V propagačních novinách hnutí ANO Lepší Česko se vždy na poslední straně nějaký ministr svěřuje se svým oblíbeným receptem. Už jsme si pochutnali na krevetovém koktejlu ministryně Aleny Schillerové či houbové omáčce jejího kolegy Richarda Brabce. Nyní ale přichází finále. Guláš. Daňový. A dost připálený.
Kuchařem je tentokrát sám premiér, jeho podřízení se jen zoufale snaží naplnit přihlouplé předvolební daňové plány, s nimiž přišel. Potíráme alkoholismus, ale pivo má být (alespoň slovně) levnější. Od EET ulevíme nejmenším, ale z evidence nesmí nikdo uniknout. Pomůžeme živnostníkům, ale tak, aby to pro ně nebylo výhodné.
Tahle lahůdka z roku 2020 nám bude ještě dlouho ležet v žaludku.
Opakovaně znásilňovaná daň
Nad různými sazbami pivní DPH jsme se snad už zasmáli dost. A všichni asi tušíme, že tohle ještě kasírovací mašiny v restauracích nakonec nějak zvládnou. Pro samou legraci nám ovšem v daňové debatě uniká to podstatné: DPH je posledních pět let opakovaně znásilňována, a to obzvláště drastickým způsobem. S takovými politiky, jako nyní máme, je to asi bohužel její osud. Daň z přidané hodnoty se dobře vybírá, nevzpírá se, takže když na ni natrefí populisté, má to spočítané.
Zatímco v 90. letech o ni nikdo skoro nezavadil, od nového tisíciletí jako by každý politik musel přeřadit alespoň jednu ředkvičku do nejnižší sazby. Babiš není zdaleka první. V roce 2011 do ní Věci veřejné málem prosadily bizarní seznam potravin: zeleninu ano, ovoce ne, chleba ano, rohlíky ne, mléko ano, mléčné výrobky ne.
Pak ovšem nastoupila vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL - a k dvěma sazbám rovnou přidala třetí - desetiprocentní. To je ta, do níž chce nyní premiér poslat pípy.
Dobře, něco si na předvolební plakáty dát musí. Proč se ale má deseti procenty danit i oprava kol, kadeřník, švec nebo třeba krejčí? Čím jsou důležitější než třeba kosmetička nebo hodináři?
Tato vláda jednou skončí. Než se ale zmordovaná daň dá dohromady - ideálně zpět jen do dvou sazeb -, bude to hodně namáhavá léčba.
Papírové Rakousko-Uhersko
Problém je, že Babišův připálený daňový guláš se nosí na každý stůl. Celá ta šaráda s DPH se koná při příležitosti dokončení elektronické evidence tržeb. Je přitom stále zřejmější, že čím více se EET rozšiřuje, tím víc rostou náklady na výběr dodatečné koruny. Zatímco u velkoobchodníků má nějaká forma evidence nepochybně smysl, aby se zamezilo milionovým únikům, Babišova obsese každou korunou z nezdaněného piva v obecní putyce či dveří natřených pokoutně lakýrníkem je bizarním příkladem velkopodnikatelské mentality rozprostřené na plochu celého státu.
Přesto se mu to nikdo z blízkých dosud neodvážil říct. I když všichni už asi musí vědět, že dokončení EET nic moc eráru nepřinese. Pokud se s vámi malíř domlouval na výmalbě bytu bez účasti státu, nyní to udělá tím spíše.
Místo aby kabinet okopíroval nějakou smysluplnou formu evidence tržeb ze zahraničí (třeba v Rakousku nechali malé živnostníky s obratem 15 tisíc eur ročně na pokoji a zaměřili se na větší ryby), snaží se ministryně Schillerová zoufale naplnit Babišovy představy.
Jak něco takového může skončit na území někdejšího Rakouska-Uherska střiženého postkomunistickým etatismem? Ano, papírem, i kdyby bylo 21. století. Takže česká "výjimka" pro malé znamená vyzvednout si úřední papírové bločky a pak ještě zanášet do formuláře s 500 kolonkami účtenky, počty plateb, storna, prostě všechno.
Jak že zní oficiální heslo vládní inovační strategie? Czech Republic: Country for the Future?
Paušál za všechny prachy
A to pořád ještě není všechno, co chce premiér do své daňové šmakulády zamíchat. Vláda dokončuje i návrh takzvané paušální daně. Odevšad se ozývá potlesk. Zaplatíte pět tisíc na začátku roku za daň i pojištění - a už se o nic nebudete muset starat. To uleví malým! Bravo!
Jenže forma předchází obsah. Nejenže to vytváří další daňový schod a stát tím přiznává, že neumí zařídit snadné daně všem. Horší je, že jde o zhoubný nápad.
Podnikatelů s příjmem do milionu je asi 400 tisíc. Jenže ministerstvo počítá se zapojením jen zhruba 140 tisíc. Proč? Protože mnozí živnostníci už nyní neplatí žádnou daň z příjmu, takže proč by najednou měli platit pět tisíc? Navíc by v plánovaném režimu přišli o daňové slevy, a tedy i případný daňový bonus.
Do systému se tak přihlásí maximálně desítky tisíc podnikatelů a stát kvůli tomu na nové IT systémy prý bude muset vynaložit čtvrt miliardy korun.
Také vám to spíš než zjednodušení připomíná tunel?
Daně bez michelinské hvězdičky
Do voleb se nepochybně dočkáme ještě několika podobných absurdit. Vymyslet nějakou pěknou nesystémovou výjimku je možné vždycky. A každý lístek v urně se počítá…
Jen se nějak vytrácí vědomí, že každou rundu nakonec někdo musí zaplatit. Budeme to samozřejmě my všichni. Na Andreje Babiše, který to celé objednává a diriguje, je smutný pohled. Ještě jako ministr financí verboval za jednoduchý, rychlý, štíhlý erár a kritizoval desetiprocentní DPH jako zbytečnou. Teď tam populisticky převádí piva i rozbitá kola.
Roky sliboval digitální stát a teď se chystá udusit živnostníky papírovými bločky. Sliboval jednoduché daně, které se dají rychle zaplatit u jednoho okénka. A republika si teď má připravit čtvrt miliardy, aby mohla od pár nešťastníků vybrat po pětitisícovce.
Tohle je zoufalý konec reformátora. Babišova daňová gastronomie jistě skončí podobně jako jeho michelinská restaurace na Azurovém pobřeží: nakonec se to celé zruší. Zatímco ale u Cannes stačilo jen zavřít dveře, po Babišově daňovém guláši nám všem v Česku bude těžko ještě hodně dlouho.
