Andrej Babiš se snaží dohnat hru se svým zcela zjevným střetem zájmů až na samou mez. Po všech možných prohozech auditu Evropské komise mezi Bruselem a Prahou je tady nyní závazný závěrečný dokument, proti kterému není už možné žádné odvolání. A ten znovu opakuje, že premiér porušuje české i evropské zákony a jeho holding Agrofert roky čerpá neoprávněně dotace.
Babiš nyní bojuje o každý další den. Reálně český stát korupci už uznal, protože dotace holdingu neposílá k proplacení EU, vše jde tedy výhradně z kapes českých daňových poplatníků. Ale politicky si chce premiér udržet auru mučedníka: takže opět za vše mohou "profesionální udavači" a Babiš atakuje "nějaké úředníky", že si v Bruselu dovolují vykládat české zákony. Prý nic nekončí, Česko se obrátí na Soudní dvůr Evropské unie.
To je sice možné, ale neodvrátí to nijak pohromu, která se na nás řítí. A i voliči ANO to velmi brzo pochopí. Evropská komise není jen partou "nějakých úředníků". Letos bude Česku schvalovat peníze z eurofondů na dalších sedm let a razítkovat speciální Národní plán obnovy.
Pokud štemply nedá, Babišovo absurdní předstírání, že jako premiér nenahrává své silně prodotované firmě napojené na státní zakázky, bude Česko stát stovky miliard, za něž se chystalo vstoupit do postcovidové budoucnosti.
EU není JZD
V Česku utrápeném tvrdohlavostí premiéra okamžitě po zveřejnění auditu zavládla skepse, že do konce vlády Andreje Babiše se určitě nic nezmění. To ale není vůbec jisté. Po tak razantním auditu se musí rozeběhnout kaskáda kroků. A nedojde-li na ně v Česku, nevyhnutelně se tak stane na evropské úrovni.
Když se před časem Aktuálně.cz ptalo eurokomisařky Věry Jourové, kdy zasáhne na ochranu právního státu vedle Polska či Maďarska i v Česku, odpověděla: "Až se tu bude dít něco srovnatelného jako v Polsku." A to teď tady máme. Finanční pravidla Evropské unie, které jsou nadřazeny jednotlivým národním zákonům, zakazují beztrestně poškozovat zájmy klubu. Toho se nyní Česko ve velkém dle auditu dopustilo.
Nejsilnější lidová frakce v Evropském parlamentu už vyzvala Evropskou komisi, aby využila nového pravidla, podle něhož nelze posílat unijní peníze do států, které porušují principy právního řádu. Tento paragraf byl původně zaměřen především jako obrana proti ovládání justice v Polsku či médií v Maďarsku, ale Babišův prostředníček vztyčený směrem k auditorům je ze stejného ranku.
Evropská komise nepochybně vyzve Prahu, aby si v účtech zjednala pořádek. A je na Babišovi, co udělá. Samozřejmě by měl jako premiér dlouho a pečlivě dohadované závěry auditu uznat a začít po své firmě vymáhat miliardy dotací. Nemůže tvrdit, že ho Brusel opakovaně nevaroval. Nejdále zašel eurokomisař Günter Oetinger před třemi lety, když dokonce velmi aktivisticky navrhoval Babišovi tři možnosti, jak se zbavit střetu zájmů, jen aby se Brusel nemusel vrhnout do této nedůstojné přetlačované s předsedou vlády členského státu. Hamižný Babiš však nechtěl z dobytých území v byznysu, médiích a politice pustit vůbec nic.
Pokud dosud Babiš uvažoval takto, pravděpodobně najednou nenazře zoufalost své situace. I nadále bude věřit svým dvorním právníkům, kteří jsou experti na nepřátelská převzetí JZD a machinace s regionálními dotacemi, že dokážou přečůrat komunitární právo celého kontinentu. Takže bude tvrdit, že dokud nejsou soudní výroky v Praze i Lucemburku, neustoupí ani o píď.
Pak ale nevyhnutelně musí obětovat celé Česko, jehož zájem by měl bránit jako první mezi rovnými. Premiérův tým stále v komunikaci s voliči zvládne zázraky, ale vysvětlit jim v předvolební kampani, že se znovuzvolením Babiše přijdou o miliardy, bude výzva.
Dohoda o dlouhodobém nepřátelství
Zatímco Babiš dál urputně bojuje za to, aby stamiliony daňových poplatníků zůstaly naštosované v linkách na toustový chleba, Česku se vzdalují stamiliardy na kompletní modernizaci země. Ti bruselští "nějací úředníci" nad nimi mají docela velkou moc.
Do konce dubna musí česká vláda odeslat ke schválení do Bruselu Národní plán obnovy za celkem 180 miliard korun. O věci se nyní sice pozdě, ale přece jen konečně mluví, bohužel se tím pádem tak trochu zapomnělo na tradiční eurofondy. V těch je pro nás dosud připraven dalšího půl bilionu. Zde zase musí "nějací úředníci" odsouhlasit takzvanou Dohodu o partnerství. Ta se nyní dodělává a půjde brzo na vládu. Kdo ji už viděl, mohl se potěšit úvodním slovem ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové, jak je Brusel spokojen s rychlostí našich příprav na čerpání v dalších letech.
Jenže ouha, pokud Česko bude trvat na tom, že zde může neoprávněně vyplácet miliardy firmám vrcholných politiků, samozřejmě na žádnou dohodu ve finále nedojde. Leda na tu o dlouhodobém nepřátelství mezi Prahou a Bruselem.
Bez cesty ven
Babiš udělal v roce 2017 velkou chybu, když si nechal od svých právníků namluvit, že stačí zneužít díry v zákoně o střetu zájmů a vycpat je svěřenskými fondy, které jsou určeny na vše jiné, jen ne na pokoutní ovládání miliardových holdingů vrcholnými politiky. I kdyby s touto konstrukcí vyhrál všechny domácí soudy, evropská finanční regulace je v této věci nadřazená národnímu právu. Když se v roce 2018 ještě unijní pravidla trochu zpřísňovala, Babišovi právníci se ani neobtěžovali něco v této křehké korupční konstrukci pozměnit - tak si byli jisti, že šéf je v bezpečí.
Není. Ve středu civilizované Evropy není možné, aby holding neoprávněně nabyté peníze nakonec nevrátil. Babiš to snad už konečně chápe, a bude se tak muset rozhodnout: Mám svou firmu donutit vrátit nemalé peníze a udržet svou stranu na politické scéně? Nebo moje byznysové dítě nevrátí ani halíř pracně vydolovaných dotací a Česku se uzavřou obří penězovody?
Těžká volba.
