Klára Votavová Klára Votavová | Komentáře
1. 3. 2024 9:52

Spravedlivá transformace? Potřebujeme dostupnou dopravu, bydlení a služby

Pokud lidé nebudou v permanentním stresu, jak uplatí hypotéku, permanentku na dopravu nebo vzdělání pro své děti, mohou se zabývat i nadstavbou v podobě ekologického chování.
Kombinací přeregulovaného stavebního řízení, nedostatku úředníků na stavebních úřadech a nízkých majetkových daní jsme si vytvořili nejdražší bydlení v Evropě.
Kombinací přeregulovaného stavebního řízení, nedostatku úředníků na stavebních úřadech a nízkých majetkových daní jsme si vytvořili nejdražší bydlení v Evropě. | Foto: Shutterstock

V polovině února v Praze demonstrovali zemědělci. K jejich předním požadavkům patřilo odstoupení České republiky od Zelené dohody pro Evropu neboli takzvaného Green Dealu. Traktory s protestními transparenty se v posledních týdnech objevily i v jiných městech EU: v Madridu, Paříži, Bruselu nebo ve Varšavě. V nadcházejících volbách do Evropského parlamentu lze zatím očekávat posílení stran, které žádají buď odstoupení od unijních klimatických ambicí, nebo aspoň jejich výrazné zmínění.

To vše se děje během rekordně teplého února, po rekordně teplém roce 2023. Roce, kdy byla průměrná globální teplota o 1,5 stupně celsia vyšší nežli v předindustriálním období. V Pařížské dohodě se přitom státy světa shodly, že se oteplení pokusí udržet právě pod touto hranicí. Rychlé snižování emisí CO2 tak zůstává nutností, pokud se chceme vyhnout ještě větším environmentálním, ekonomickým a sociálním škodám - které, jak to tak bývá, opět odnesou ti nejchudší a ti, kteří se na oteplení planety nejméně podíleli.

Situace v EU však ukazuje, jak náročné bude snižování emisí prosadit. Zejména v českém kontextu se nelze vůbec ničemu divit: Autoland závislý na energeticky náročném průmyslu, s dlouhodobě silnými klimaskeptickými hlasy nikdy nebude patřit ke státům prosazujícím zpřísňování klimatických cílů.

V posledních letech navíc na místní obyvatele dolehly následky covidové krize a války na Ukrajině v podobě bezprecedentního zdražování. Bydlení máme v poměru k platům nejdražší v EU. Vláda nedokázala nastavit daň z mimořádných zisků, v rámci které banky a energetické společnosti zaplatí namísto miliard korun miliony. Peníze ve státním rozpočtu, o které přišla vedle covidových výdajů i absolutně zbytečným a drahým zrušením superhrubé mzdy, se snaží hledat tam, kde nejsou: mezi chudými a nemajetnými zaměstnanci, studenty, lidmi pobírajícími sociální dávky.

Češi v posledních letech zkrátka museli čelit velkému stresu ohledně životních nákladů a je otázka, zda a kdy se situace zlepší. Obavy z klimatické změny v tomto mixu mohou být natolik abstraktní a neřešitelné, že před nimi mnozí raději strčí hlavu do písku. Green Deal tak namísto řešení důležitého problému představuje jenom hrozbu představující potenciálně další zdražování a nedostupnost věcí, na které jsou ve svém životě zvyklí: Symbol toho je, samozřejmě, auto se spalovacím motorem, bez kterého se lidé žijící mimo velká města těžko obejdou při obstarávání základních potřeb: dojezdu do práce, na nákup, do školy, za kulturou a přáteli.

Dostupné základní služby

Jak z této složité politické situace ven? Dekarbonizaci, která nenechá nikoho pozadu, rozhodně nevyřeší ad hoc vytvořené a relativně malé nástroje EU typu Fondu spravedlivé transformace. Namísto toho by se vlády měly zaměřit na to, aby lidé měli dostupné služby, které potřebují k běžnému životu: bydlení, veřejnou dopravu, školy, zdravotnictví, kulturu a sportovní vyžití. Pokud totiž lidé nebudou v permanentním stresu, jak uplatí hypotéku, permanentku na dopravu nebo vzdělání pro své děti, mohou se zabývat i nadstavbou v podobě ekologického chování.

"Pracuj víc" v Česku bývá oblíbená poučka pro ty, kteří si stěžují na zvyšující se životní náklady. V duchu této poučky vláda zpřísnila podmínky pro čerpání podpory v nezaměstnanosti, mileniálové a mladší by do důchodu měli odcházet až v 68 letech. Studie i konkrétní zkušenost z covidové krize přitom prokazují, že klimatu neprospívá právě frenetické pracování. Méně odpracovaných hodin znamená také méně emisí například z dopravy či vytápění. Lidé, kteří pracují méně hodin, se mohou chovat ekologičtěji: nakupovat v lokálních potravinách, vařit místo chodit do fastfoodů, jezdit na dovolenou vlakem místo letadlem. Krize životních nákladů bohužel znamená, že lidé dnes musí pracovat naopak více - často nad rámec běžných 40 hodin týdně - aby se vůbec uživili.

Místo aby se vláda základní služby snažila lidem zpřístupnit a tím jim umožnit méně pracovat, omezuje je. Dosud funkční služby, jako zdravotnictví a školství, podléhají škrtům, v některých regionech Česka jsou geograficky nedostupné, diskutuje se o zpoplatnění některých školských či zdravotnických služeb. Na periferiích skomírá hromadná doprava, což posiluje českou závislost na automobilismu. V Praze se chystá zdražení lítačky až na dvojnásobek. Kombinací přeregulovaného stavebního řízení, nedostatku úředníků na stavebních úřadech a nízkých majetkových daní jsme si vytvořili nejdražší bydlení v Evropě. Kvůli krizi životních nákladů si čím dál více rodin nemůže dovolit posílat děti na kroužky či se věnovat sportu a vláda zatím pro rok 2024 zkrátila zaměstnanecké benefity typu FKSP.

Vláda se ráda zaklíná odpovědností k budoucím generacím, když mluví o vyrovnaném státním rozpočtu. Odpovědnost ohledně klimatu bohužel neukazuje téměř žádnou. Že se pak Green Deal v atmosféře existenciálních obav a nedostupných služeb stává politicky neprůchodným, není vůbec žádným překvapením.

 

Právě se děje

Další zprávy