Před nejatraktivnější památkou města, Větrným chrámem, každý večer postávají snad stovky rikšů, vyhlížejí turisty a klábosí. Cesta rikšou není na místní poměry úplně levná, k našemu hotelu je to asi deset minut a cena je třicet rupií, jak jsme věděli od našeho indického hoteliéra. To tehdy odpovídalo celodennímu platu dělníka na stavbě.

Po několik večerů jsme byli široko daleko jediní turisté. Ptáme se vždy na cenu, hlásí nám stovku, osmdesát rupií. Pod šedesát nejde ani jeden. Opakujeme nabídku, pokud nedáme dvojnásobek, nemáme šanci. Jsou to hrdí kluci, tihle rikšové, klábosí dál, zatímco jejich polonahé děti pobíhají všude kolem a žebrají.

V jiném městě, při jiném zážitku, dopustil se kamarád Petr Zelenka úvahy. Když nám ve foyer hotelu, bývalém maháradžově paláci, létali nad hlavou orli, a kde vzácným mramorem obkládané toalety měly velikost volejbalového hřiště, řekl: Někde je luxus, například v Americe, že i v zapadlém motorestu je klimatizace a teplá voda, jinde se považuje za luxus, když můžeš seřezat sluhu klackem.

Vše je otázka pokroku, civilizace nás kultivuje a lidstvo zjevně směřuje od feudálních výstřelků ke klimatizaci a teplé vodě. Je to úžasné, že nám lékaři dnes už dopředu řeknou, jestli budeme mít chlapečka nebo holčičku. Sám to teď prožívám. Hodní rodiče ve vyspělém světě mohou svým dětem koupit, co jim na očích vidí.#reklama

Rok po premiéře filmu 101 dalmatinů v psích útulcích po celých USA denně utráceli tisíce ročních štěňat dalmatina. Děti ani rodiče se prostě o svůj "dárek" nechtěli už starat nebo ho krmit. Za první rok od zavedení ultrazvukové diagnostikace pohlaví dítěte šlo v Indii na potrat deset milionů maminek budoucích holčiček. Kdepak pokrok, ten se nezastaví, říkám si, a zavírám ranní noviny.