvoje svých společností a projektů skupina investovala navzdory pandemii 11 miliard korun, což bylo o 4,6 miliardy meziročně méně.

"Loňský rok byl pro nás po letech výjimečných hospodářských výsledků zatěžkávací zkouškou. Penta má ale dobře rozložené portfolio, v jednotlivých firmách a projektech všichni odvedli skvělou práci. Dosáhli jsme tedy i při významných investicích solidního zisku," uvedl partner Penty Marek Dospiva.

Mezinárodní síť lékáren Dr.Max podle něho sehrála v čase pandemie významnou roli ve všech zemích, kde působí. Její lékárny poskytovaly služby bez omezení a musely být schopné zareagovat i na razantní změnu poptávky po ochranných či dezinfekčních pomůckách. I když opakované lockdowny snížily návštěvu lékáren zejména kvůli celkově menšímu objemu předepisovaných léků, dokázala síť lékáren významně přispět k ziskovosti skupiny Penta. Hospodářský výsledek pozitivně ovlivnily také Fortuna Entertainment Group, Penta Real Estate a Primabanka.

Penta Real Estate dokončila 1139 bytových jednotek (projekty Sky Park, Waltrovka, Terrace), dalších 805 bytů je ve výstavbě (Maison Ořechovka, Bory Home). V roce 2020 předala Penta Real Estate čtyři kancelářské projekty. Prodej pražského projektu Churchill Square byl největší transakcí na českém realitním trhu v kancelářském segmentu. Na konci roku 2020 spravovala Penta Real Estate aktiva v hodnotě 28,9 miliardy Kč.

Penta vznikla v roce 1994 na Slovensku. Jejími zakladateli jsou Marek Dospiva a Jaroslav Haščák. Celkem skupinu řídí šest partnerů a zaměstnává více než 43 000 lidí. Na dani z příjmu a odvodech za zaměstnance zaplatila celkem 6,4 miliardy Kč.

před 1 hodinou

Advokát soudu EU: Polská pravidla o trestání soudců porušují unijní právo

Soudní dvůr Evropské unie by měl konstatovat, že polský zákon umožňující kárnému orgánu nejvyššího soudu trestat soudce kritizující justiční reformu je v rozporu s unijním právem. K tomuto závěru dospěl generální advokát nejvyššího orgánu unijní justice, podle něhož nový systém postihů ohrožuje nezávislost polských soudců. Pro soud není nově zveřejněný názor právního poradce závazný, často však k němu při svém rozhodování přihlíží.

Evropská komise se předloni obrátila na soud v Lucemburku kvůli činnosti disciplinární komory polského nejvyššího soudu, o jejíž nestrannosti Brusel pochybuje. O složení komory rozhoduje v Polsku soudcovská rada, jejíž členy převážně volí parlament ovládaný vládnoucí stranou Právo a spravedlnost (PiS). Polský nejvyšší soud již předloni rozhodl, že soudcovská rada není nezávislá, a zpochybnil tím i personální obsazení a pravomoci komory.

Soud již loni vydal předběžné opatření, jímž nařídil až do rozhodnutí případu činnost komory pozastavit.

Zdroj: ČTK
Další zprávy