Jan Urban | Názory
26. 3. 2014 11:30

Co řekla Válková tak hrozného, že jí myjí hlavu? Pravdu

Blog Jana Urbana: Nedostatek umírněnosti reakcí některých českých politiků a novinářů na výrok ministryně Heleny Válkové překvapuje jen mírou neúcty k pravdě.
Na Václavském náměstí se 3. července 1942 konala za účasti prezidenta Háchy, členů protektorátní vlády a starostů řady měst manifestace loajality k Říši. Zúčastnilo se jí na dvě stě tisíc lidí.
Na Václavském náměstí se 3. července 1942 konala za účasti prezidenta Háchy, členů protektorátní vlády a starostů řady měst manifestace loajality k Říši. Zúčastnilo se jí na dvě stě tisíc lidí. | Foto: ČTK

Mezi roky 1939 a 1944 se počet průmyslových dělníků v protektorátu zvýšil ze 730 tisíc na 880 tisíc. V roce 1944 byl podíl protektorátních továren na zbrojním průmyslu Říše podstatně vyšší než kdykoliv předtím. Nikdy předtím se netočilo tolik filmů – sto čtrnáct za dobu protektorátu , a vedle padesáti šesti komedií se mezi díly českých tvůrců objevily i otevřeně propagandistické a antisemitské snímky. Protektorátní umělci po atentátu na Reinharda Heydricha bez ostychu zasedli v Národním divadle, aby vyjádřili smutek a věrnost Říši. Mnozí z nich, ověnčení už komunistickými tituly národního a zasloužilého umělce, si to později zopakují ještě za Stalina i proti Chartě 77.

Nedostatek umírněnosti reakcí některých českých politiků a novinářů na výrok ministryně Heleny Válkové překvapuje jen mírou neúcty k pravdě.

„Češi jen sotva nějak trpí,“ říká zpráva polského zpravodajce pro Benešovu vládu v Londýně z května 1944. „Výsledkem je, že Čech má právo sedět vedle Němce, zatímco Poláci, Židé a cikáni musí trpět a umírat“.(VHA, fond 37,sign 91/7, s.1, cit dle Toman Brod, Československo a Sovětský svaz, Praha 1992, s. 241) Velká většina odbojových akcí s použitím zbraní proti okupantům byla, opět na rozdíl od Polska, po celou dobu války iniciována nebo přímo prováděna ze zahraničí – od atentátu na říšského protektora až po organizační výsadky z Británie a Sovětského svazu. Protektorátní policie, ne gestapo, shromažďovala české a moravské Židy do transportů. Cikánské lágry v Letech a v Hodoníně byly postaveny a provozovány výhradně českými policisty, podle našich vlastních zákonů z období druhé republiky, tedy mnoho měsíců před nacistickou okupací… nebo si čtenář chce připomenout, kolik desítek procent zbraní wehrmachtu bylo československé výroby, když v září 1939 útočil na Polsko?

Nedostatek umírněnosti reakcí některých českých politiků a novinářů na výrok ministryně Heleny Válkové překvapuje jen mírou neúcty k pravdě. A po sedmdesáti letech přece jenom i hysterickou emocionalitou a neochotou srovnávat se s jinými zkušenostmi. Polsko, Ukrajina, Podkarpatská Rus… Nedospělé české prostředí není schopné, a ani ochotné, podívat se na vlastní minulost bez emocí a s pokorou. Totální selhání československého státu a české i slovenské společnosti po Mnichovu nebylo nutné. I pokud necháme stranou otázku vojenské obrany země, nic nebránilo státu ukrýt alespoň stovky zbraní pro podzemní odboj v budoucnosti. Nic nebránilo státu a společnosti zachránit tisíce židovských rodin jejich vysláním do emigrace. Hrdinský pokus za nás úspěšně a soukromě udělal až mladý anglický bankovní úředník Nicholas Winton. Bez pardonu – my jsme se nemuseli ponížit. Pokud si nepřiznáme, že jsme – stejně jako mnozí jiní v Evropě – tváří v tvář hrozbě násilí selhali jako jednotlivci, i jako společenství jazyka a kultury, budeme jen donekonečna opakovat ostudné tanečky zneužívání minulosti v současné politice. Pokrytectví neodvážných z dob komunistického útlaku je toho jen dalším projevem. O to více je třeba připomínat odvahu všech, kdo se totalitním režimům dokázali postavit.

Pokud si nepřiznáme, že jsme – stejně jako mnozí jiní v Evropě – tváří v tvář hrozbě násilí selhali jako jednotlivci, i jako společenství jazyka a kultury, budeme jen donekonečna opakovat ostudné tanečky zneužívání minulosti v současné politice.

Ano, čeští Židé byli zabíjeni podle rasových zákonů nelidské nacistické Říše. Nikdo z nás, ani ministryně Válková, to jediným slovem neschvaluje. Jako Češi jsme tomu pouze němě přihlíželi a nezvedli jsme prst, abychom tomu zabránili. Používat v roce 2014 jména na zdi Pinkasovy synagogy jako politický argument je slabošské, bez pokory a hluboce nemravné.

Ano, nacistický režim vraždil a ničil české elity, vypaloval vesnice a měl v úmyslu Čechy jako národ zničit. Nikdo, ani ministryně Válková, ani to jediným slovem nezpochybňuje. Nic z toho nám nedává právo lhát – či zpochybňovat zločiny vlastní vlády a příslušníků vlastního národa, ke kterým došlo při etnické čistce v letech 1945-46. Dokud si nepřiznáme, že jsme v té chvíli, jakkoliv zraněni a unaveni válkou, vyměnili demokracii za odsun a diktaturu, budeme se donekonečna točit v kruhu vlastní neschopnosti pravdy.

Nejsme andělé, a lidem, včetně politiků, by měla slušet pokora a síla žádat o odpuštění. O to více ve zkoušené střední Evropě. A po více než sedmdesáti letech by k tomu už konečně mohla patřit i k budoucnosti hledící schopnost odpustit těm, kdo se kají.

Tento text vyšel v blogu Jana Urbana na Aktuálně.cz 26. března 2014.

 

Právě se děje

před 17 minutami

Britská zpěvačka Marianne Faithfullová má koronavirus, její stav je stabilizovaný

Britská zpěvačka Marianne Faithfullová byla po nákaze koronavirem převezena do londýnské nemocnice. Stav třiasedmdesátileté umělkyně je stabilizovaný, uvedla v neděli s odvoláním na jejího agenta Francoise Ravarda agentura PA. "Všichni si přejeme její brzké a plné uzdravení," řekl Revard.

Faithfullová se proslavila mimo jiné písní As Tears Go By, kterou v 60. letech napsali členové kapely Rolling Stones Mick Jagger a Keith Richards. S frontmanem skupiny Jaggerem Faithfullová jeden čas i chodila. Měla i úspěšnou sólovou kariéru.

Zdroj: ČTK
před 57 minutami

Milion eur věnoval nemocnici v Barceloně také Xavi

Bývalý záložník Barcelony Xavi následoval příklad svého někdejšího spoluhráče a později trenéra Pepa Guardioly a také on věnoval milion eur (27,7 milionu korun) nemocnici v Barceloně. Ta peníze využije na nákup pomůcek pro ošetřující personál i pro pacienty s nemocí Covid-19.

Čtyřicetiletý Xavi, jenž v současnosti trénuje katarský klub Al Sád, je barcelonským odchovancem a s klubem vyhrál osmkrát španělskou ligu a čtyřikrát Ligu mistrů.

Milion eur na boj s koronavirem už věnoval také bývalý Xaviho spoluhráč Lionel Messi, jenž částku rozdělil mezi barcelonskou nemocnici a lékařská zařízení v rodné Argentině.

Fotbalisté Barcelony se také po dobu krize vzdají 70 procent platu, aby přispěli na mzdy ostatních zaměstnanců. Španělská liga byla přerušena v polovině března a její restart je podobně jako u dalších evropských soutěží v nedohlednu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy