Ano, hovořím o panu starostovi Jiřím Čunkovi, který nechal některé vsetínské Romy sestěhovat na jedno místo a druhé pro změnu vystěhoval za hranice města. Je zbytečné zkoumat, zda je tento muž rasista, či hrdina naší doby, který se nebojí jít tvrdě proti "politické korektnosti pseudohumanistů" (takové floskule skutečně existují, jsem takto často označován a peskován v internetových a dalších diskusích lidmi, kteří nejsou korektní a nejsou humanisté).
Jiří Čunek je muž činu, nad jeho dosahem a přesahem v tomto případě však zjevně nepřemýšlel. Ani v tom však není vsetínský starosta a senátor nijak výjimečný. "Společenská objednávka" v tomto směru, tedy latentní rasismus a xenofobie, je v České republice rozšířena a zakořeněná, takže se jako politik nemusí obávat, že by mu snad ono "nepřemýšlení" mohlo nějak ublížit. Ba právě naopak. Je mnoha členy a organizacemi KDU-ČSL navrhován na funkci předsedy této křesťanské strany, kteroužto nabídku akceptoval.
Hovořit však v této souvislosti jenom o Jiřím Čunkovi by mohlo vést k mylnému závěru, že věci jdou "řešit" pouze jeho trapným způsobem. Připomeňme tedy sobě, Čunkovi i oněm nekorektním nehumanistům toto: když si konečně přiznáme, že romské problémy jsou našimi společnými problémy (společenskými), tak řešit jdou. Pomalu, postupně, obtížně, nepopulisticky a beze stop mazaného čecháčkovství, ale jdou. Řeč bude o terénním sociálním pracovníkovi Kumarovi Vishwanathanovi.
Komunistický úderník
Vsetínský starosta by se skutečně v padesátých letech minulého století mohl honosit oním označením z mezititulku. Takto výkonně se u nás ještě nikomu nepovedlo zbavit se vlastního problému na úkor jiných. A napovídá tomu i Čunkův způsob uvažování: namísto aby se snažil občanům svého města pomoci běžnou cestou (bez ohledu na to, že sociální péče je věcí státu, mohl udělat hodně, kdyby býval chtěl: viz níže), sestěhoval je do jednoho místa a ostatní nechal za výhružek vystěhovat do jiných obcí a tak tyto lidi i s jejich problémy přenechal jiným - a dokonce, aniž ti jiní o tom předem věděli.
Ve skvělé objektivní reportáži Aktuálně.cz "Čunek a Romové. Pomoc, či vyhnanství?" se o romských rodinách vystěhovaných mimo Vsetín mj. píše:
"Tulejovi, Kandračovi, Sedláčkovi. I tito lidé ještě před měsícem bydleli v domě uprostřed Vsetína. Měli nájemní smlouvu a někteří z nich městu nedlužili ani korunu. ,V minulosti narušovali klima,´ vysvětlil starosta Čunek, proč právě na tyto rodiny ukázal prstem a rozhodl je vystěhovat. ,Když budou daleko, nebudou nikoho rušit a nebudou se sem vracet a vytvářet komunitu,´ dodal Čunek. ,Předchozí obyvatelé se odtud odstěhovali, protože v domě nešlo žít,´ říká o domě, do něhož Čunek nechal vystěhovat tři rodiny, starosta Jesenicka Zdeněk Maher, a dodává: ,Co si Tulejovi mají počít. Nemají peníze na jídlo, natož na opravy a ještě musí platit provizi realitní kanceláři, přes kterou Vsetín dům koupil. To je nehoráznost." Počínání vsetínského starosty dobře zhodnotil i starosta Staré Červené Vody Josef Podlaha: "Čunek je selektoval, deportoval a nechal na pospas."
Tak tomuhle říká kandidát na předsedu KDU-ČSL zrovnoprávnění Romů? Konečně: někam se ti sládkovci a jim podobní podít museli, že? Proč ne právě k lidovcům, na tom zase není tolik překvapivého.
I kdybychom se však na celou záležitost snažili dívat čistě pragmaticky: je vůbec takové vystěhování spoluobčanů nějakým řešením? Myslím, že nikoli. Daleko spíše jde o odsunutí problému do nepříliš vzdálené budoucnosti. A také o přesunutí vlastní odpovědnosti na druhé: na starosty a další činovníky obcí, kam nechal přestěhovat - jak vidno - i platiče.
Člověk na svém místě
Indický učitel Kumar Vishwanathan žil ještě před deseti lety normálním životem pedagoga na střední škole. Potom se rozhodl pomáhat Romům, kteří při povodni na Moravě a ve Slezsku přišli o bydlení. Snažil se především zabraňovat xenofobním náladám: nastěhoval se s rodinami Romů ze zaplavené Ostravy-Hrušova do unimobuněk ("kontejnerů") umístěných v Ostravě-Liščině a začal zde působit jako terénní sociální pracovník. Pomáhal Romům s vyřizováním občansko-právních záležitostí, zastupoval je při jednáních na úřadech, snažil se jim obstarávat práci apod. Podařilo se mu zklidnit napjatou atmosféru mezi starousedlíky a obyvateli unimobuněk. Díky jeho působení bylo vlastními silami vybudováno středisko umožňující dětem i dospělým z buněk a okolí smysluplně využívat volný čas například v dětském folklórním kroužku, při sportovních aktivitách pro dospělé i děti, ve výtvarném kroužku, při doučování dětí, plavání, na výletech, exkurzích a letních táborech. Jednoho takového tábora jsem se, společně se svou, tehdy malou dcerkou, zúčastnil: vedle romských dětí zde byly i děti ze sociálně slabých bílých rodin. Rozuměly si skvěle.
V lednu 1998 založil Kumar společně s několika spolupracovníky občanské sdružení Vzájemné soužití, které se zabývá řešením problémů soužití majoritní společnosti s romskou menšinou. Toto sdružení dosáhlo věci nebývalé, za všechny jmenujme alespoň tyto: společný boj Romů a policistů proti lichvářům, dvě Romky dnes díky tomu dnes přednášejí policistům o problémech Romů a způsobech jejich řešení (!), Romky po letech pozvedli společně hlas proti násilné sterilizaci.
Trpělivě, krůček po krůčku, se Kumar Vishwanathan během terénní sociální práce přibližoval jednomu z dosažitelných cílů: postavení Vesničky soužití. Stálo to mnoho úsilí, ale povedlo se: Vzájemné soužití přemlouvalo, zařizovalo, sbližovalo lidi a jejich názory, shánělo peníze a sponzory a povedlo se, přestože výstavba patnácti dvojdomků stála zhruba 65 milionů korun. Ve Vesničce soužití vedle sebe žijí Romové a bílí. Zájemci o získání nového domova museli splnit několik podmínek: při povodních v roce 1997 přijít o domov, souhlasit s myšlenkou projektu - společným soužitím Romů a bílých. A každá z rodin na stavbě odpracovala 200 hodin.
Poté Kumar Vishwanathan převzal z rukou velvyslance USA v České republice Williama J. Cabanisse cenu Alice Garrigue Masarykové, což je ocenění osobností, které se mimořádně zasloužily o rozvoj lidských práv v ČR. Kumar ji získal hlavně za úsilí a iniciativu vedoucí k vytvoření Vesničky soužití. Při přebírání ceny řekl: "Romové jsou vytlačováni z měst, vytváří se nová ghetta a ta stará jsou přeplněná. To vytváří nové zdroje konfliktů."
Odpověď na otázku, zda Romy vystěhovat, či je integrovat je jasná - tedy za předpokladu, že dáme přednost lidem, kteří jsou na svém místě, před úderníky se sládkovským způsobem uvažování.
František Kostlán, publicista, Praha, http://kostlan.blog.cz
