Replika šavle, která patřila k výzbroji příslušníků SS, je dnes na českém webu k mání za 3899 korun. Za 4555 korun si tam pak lze pořídit jinou, o níž prodávající David tvrdí, že patřila "Hermannu Göringovi". Méně oligofrenní provozovatel dalšího e-shopu, který také obezřetně píše Göringovo příjmení bez přehlásky, totožnou zbraň nabízí za 5490 korun. Přiznává ovšem, že jde o kopii, a přidává doušku: "Je určena pro sběratele, studium historie nebo pro reenaktory. V žádném případě nesmí být zneužita k propagaci fašismu nebo jiného hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka."
Opravdu? Celé se to točí jen kolem jakési neškodné sběratelské vášně? Vysoký počet lidí, kteří na burzách, přes inzeráty a na webu zpeněžují předměty s nacistickou symbolikou, napovídá něco jiného - že jde o výnosný obchod s temnými vášněmi. Kdo kupříkladu pátrá po Hitlerově spisku Mein Kampf, najde na něj dnes reklamu minimálně v sedmi internetových knihkupectvích.
Nepřehlédnutelné nacistické symboly se dobře uplatňují také v politickém boji. Na antivaxerských demonstracích tak byly k vidění žluté židovské hvězdy. Znamení, které se svého času stalo poukázkou na cestu do koncentračních táborů a plynových komor, mělo spoluobčanům připomenout, že neočkovaní měli na čas trochu omezený život, především ztížený přístup k zábavě.
Dav je specifický útvar, velí mu emoce, rozumu by se v něm dovolával jen člověk nerozumný. Bývalého sociálnědemokratického premiéra snad ale přece jen z jakési racionality podezřívat lze. Přesto se Jiří Paroubek ve svém blogu na Aktualně.cz táže, zda teď budou pro "putinovce" - myšleno podporovatele Vladimira Putina - platit "nové norimberské zákony".
Své obavy zdůvodňuje odmítáním, jemuž dnes čelí český písničkář Jaromír Nohavica či ruská pěvkyně Anna Nětrebková kvůli tomu, že se ani po přepadení Ukrajiny od ruského prezidenta dostatečně nedistancovali. Aby Paroubek dodal svým slovům na váze, připomíná méně znalým, v čem norimberské zákony spočívaly: "… řešily otázku represí proti židovské části německého obyvatelstva, jež vyústily v holokaust."
Vezměme tedy jeho úsilí o historickou lekci vážně a dotáhněme ji do konce, když na to někdejšímu předsedovi české vlády z neznámých důvodů nezbyl čas: norimberské zákony zbavovaly Židy na základě původu veškerých občanských práv, řadily je do kategorie rasově méněcenného obyvatelstva a odsuzovaly k likvidaci.
O majitelích koncertních sálů či ředitelích oper, kteří nechtějí poskytovat své prostory umělcům, jež se - podle jejich měřítek - odmítli věrohodně distancovat od tyrana, kterému zrudly ruce krví, si jistě každý může myslet své. Přesně jak mu osobní citlivost či vkus velí. Ale dovolávat se u toho smrtonosných norimberských zákonů?
V časech, kdy na Jiřího Paroubka ještě mířívaly objektivy televizních kamer, dělal, co mohl, aby veřejnost přesvědčil, že je zběhlým latiníkem. Budiž mu tedy přáno, co má rád: tvářit se starostlivě a žonglovat přitom s mimořádně citlivými slovy, jako by nic nevážila, může jen homo vanus et vilis. Do jadrné češtiny se to dá přeložit i jednoslovně.
