V neděli uteče přesně deset let od Kubiceho zprávy. Plukovník Jan Kubice, tehdy ředitel protimafiánské složky policie (ÚOOZ), předal poslancům bezpečnostního výboru Zprávu o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Obešel nadřízené, kterým nevěřil, dokument utajil. Žijeme v děravé zemi; zpráva bleskově unikla do médií. Čtyři dny před volbami, které nepochybně ovlivnila.
Po deseti letech je dobré vědět, co tehdy přivedlo zásadového a apolitického Kubiceho k oné "sebevražedné" akci. A jaký měl ten čin dopad na policii a státní zastupitelství v dalších letech. Neboť tyto dvě složky jsou při vyšetřování mafiánské činnosti všeho druhu klíčové.
Podle Kubiceho nadřízení (policejním prezidium), žalobci i politici útvaru bránili, aby vyšetřoval zásadní kauzy. Především šlo o vraždu Františka Mrázka, o jeho kontakty na vysoce postavené úředníky a politiky, o vyšetřování podvodů při obchodech s ropnými produkty a o vraždy v takzvané Solncevské mafii. Taky o korupci, jež se vázala na obchody s biopalivy (kauza biolíh).
Kubice z ovlivňování vyšetřování obvinil kupříkladu bývalého šéfa Úřadu vlády Pavla Přibyla. Ten byl silně spojen s bývalým ministrem vnitra a předsedou vlády Stanislavem Grossem (ČSSD).
Více policistů popsalo, co detektivové zažívali. ÚOOZ měl za sebou roky útlaku. Z policejního prezidia tam chodila jedna kontrola za druhou, inspekce dělala šťáry, neustále, vytrvale buzerovala. Ráno šli policisté do práce, před branou stáli inspektoři a dávali jim dýchnout. Dusili, odnášeli spisy, představovali hrozbu pro slušné policajty.
Podpora útvaru nulová. Hádky na poradách na prezidiu, kde byl Kubice za nepřítele. Mizerná spolupráce se státními zastupitelstvími. Žalobci často házeli vyšetřovatelům klacky pod nohy. Znám byl starší případ detektiva ÚOOZ Zdeňka Macháčka, který seděl 72 dní ve vazbě za vykonstruované, falešné obvinění. Aby nevyšetřoval. Kubice nechtěl, aby se "Macháček opakoval". Chystala se nová falešná obvinění za manipulace s cestovními výkazy atd.
Neměl "policejní kindrštůbe"
Kubice poslance informoval čtyři dny před parlamentními volbami, ze zprávy se stal politický akt. Nejzraněněji se cítil premiér Jiří Paroubek (ČSSD), ten zprávu viděl jako politické spiknutí. (Nelze se mu divit; v tajném dokumentu byla i nepodložená informace, že "má při letních dovolených na jachtě u svého přítele Bohumíra Ďurička k dispozici i jeho nezletilou dceru"! To se nikdy nepotvrdilo.)
Kubice měl k politice i ke spiknutí na hony daleko. Do policie přišel po revoluci. Přivedl ho Jan Ruml. Kubice postrádal "policejní kindrštůbe", nebyl zvyklý, že mu někdo říká, co by měl a neměl vyšetřovat. Nedaly se s ním dělat handly. Jako šéf ÚOOZ začal být za vlád socialistů velmi nepohodlný. Později nevyhovoval ani ministru vnitra za ODS Ivanu Langerovi. Ten ho z policie vytlačil.
Kubice předvedl, že policie může jednat nezávisle na politicích. Že se může tlaku zvenčí bránit. Na druhou stranu jeho útvar mnoho zásadních kauz nedokázal vyšetřit. Nehnul s vraždou Mrázka a dalšími případy. Kubiceho zpráva byla sestavena narychlo, její úroveň byla mizerná.
Ale Kubice ukázal: útvary nemusí pracovat na objednávku. Mohou jednat čestně. Mimochodem, také další celorepubliková složka odolávala dlouhodobému tlaku zvenčí: útvar zvláštních činností, který má na starosti odposlechy. Řídil ho Tomáš Almer. Později ho vystřídal Vladimír Šibor.
Oba ty útvary čelily mnoha atakům, snahám ovládnout je zvenčí, dolovat z nich informace, ovšem nikoli pro trestní řízení, ale pro potřeby některých politiků, byznysmenů a mafiánů. Psali jsme o tom vícekrát.
Šlachta převzal štafetu
Po Kubicem převzal ÚOOZ Robert Šlachta. Ti dva si nerozuměli. Ale Šlachta udržel antimafiánský útvar jako nezávislou, politiky těžko ovlivnitelnou složku policie. I když se to ze začátku nezdálo, vždyť přišel od Jiřího Komorouse, přesto "převzal štafetu".
Podobná situace jako v policii panovala a panuje na státních zastupitelstvích. Typickým negativním příkladem byl v Praze žalobce Libor Grygárek. Jak chcete vyšetřovat třeba lobbistu Janouška, když má kontakty s mocným státním zástupcem?
Jedním z pozdějších důsledků Kubiceho zprávy, dá se tvrdit, byl zásah policie na Úřadu vlády 13. června 2013 (za pár dní to budou tři roky). Odehrál se sedm let po vystoupení Kubiceho v bezpečnostním výboru. Zásah byl divoce kritizován, neboť "shodil Nečasovu vládu". (Ve skutečnosti ji shodilo jednání premiéra a spojení s kmotry.) Připravoval se v dlouhodobém utajení a pod dohledem nikoli pražských, ale olomouckých státních zástupců.
Kauza Nagyová je analogií Kubiceho zprávy. Věc je dodnes bagatelizována, Šlachta kritizován, Ištvan mnoha politiky nenáviděn a obáván. Ale jde o totéž: policie odmítla zavírat oči, nedělat svoji práci. Odmítla nechat na pokoji vybrané jedince (jako třeba šéfku kabinetu premiéra, lobbistu Rittiga a další a další). Zároveň platí, že zásah byl v některých bodech (zatčení Nagyové, dnes Nečasové) přehnaný, ne zcela zvládnutý.
Jak u Kubiceho, tak u Šlachty a Ištvana jsou zesměšňovány výsledky jejich akce. Mluví se o "puči státních zástupců" a akci "jakobínů", o zneužití moci a vymknutí se kontrole. Dárky pro Janu Nagyovou v hodnotě deseti milionů korun prý jsou jen "kabelky". Spojení s kmotry neznamená nic. Vynášení tajných zpráv taky nic. Zneužití vojenské tajné služby prý neproběhlo, i když zjevně proběhlo.
Policajti na zadních
Jenže právě na případu Vojenského zpravodajství můžeme ukázat, jak těžkou má práci snažící se policie i neprodejná žaloba. Souzení, které předvádí Helena Králová, je něco, co jsme si před pár lety vůbec neuměli představit. Nezájem o důkazy, kašlání na odborné posudky, nezdůvodnění rozsudku. Jiný svět. A v tomhle policie pracuje.
Kubice se postavil na zadní. Stál na nich celou dobu, co vedl ÚOOZ. Šlachta taky stojí na zadních. Almer na nich stál. Šibor vzdoruje (měl být vyměněn za šíbra s úzkými kontakty na některé lidi z byznysu a kmotry; nevyšlo to). Najdou se slušní ředitelé i v krajích. Celá policie naštěstí není poddajná jak teplé máslo.
Odebírejte zprávy Aktuálně.cz přes aplikaci WhatsApp
Nepoužíváte WhatsApp? Zjistěte více >>
Ale tlak na ni trvá. Sledovali jsme, jak si počínal Hrad, Zeman a jeho lidé, během návštěvy čínského prezidenta. Vidíme, jak se policie často odpoutává od své služby občanům a stojí proti nim. Její kondice není dobrá, a přece jsou potentáti na Hradě chváleni a na žádost vlády (!) povyšováni do generálských hodností. Nikoli za kvalitní práci, ale za poslušnost. Trapné. Zlé.
ÚOOZ pod Šlachtou zůstává ostrůvkem policejní cti. Pokusem o to, být takovým místem. Zuby nehty se snaží udržet si nezávislost. Podle interních zpráv nejsou tamní detektivové zrovna mistři světa, veleprofesionálové, ale drží pohromadě (až na výjimky, viz zatýkání v Olomouci) a chtějí vyšetřovat zločiny, aniž by dbali na politické a lobbistické vazby.
Že se vzepřeli a že nedělají na objednávku, to platí také o státních zástupcích Lence Bradáčové, Ivo Ištvanovi a jejich lidech. Navíc své řemeslo dobře ovládají. Není jich moc, ale zaplať pánbůh za ně. A zaplať pánbůh za Kubiceho zprávu i za zásah na Úřadu vlády.
