Zhruba před patnácti lety si bytoví designéři a výrobci nábytku povšimli, že se pomalu začíná měnit vkus Čechů a Češek a z ukřičené, esteticky rozhárané dvacetiletky po pádu komunismu vstupujeme do éry umírněnější, klidnější, méně výstřední. Meruňkový mor, nemocniční či brčálová zeleň a mnohdy divoké kombinace sytých barev začaly postupně ustupovat jemnějším odstínům a více "vyladěným" vzorům.
Nicméně na fasádách domů zejména panelových sídlišť se tento trend projevuje pomalu. Naprostá většina paneláků má tak stále blíže k afektované maškaře než k střídmé architektuře, která je jejich nedílnou substancí. "Agresivní syntetické tóny, jež se používají na fasády, jsou skutečně novodobým morem architektury. A je to obecný problém, nejen paneláků," zamýšlel se před lety historik architektury Zdeněk Lukeš.
Klasických paneláků je v Česku přes 65 tisíc. A žije v nich bezmála třetina české populace. Před rokem 1989 působila sídliště unyle, jednotvárně, nudně. Byla neosobní šedivou hmotou. Symbolem stejně šedivé doby normalizace potlačující jedinečnost. Fádnost "skládaček" rozbíjeli tehdejší projektanti de facto jen tvarem, robustností, výškou či natočením hmoty jednotlivých domů.
Poslední desetiletí milénia však přineslo opačný extrém. Fádnost a všudypřítomnou šeď jsme vyměnili za ukřičenost, průměrnost jsme potlačili živelnou excentričností.
Líčení je levnější než plastická operace
Vlastníci bytů, sdružení třeba i jen v rámci jednoho vchodu, se rozhodli potlačit dobovou masovost vzniku panelových domů a samotnou podstatu jejich konstrukce, tektoniku, pevnou pravidelnost a řád daný typizovanými moduly. Chtěli se odlišit, vyčnívat. Což je úsilí, které se promítlo i do podoby rodinných domů satelitní zástavby, u nichž se vžilo posměšné přízvisko podnikatelské baroko.
Když jsem se na barevnost paneláků ptal úspěšného architekta Jakuba Cíglera, přirovnal ji k "ošklivce", která to přežene s make-upem. "Když je v jádru něco nudné, tak to povrch nezachrání," tvrdil. Architekt Rostislav Říha se pak zamýšlel: "Co má se sebou dělat někdo, kdo není přitažlivý a chce to změnit? Líčení je zkrátka levnější než plastická operace."
Grafickou podobu fasád většinou navrhuje stavební firma, konečný vzhled pak vybírá sdružení vlastníků čili velký počet zpravidla nepoučených lidí. Návrhy v podstatě jen posvětí stavební úřady, které až na výjimky nedělají potíže.
Zdeněk Lukeš mi před časem řekl, že by bylo ideální, kdyby grafiku panelákových fasád řešil špičkový výtvarník, jako je to třeba v Berlíně. A návrhy následně prošly odbornou oponenturou.
V některých městech či jejich částech alespoň určují odstíny, respektive škálu barev, jež mohou být použity v jednotlivých lokalitách. Například v pražských Stodůlkách či na největším tuzemském sídlišti, Jižním Městě, jsou zóny, kde převažují tóny zelené, světle červené či okrové.
Jedinečný přístup pak představuje Zlín, kde "baťovskou" cihlovou architekturu meziválečného období - zejména v případě sídliště Jižní Svahy - promítli do podoby zdejších paneláků už za minulého režimu. A autentickou barevnost se snaží hlídat i dnes. Že to vlastně docela jde, zlínská radnice připisuje intenzivní práci městských architektů a dlouhodobé a trpělivé komunikaci s lidmi, přesněji s majiteli či stavebníky domů.
I barva ovlivní tvář města na desítky let
Většina architektů či výtvarníků, s nimiž jsem za poslední roky hovořil, se nicméně shoduje, že cokoliv soukromým vlastníkům přikazovat je problematické. A spíš než přísnou regulaci doporučují právě osvětu a pozitivní motivaci. Radnice by se měly podle nich více angažovat. Mít jasnější vizi o budoucí podobě sídlišť a přesvědčit lidi, že i "obyčejná" oprava fasády je zásahem do veřejného prostoru, do podoby města na desítky let a že si tedy zaslouží zodpovědný přístup.
Barevným řešením fasád se již v 90. letech zabýval například významný architekt Ladislav Lábus. Podle něj by měly návrhy zohledňovat velikost a typ
domu, jeho polohu a význam v místě. A graficky přiznat typický rastr spár mezi panely a zároveň pomocí barevných odstínů rozbít monotónní hmotu bloku.
A když už je celou dobu řeč o barvách: Projděte se po sídlišti a schválně, jaké řešení vám přijde nejpříjemnější. Obecně se osvědčila kombinace bílé či odstínů šedé doplněná tlumenými světlými barvami.
Snímek paneláku, který vás zaujal, můžete poslat na [email protected].
