Prakticky bezprostředně po svém zrození začal "dobrý voják" platit ve společenském povědomí za národní charakter. Za figuru, která tak nějak patří spolu se lvem do zemského erbu. Rebel bez příčiny, který si dává záležet, aby se trefil do každého systému, jejž stačila kontaminovat lidská blbost.
Dalo by se říci, že Švejk je něco mezi českým Enšpíglem a českým Sókratem. Podrývá a znejišťuje, kazí svou upřímností mládež. Ale dělá to proto, abychom mysleli. Abychom při všech těch hrůzách přežili, abychom vyzráli na ty, kteří nám brání žít.
Stojí za povšimnutí, že autor Švejka vystavil mnoha šlamastykám, žádná z nich však nikdy nedopadla tragicky - pokud tedy nebudeme za tragédii považovat sám život. Což ale rozhodně není haškovský postoj. Inteligentní pijan, ba alkoholik netrpěl plačtivostí. Žití, jak zachycují například vzpomínky jeho hospodského kumpána Josefa Lady, si užíval plnými doušky.
Haškův Švejk je, tak jako jeho autor, nadán praktickou inteligencí, za níž stojí nejen životní zkušenost, ale i jistý intelektuální nadhled - superarbitrován pro blbost, je to však lidový myslitel, charakterizoval "dobrého vojáka" výstižně jeho největší český znalec Radko Pytlík.
"Švejkováním" proto není každý protivný protest či utahování si z vrchnosti. Není to každá legrace, nýbrž kritický, chytrý humor, který míří takříkajíc na komoru. Jistě že je takový výsměch subverzivní, podrývavý. Zároveň ale platí, že kdo jej ustojí, má o respekt postaráno.
Politikům by se ovšem vyplatilo číst také Haškovo druhé nejslavnější dílo - Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. Česká politika a politika vůbec jsou v něm zachyceny s obdivuhodným vhledem i elegancí, která z toho všeho dělá umění. Celá ta směšná snaha zalíbit se ostatním, abych je mohl ovládat, je v této satiře zvěčněna s genialitou, jež si nezadá s produkcí britské komediální skupiny Monty Python.
Hašek se uměl s mimořádným citem trefovat do nejrůznějších "českých specifik", politikaření i marketingového "nakupování" voličské přízně. Těžiště jeho autorského významu však spočívá především ve schopnosti esteticky propojovat malé s velkým. A také ve velkém, objevném rozmachu literárním, kterým neváhal "plýtvat" i na ty nejmenší a nejpřízemnější věci. Neboť si byl dobře vědom, že právě ony tak často řídí lidské osudy.
Sto let po Haškově smrti, v čase, kdy nemalá část společnosti pošilhává po silných vůdcích, máme jeho "švejkování" obzvláště zapotřebí. Jak očistné by například bylo mít spolu s ním na paměti, že "člověk by chtěl být gigantem - a je hovno".
Autor je analytikem týdeníku Euro.
