Roman Týc je stále zavřený na Pankráci. Už týden. Tento způsob držení půstu zdá se nám poněkud nešťastným. Zprávy o páté.
Petr Nečas se stal premiérem s nejslabším volebním výsledkem v historii (ODS dostala 20 procent). Nyní patrně doufá, že když ukáže staré dobré české „proti všem“, bude to příště lepší. Z Evropské unie se stal otloukánek, to by mohlo vyjít, že.
Nečas se plete. Obraz pomýlené Evropy, kterou jsme chytře prokoukli, to je i chybná vnitropolitická taktika. Za Nečasovou ODS se pomalu vynořuje déjà vu, rok 2002.
„Nedáme se okřikovat“, stálo tehdy v modrém volebním programu. Myšleno okřikovat při hájení národních zájmů, když už tedy do eurospolku vstupujeme. (Zejména půvabná byla věta „S nedůvěrou pozorujeme typicky obojaká prohlášení a vystoupení představitelů Hradního bloku a jeho spojenců v intelektuálních a mediálních kruzích. Důvodně pochybujeme, že budou schopni a ochotni prosazovat nejvlastnější zájmy občanů naší země.“)
Byly to poslední volby ODS pod Václavem Klausem. Hájení národních zájmů, včetně Benešových dekretů („čelíme tlaku na změnu poválečného uspořádání v Evropě jak v symbolické, tak v majetkové a právní rovině a to na účet naší země“) vyneslo ODS o půl milionu hlasů méně než v roce 1998, a o 700 tisíc hlasů méně než v roce 2006. Byl to její nejhorší výsledek před vznikem TOP 09.
Naopak, ve volbách 2002 zaznamenali rekordní výsledek komunisté (18,5 procenta). I tak zafungovalo strašení Sudeťáky.
Teď to vypadá, jako by Nečas hodlal nadhánět voliče budoucí straně Václava Klause (ovšem, že to bude ODS, stále není vyloučené), Janě Bobošíkové a komunistům. A také TOP 09, z druhé strany.
Voliči ODS jsou totiž podle průzkumů jen o něco méně proevropští než volební komunita TOP 09. (Pakt rozpočtové disciplíny by schválilo 56 procent voličů TOP 09 a 50 procent voličů ODS, zjistilo CVVM.) Politici obou táborů se přitom v postoji k Evropě téměř dramaticky rozcházejí.
S vidinou voleb 2014 je také přinejmenším zvláštní sledovat, jak se Václavu Klausovi daří znepřátelit si voliče z řad budoucí inteligence. Pardon, tedy tu jejich část, která má Týden neklidu. Aby hlava státu, sama členka akademické obce, byla takhle na kordy s vysokými školami a jejich „parazity“, to je snad světový unikát.
Zřejmě vzhledem k aktuální společenské atmosféře varovala zástupkyně ombudsmana, že stát nechrání občany před veřejným zápachem. Když něco páchne, nezbývá lidem než podat občanskoprávní žalobu a čekat, jestli soud uzná smrad za přípustný, nebo neúnosný. Ale nejsou na to žádné limity.
Problému rozumíme – ale není trochu riskantní, pokoušet se změřit zápach podle hygienických tabulek? Představte si limit 1, a koeficienty smradu 0,99 a 1,01. Větříme problém.
Česká pirátská strana oznámila, že připravuje ústavní zákon o svobodném internetu. Jako že na internet se nesahá, cenzůro.
Piráti se překvapivě pouštějí na tenký led – vždyť zákonů se z podstaty své věci obvykle nedovolávají (kromě těch pirátských, samozřejmě).
Sázíme bečku rumu, že parlament tohle neschválí. A kdyby čirou náhodou ano, tak půjdou piráti do ulic, protože to právníci předtím přepíšou a jim to nebude recht.
Čtěte, pište, diskutujte s námi
To, čeho se piráti domáhají, už v ústavní Listině základních práv a svobod je, a pokoušet se to „konkretizovat“ na měňavý internet by nadělalo víc škody, než užitku. I z pirátského pohledu. A hlavně: je snad internet něco víc, mají tu mít slovo a informace nějakou speciální, zdůrazněnou svobodu? A její odolnější záruky, než v jiných prostorech? Nemají.
