Řidič náklaďáku | Komentáře
29. 7. 2025 12:21

Anglický deník: Vítejte mezi podvodníky a udavači. A usmívejte se, jste na kameře!

Poblíž Penzance jsem poprvé zaznamenal značku, která nabádá účastníky silničního provozu, aby na sebe vzájemně "práskali". Lidé mají zasílat policii záběry přestupků ze své DashCam (palubní kamery), která se tady ve Spojeném království stala nutností - ovšem původně z úplně jiných důvodů, než je bezpečnost silničního provozu. Důvodem byly stále častější pojistné podvody.
Foto: Foto Go Shift Scheme

Zmíněná nová policejní výzva přijde člověku narozenému v totalitním Československu - kde udávat na souseda byla běžná praxe - krajně amorální. Zde ovšem dostala i svůj oficiální název: Operation Snap. Na webovkách ministerstva vnitra se pak člověk dočte, že jednotlivé policejní obvody disponují speciálním týmem policistů, kteří se těmto záběrům věnují a analyzují je.

Situace na britských silnicích se za posledních deset let výrazně změnila. Převládají v podstatě podobné atributy jako v britské společnosti obecně - tedy bezohlednost, nezodpovědnost, agresivita a sobectví.

Ovšem tím vůbec největším nešvarem, kvůli kterému si většina řidičů v zemi sv. Jiří svou palubní kameru pořídila, jsou pojistné podvody. Situací, kdy do vašeho nového auta značky Audi nacouvá nějaký dobrák v teplákovce na dávkách s 25 let starým Vauxhallem, jen aby z toho něco káplo, případně mu vaše pojištění zaplatilo nový blatník, přibývá jako hub. A pamatujete na ta stará videa z Ruska, kde na kapoty drahých aut skákali zoufalci s vidinou odškodného za způsobené zranění? V Británii je to dnes naprosto běžná praxe.

Už tomu budou přibližně dva roky, co jsem se svým sedmičkovým BMW vyjížděl od pumpy, když tu náhle mladá anglická dívka s kočárkem zaznamenala možnost rychlého přivýdělku.

Řidič náklaďáku

Anglický deník řidiče náklaďáku

Jsem dítě reálného socialismu. Chlapec z malého města s šedivými paneláky. Pamatuji Spartakiádu i fronty na banány. Chtěl jsem být šofér jako můj táta a táhlo mě to na Západ jako mou mámu. Když se pak otevřela možnost pracovat kdekoliv v rámci EU, neváhal jsem ani chvíli. Po osmi letech usilovného studia německého jazyka jsem zakotvil v…  staré dobré Anglii - v malebném Somersetu na jihozápadě ostrova. 

I když Anglii miluji, občas se nezdržím kritiky - i proto tu jsem jen jako "řidič náklaďáku". V kolébce svobody vás totiž nyní může navštívit doma policie i za nevhodný vtip na sociální síti.

Foto: Řidič náklaďáku (externí)

Dívka natlačila kočárek na můj nárazník a sama pak bez mrknutí oka skočila na mou kapotu šipku, za jakou by se nemusela stydět ani Lois Toulsonová - olympijská reprezentantka Velké Británie ve skoku do vody. Jelikož jsem právě odjížděl od stojanu, má rychlost byla naštěstí velmi nízká. Nejprve jsem zmateně vyběhl z auta a s neskrývanými obavami se dívky zeptal, co se jí stalo. Ani na chvíli mě totiž nenapadlo, že bych snad měl na vině být já. Ona začala vykřikovat, že jezdím jako blázen a že má něco s nohou. Nabídl jsem, že zavolám policii a sanitku, ale ona začala mumlat něco o odškodném.

V ten moment mi to celé došlo a jen jsem s mírným úšklebkem ukázal prstem na svou kameru na čelním skle. Mladá maminka pohotově vstala, plivla dvakrát na mé auto a jednou na mě, vzala kočárek, ze kterého už mezitím mocně řvalo dítě, a svižným krokem odkráčela pryč.

Pointa popsaného příběhu spočívá v tom, že jsem tehdy žádnou palubní kameru neměl. Šlo o čočku od senzoru deště, kterým bylo mé auto vybaveno a která může vzdáleně připomínat zmíněnou DashCam. Podvodnice naštěstí mou malou lež neprokoukla. Můžete mi ale věřit, že má první jízda z pumpy vedla rovnou do Halfords (prodejna autopotřeb), kde jsem pořídil hned dva kusy, kdyby někdo v budoucnu zkoušel něco podobného i na jinou část mého vozidla.

A světe, div se - stalo se. Ani ne o rok později jsem omylem projížděl jednosměrkou v Bristolu kolem známé obchodní zóny Cribbs Causeway. Bylo to opravdu asi jen 100 yardů, tedy necelých 100 metrů. Všimla si toho starší dáma. Už z dálky jsem v jejím pohledu viděl nějakou čertovinu a v momentě, kdy jsem opatrně projížděl kolem ní, šlápla na plyn svého rezavého pickupu pamatujícího začátek anglické průmyslové revoluce a naprosto vědomě to napálila plnou parou do mého boku. Její první otázka po vystoupení z auta byla, kolik mám u sebe cash a jestli to nevyřídíme na místě, protože jsem jasně na vině já.

Celou situaci jsem chtěl řešit s policií, ale ta už v Británii k nehodám tohoto typu dávno nejezdí. Nevím, ale možná je to z toho důvodu, že její příslušníci nemají na maličkosti tohoto druhu čas, protože musejí analyzovat nahrávky přestupků, které jim dobrovolně zasílají uvědomělí účastníci britského silničního provozu.

Vítejte v nové Velké Británii a usmívejte se, jste na kameře!

 
Mohlo by vás zajímat

Právě se děje

Další zprávy