Motivace těch, kdo o věci s neskrývanou vášní debatují, se samozřejmě různí. Libertariáni v ní cítí šanci omezit moc státního aparátu. Pro papeže zase představuje způsob, jak zajistit práva pracujícím. Americký prezidentský exkandidát Andrew Yang ji vnímá jako "dividendu ze svobody". No a pro futuristy je to cesta, jak se vyrovnat s dopady automatizace.
Přesto Švýcaři před časem základní příjem v referendu odmítli, nedávná španělská verze je zase spíše další dávkou a část akademických výzkumů byla předčasně ukončena. Celkově ale zájem o tohle kontroverzní téma v posledních šesti letech roste nevídaným tempem. V Litvě myšlenku podporují čtyři z pěti obyvatel. U nás je to více než každý druhý člověk (52,2 %), což Česko řadí těsně nad evropský průměr.
Faktem ovšem zůstává, že přes nespočet akademických experimentů i nemálo pokusů o "ostrý provoz" v omezené podobě stále teprve zjišťujeme, co by s člověkem, státem, prací, rozpočty i společností různé varianty nepodmíněného příjmu vlastně udělaly.
Chvála zahálky
Až příliš často se diskuse o základním příjmu z praktické roviny přesouvají do filozofických debat o lidské přirozenosti. Ty už ale vedli Platon s Aristotelem. V očích prvního práce člověka zdržovala od skutečně důležitých činností ducha, druhý v ní viděl způsob, jak tříbit jeho ušlechtilost.
Někteří obhájci konceptu říkají, že člověk je od přírody kreativní, pracovitý a touží po činnosti i seberealizaci. Pokud tedy dostane příležitost v podobě základního příjmu, oddechne si a bude moci věnovat čas svým vášním a zájmům, z nichž se pro něj dříve nebo později stane povolání. Nejvíce by to přitom v tomto směru pomohlo lidem, kteří uvázli v pasti chudoby.
Odpůrci naopak zdůrazňují, že člověk je od přírody líný a využije každou příležitost k nicnedělání. V duchu hesel "práce šlechtí" a "na chudý lid patří přísnost" pak malují obrázek společnosti stižené rozkladem a dekadentní zahálkou, jíž od monitorů vytrhne jedině bič nutnosti vydělat si na živobytí.
Tu sice aktuálně navrhované formy nepodmíněného příjmu neeliminují, je ovšem pravda, že by ji výrazně omezily. Ale například obava odpůrců, že lidé pak budou pracovat méně, se s rychle postupující automatizací řady provozů stává dokonce argumentem pro. Bude to totiž naprosto nevyhnutelné. A koronakrize celý proces podle všeho ještě urychlí. Slovy Bertranda Russela: chvála zahálce!
Data každopádně ukazují, že s množstvím vykonané práce se při zavedení základního příjmu neděje skoro nic. Alespoň ne v západním kulturním okruhu. Ukázkově to ilustruje například studie NBER, která analyzuje výsledky několika zkušebních programů v Kanadě a Spojených státech. A co je možná ještě důležitější, ukazuje, že nijak nezáleží ani na výši základního příjmu.
Podobné výsledky přinesl i nedávný pokus ve Finsku, jehož dva tisíce účastníků dostávaly po dobu dvou let 560 eur měsíčně bez jakýchkoliv dalších podmínek. Výsledky experimentů mnohé překvapily, ale nejspíš vůbec neměly - vždyť i většina vítězů loterií zůstává po výhře v práci na plný úvazek.
Neúprosná matematika
Co vlastně základní příjem ovlivňuje a mění, když to není množství práce? I na to dosavadní výzkum velmi zajímavě odpovídá. Ukázalo se, že zvyšuje školní docházku a zlepšuje prospěch dětí v rodinách, které ho dostávají. Zkvalitňuje také jejich stravovací návyky a omezuje pití alkoholu i konzumaci drog. Není pak divu, že takoví lidé méně často končí v nemocnici, cítí se být celkově šťastnější a spokojenější se svým životem i prací. Logicky tak s větším optimismem hledí do budoucnosti a nakonec se intenzivněji zajímají i o dění ve svém okolí. No nekupte to.
Studie ovšem ukazují, že ne všechny varianty základního příjmu přinášejí stejný efekt. Je například zjevné, že politickou podporu má projekt šanci získat, jen když bude mít podobu přímých plateb, které lidé dostanou na své účty. Ideálně třeba i s dopisem. Ve srovnání například s negativní daní z příjmu je to totiž forma "okatější", a co oči vidí, volič ocení…
Politická podpora je přitom pro zavádění nepodmíněného příjmu nezbytnou podmínkou, protože celá věc se nikdy nemůže obejít bez zásadních změn daňového systému. A to navzdory oblíbenému tvrzení, že její zavedení by umožnilo zrušit řadu dávek - a tedy i bujný úřednický aparát, který je přiznává, počítá a administruje, takže by se tím náklady víceméně zaplatily.
Matematika je neúprosná. Základní příjem bude vždycky něco stát a nikterak vysoké náklady na úřady budou ve výpočtech hrát jen roli poznámky pod čarou.
Pro Česko se už před časem o kalkulaci pokusil například ekonom Ondřej Schneider s modelovou částkou sto tisíc na člověka ročně. I při úsporách z dávek by chyběly stamiliardy.
A potíže mohou přijít i ze zcela nečekaných stran. Například známý propagátor nepodmíněného příjmu Philippe van Parijs se obává, aby se proti nepostavily odbory. Proč? I když by přirozeně měly patřit k zastáncům, masovější zavedení instrumentu by je mohlo připravit o část jedinečné moci, kterou dnes díky pozici při vyjednávání platů mají.
Pokusy na lidech - ano, prosím!
Navzdory všem pokusům a studiím zůstává neznámých stále mnoho. Klíčová je samozřejmě jedna: lze něco takového vůbec ufinancovat? Nápady se různí. K těm nejzajímavějším patří danění zisků z nových technologií. To by sice v prvních letech přinášelo spíše korunové položky, které ale zato slibují růst geometrickou řadou.
Hledat se vyplatí už proto, že podle studií by dobře vymyšlený nepodmíněný příjem opravdu mohl pomoci s léčbou řady neduhů moderního kapitalismu. Od chudoby a příjmové nerovnosti přes nárůst psychických chorob až po tíhnutí zhrzených voličů k populismu a nebezpečnému extremismu.
Jak už se ale u nás stává smutným zvykem, zajímavé světové debaty se zatím bohužel nijak neúčastníme. Přitom by stálo zato začít minimálně zjišťovat, co by takový nástroj mohl udělat s naší společností. Co platí ve Finsku, nemusí platit v Česku, a naopak. Co by u nás znamenal pro lidi ohrožené chudobou? Jak by ovlivnil neradostnou situaci v někdejších Sudetech? Bylo by dobré to vědět už proto, abychom třeba za několik let nezaváděli základní příjem překotně a nějakým obzvlášť hloupým způsobem, který polovina společnosti odmítne.
A pak je tu ještě přirozená zvídavost. Vás by třeba nezajímalo dozvědět se, jak by "peníze za nic" ovlivnily právě vás? A jak místo, kde žijete? Zjistit to stojí za pokus. A ani bychom se u toho tentokrát nemuseli bát, že budeme papežštější než papež - ten už je přece pro.
Autor, ekonom, je spolumajitelem společnosti Behavio Labs.
