U většiny zdejších voleb politici vedou kampaň předtím, než lidé vyrazí k urnám. V případě těch komunálních však často pokračuje ještě dlouho po hlasování, protože každý si jejich výsledky může vykládat, jak se mu to zrovna hodí. Když navíc k číslům z šesti tisíc obcí přihodíme i ta z prvního kola souboje o třetinu senátorských křesel, je zmatení dokonalé.
Což nabízí příležitost zavrtět si psem, jíž stranické mediální mašinerie nedokážou odolat. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš tak například prohlásil, že je s výsledkem spokojen, protože lidé prý vyslyšeli jeho volání, aby volby pojali jako referendum o vládě Petra Fialy (ODS). Pokud by tomu tak opravdu bylo, jak je možné, že Fialův kabinet je stále u moci a ANO nedobylo ani Prahu, ani Brno?
Legendy vládních marketérů jsou snad ale ještě komičtější. ODS přišla celkem o tři stovky mandátů, lidovci ještě o více, desítky jich ztratili Piráti a TOP 09. A naprostý zmar potkal Starosty, kteří po svých korupčních aférách přišli o sedm stovek zastupitelů. Pokud v takové chvíli premiér vyhlašuje, že lidé vládní strany ocenili, prozrazuje, jak mocně je odtržen od toho, co se dnes v republice děje.
Tyto volby nemohou Fialův kabinet položit, protože na poměrech v Poslanecké sněmovně nezměnily naprosto nic. Přesto je možné říci, že Češi jejich prostřednictvím důrazně vyzvali vládní strany ke změně politiky.
Co volby neřekly…
Co je nejdůležitější zprávou voleb? Ne, senátní souboje to v tuto chvíli opravdu nejsou. Postupy do druhého kola možná mohou naznačit, kdo je definitivně poražený, ale rozhodně ne, kdo je vítěz. Andrej Babiš si nyní chválí, jak úspěšné je hnutí se sedmnácti postupujícími kandidáty. To ovšem neznamená vůbec nic. Před dvěma lety za ANO postoupilo osm kandidátů a byl z toho nakonec jeden mandát, což vyústilo v Babišovo ujišťování, že horní parlamentní komora ho vlastně vůbec nezajímá.
Nejdůležitější zprávou voleb nejsou ani výsledky ve velkých městech. Pro koalice vedené občanskými demokraty je jistě úlevné, že dokázaly před ANO uhájit pražský i brněnský magistrát. Ale to je asi tak všechno, z čeho se mohou radovat. Navíc výsledek v hlavním městě ze všeho nejvíc připomíná "utrpěné vítězství". Jestliže loni v říjnu dokázala koalice Spolu ve sněmovních volbách v metropoli posbírat 40 procent hlasů, mohla jistě v těch letošních komunálních pomýšlet na "bémovskou" nadpoloviční většinu, již si můžeme pamatovat třeba z roku 2006. Nakonec ale dosáhla jen na velmi hubené vítězství se čtvrtinou hlasů, přičemž jejího lídra Bohuslava Svobodu voliči za pomocí křížků odsunuli raději hodně dolů.
A do třetice ještě jedno "ne": výsledky nepřinesly nějaké omamné vítězství ani Babišovi, byť se snaží připomínat, že jeho hnutí bylo první na pásce v osmi z třinácti krajských měst. Jenže v minulosti už se mu dařilo i více.
Tím se konečně dostáváme k té skutečně důležité zprávě: ANO a SPD posílily po celé republice o stovky mandátů a podařilo se jim tak široce zakotvit v komunální politice. Přitom ještě nedávno šlo o dvě podnikatelská centrálně řízená uskupení jedné tváře, která zápasila s nedostatečným zázemím v regionech, o menších městech ani nemluvě. Ty časy jsou nyní minulostí. ANO a SPD se usadily prakticky všude.
Často je přitom už nelze obejít ani za pomoci širokých koalic, přičemž na mnoha místech republiky o to již ani nikdo neusiluje. Z prostého důvodu - zatímco pražská či brněnská kampaň vládních stran postavená na totálním vymezování vůči hnutí Andreje Babiše nakonec nějak zafungovala, jinde by taková strategie neměla žádnou šanci na úspěch. V Ostravě tak ODS ochotně asistovala opětovnému drtivému vítězství primátora Tomáše Macury (ANO). V Hradci Králové se zase rýsuje už zavedený výměnný obchod, v jehož rámci vítězné ANO přenechá občanským demokratům primátorský post, ale ovládne městskou radu.
A že nejen ANO, nýbrž dokonce už ani SPD nejsou pro pětikoalici vždy a za všech okolností pouze toxickými partajemi, ukazuje bizarní vývoj v Plzni. Ve městě, považovaném za tradiční pravicovou baštu, bude Babišovo hnutí nejspíše schopno obejít vítěznou koalici Spolu, protože se jej chystají podpořit vládní Piráti a STAN. To už je dosti silná káva.
… a na co upozornily
Centrálně založené ANO si na komunální úrovni prožilo divokou dekádu. V roce 2014 se doslova ze dne na den stalo rozhodující silou v mnoha městech. Tehdejší zánovní vládní strana vyhrála v Praze a dalších osmi krajských metropolích. Jenže pak se babišovcům prakticky všude začala moc drolit pod rukama. Koalice se jim rozpadly v Praze, Liberci, Ústí nad Labem, Českých Budějovicích i Opavě. O čtyři roky později sice hnutí na mnohých místech vyhrálo znovu, ale poražené strany jej dokázaly spojenými silami vyšachovat.
Do této řeky už se země po dalším úspěchu ANO nevrátí. V mnoha zastupitelstvech větších měst totiž blokuje klíčové mandáty výrazně posílená SPD. Dobře je to vidět například na severu Čech, kde jsou okamurovci obvykle třetím nejsilnějším subjektem.
I kdyby tedy byl Andrej Babiš odsouzen za korupci či Tomio Okamura odstaven od své vlastní strany jako kdysi od Úsvitu přímé demokracie, ANO i SPD mají již dost silné regionální a obecní struktury na to, aby otřesy dokázaly přežít. A v mnoha případech i s nezanedbatelnou mocí na radnicích.
Jen strach z Babiše už nestačí
Co by si tedy vlastně měla z výsledků odnést pětikoalice, která třímá centrální moc? Že utrpěla porážku. Pokud na ni vládní stratégové zareagují jen tím, že situaci označí za nadmíru výtečnou a dál nechají tisknout billboardy přirovnávající Andreje Babiše k masovému vrahovi a válečnému zločinci Vladimiru Putinovi, skončí příště u volebních uren debaklem.
Je-li premiér opravdu přesvědčen, že vládní sestava "si významně polepšila", jak se vyjádřil, mohou její příznivci pomalu začít zanechávat vší naděje. Mnozí voliči, enormně frustrovaní nekompetentní ekonomickou a sociální politikou současného kabinetu, už přestávají slyšet na nekonečné strašení tím, jak děsivé věci by také mohl přinést pobyt Andreje Babiše a Tomia Okamury ve Strakově akademii. Tím spíše, že vládní strany s hnutím ANO v řadě měst spolupracují nebo se spolupracovat právě chystají.
Petr Fiala jako profesor politologie jistě ví, že mnozí čeští premiéři úspěšně čelili klesající popularitě svého kabinetu obměnou jeho části. Rekonstrukce by byla namístě i nyní. Kandidátů na odchod se nabízí více. Například chaotický ministr zdravotnictví, který se nyní vykašlal na deset tisíc covidových voličů, což je něco, co si nedovolila ani předchozí Babišova vláda. Pak tu máme šéfa vnitra, který vrší jedno špatné rozhodnutí za druhým. A to nemluvíme o spoustě neviditelných ministrů, kteří nedokážou propagovat vládní agendu, byť zrovna nyní kabinet jejich aktivitu nutně potřebuje.
Aktuální komunální výprask to vše premiérovi naléhavě připomíná, nezbývá než doufat, že silný varovný signál nebude považovat za šum.
