Bohuslav Sobotka a jeho vláda mají za sebou sto dní. Během té doby nebyl premiér hájen médii, kolegy ve vládě (svým hlavním vládním spolupracovníkem-soupeřem Andrejem Babišem), spolustraníky, ale ani prezidentem Milošem Zemanem. Hájení se nekonalo. Sobotkovi jde denně o krk, o pozici v čele strany, tudíž i ve vládě. Koalice připomíná soužití bernardýna (ČSSD), pitbula (ANO) a jezevčíka (KDU-ČSL) v jednom kotci. Tak ovšem loni dopadly volby.
Jak si Sobotka stojí? Když ho porovnáme s předchůdcem Jiřím Rusnokem, dobře. Má legitimní, poslanci podporovanou vládu. Není stoprocentní loutkou v rukou prezidenta. Naopak leccos podobného najdeme při srovnání s vládou Petra Nečase. Předminulý premiér se potýkal nejprve s Věcmi veřejnými Víta Bárty, poté s Miroslavem Kalouskem. Kalouska ale jakž takž držel na uzdě Karel Schwarzenberg. Kdežto Andreje Babiše nikdo na uzdě nedrží. Navíc ANO 2011 silně připomíná Bártovy VV, jenom je mnohem silnější.
Sobotka sliboval, že přinese změnu stylu vládnutí. To se tak slibovává. Jiný politický styl byl tématem loňských sněmovních voleb. Přinesl ho? Sto dní je málo, aby se to dalo říci najisto. Zatím se však nový styl nekoná.
Za příklad může posloužit služební zákon. Od začátku to byla ryzí účelovka, která měla dva cíle. První: uspokojit zlého muže na Hradě. Druhý: udržet koalici, tedy udržet Babiše i bez čistého lustračního osvědčení v roli místopředsedy kabinetu. Služební zákon tedy není tlačen proto, abychom měli kvalitní státní administrativu.
Jiný příklad: ČEZ. Když byl Sobotka serverem Echo24 nedávno dotázán, jak si stojí ředitel ČEZ Daniel Beneš, odvětil: „Já si myslím, že Daniel Beneš je odborník a zkušený manažer v čele společnosti ČEZ.“ – Dodejme, že v dobách Martina Romana byl Beneš jeho zástupcem, že byl naprosto u všeho dobrého i zlého, co se v obří polostátní firmě dělo. Je těžko pochopitelné, že by tam měl zůstat i za nové vlády nového stylu.
Politika ve starém stylu
Pochopit se to dá jedině jako „starý styl“ hned ve dvou rovinách. Beneš má dobré vazby na politiky a umí jich využívat. Proto za ním zřejmě sociální demokracie stojí. A druhý důvod: Beneše chce dostat pryč Andrej Babiš. (Rozuměj: a na jeho místo strčit svého člověka.) Takže druhý důvod je souboj ČSSD a ANO. – Nic se nemění, žádný nový styl, v němž by šlo o podstatu věci, o fungování energetického giganta, se nekoná.
Sto dní Sobotky představuje nepřetržitou válečnou frontu, v níž málo úspěšně bojuje s Babišem a vede zákopovou válku se Zemanem a zemanovci ve své straně. Zároveň se snaží plavat, ač má na krku balvan voleb do europarlamentu, na které zjevně nemá čas, peníze a sílu. V podstatě je s podivem, že Bohuslav Sobotka ještě neskončil v blázinci.
Jiný příklad, jak mu to nejde. Hejtman Michal Hašek se vzdal poslaneckého mandátu. Sobotka tedy zdánlivě vyhrál. Ve skutečnosti však nad Haškem ztratil kontrolu. Kraje teď půjdou proti premiérovi a představují velkou sílu. Nejen to. Sobotku opět s chutí potopil Zeman, když přijal hejtmany na Hradě.
Sobotka funguje v zahraniční politice. Napravuje poškozené vztahy Česka s Evropskou unií, zdůrazňuje naši roli v NATO. V dnešní době je to pro nás nesmírně důležité, sebezáchovné.
Řekl tam: „Na rozdíl od těch, kdo se domnívají, že funkce hejtmana a poslance jsou naprosto neslučitelné, já si kladu otázku, proč jsou v takovém případě slučitelné funkce ministra a poslance, funkce primátora a poslance nebo funkce starosty a poslance.“ Hlava státu pak pravila, že hejtmanům, kteří funkce sloučili, věnuje lampu.
Nový styl byl nekumulovat funkce, neboť je nelze poctivě vykonávat. Jenomže Sobotka tuto logickou věc využil v politickém boji se soupeři v ČSSD a prohrál. Dva hejtmani si funkce ponechali a on na ně nemá. Miloš Zeman se navíc opět postavil jasně proti němu.
Proti Rusům
V čem Sobotka během prvních sto dní obstál? V ukrajinské krizi. Po všech poměrně nedávných snahách ČSSD spojit se s komunisty (v krajích to byly snahy úspěšné), po ochotném rozbití Ústavu pro studium totalitních režimů a dalších kouscích bylo překvapivé, jak jasně stál premiér Sobotka (a také jeho ministr zahraničí Lubomír Zaorálek) proti ruské agresi na Krymu a Ukrajině.
Sobotka funguje v zahraniční politice. Napravuje poškozené vztahy Česka s Evropskou unií, zdůrazňuje naši roli v NATO. V dnešní době je to pro nás nesmírně důležité, sebezáchovné. Představme si, kam bychom se asi šinuli, kdyby stát vedl někdo jako Václav Klaus. To bychom byli ruská pátá kolona v Unii!
Zahraniční politika ovšem nemohou být jen slova. Velmi rychle jsme se ocitli v jiném světě, než jak vyhlížel ještě před půl rokem. Generální tajemník NATO Rasmussen nás kritizuje za trvalé snižování rozpočtu armády. A Babiš opět navrhuje pro obranu minus půl miliardy. Sobotka nedokáže praštit do vládního stolu a říct: obrana dostane víc. Je to absolutní priorita. Ta slabost nás může přijít draho.
Sobotka není silný premiér. Dokáže hrát tvrdě o sebe, nikoli o nás, o občany. Předvedl to, když se ho Zeman pokusil po volbách sesadit. Když se dohodl s Andrejem Babišem a Pavlem Bělobrádkem na společné vládě.
Za čas jako Nečas?
Ustupování Babišovi nás, občany, ohrožuje. Příkladem je Finančně analytický útvar ministerstva financí (FAÚ). Babiš má tuto neoficiální tajnou službu s obrovským dosahem zcela ve své moci. Sobotka kývl na to, že se vláda vzdává jakékoli ingerence do FAÚ. To je pro nás ohrožující, pro stát nezdravé. A zase se to odehrává pěkně ve starém politickém stylu – bez kontroly. Přesně jako za Miroslava Kalouska, když vládl FAÚ. Premiér Sobotka to nechal plavat, aby Babiše nedráždil.
Bídně dopadl výběr nového ředitele Lesů ČR. (Zemědělství mají lidovci.) Opět žádný nový styl. Ministr Jurečka bez výběru, bez komise, vybral nového ředitele klíčového státního podniku. Stal se jím k nespokojenosti mnoha věci znalých lesníků Daniel Szórád. Dříve obchodní ředitel CE WOOD, jež vede vleklý arbitrážní spor s Českou republikou. Soudí se s Lesy ČR o 3,72 miliardy korun za zrušené smlouvy.
Sto dní vlády ukazuje, že Sobotka nový styl nepřinese. Však by to byl taky zázrak, on sám je přece politikem vychovaným ve starém stylu. Vzpomeňme na jeho akce v minulosti. Jako ministr financí tehdejšího premiéra Paroubka „odpustil“ 26 milionů na daních Paroubkovu příteli, hoteliérovi Dvořákovi, spolupracovníkovi StB. Temná byla i Sobotkova role při prodeji OKD firmě Karbon Invest. Stát prodělal a Sobotka nechal kupce (advokáty z kanceláře Pokorný, Wagner & spol.) odůvodnit, proč stát dostal málo.
Sobotka je „starý politik“. Jiného premiéra ale nemáme. Zkrotit Babiše si netroufá. Pokud bude dál kývat na lidi jako Beneš nebo Szórád (to jsou jen náhodné příklady), za čas skončí podobně slavně jako Petr Nečas. Zemi uvnitř nejspíš nepomůže, nemá na to sílu. Buďme však rádi, že nám neškodí venku, že Česko drží v Unii a neútočí na NATO. To je pro nás na dlouhou dobu klíčové.
