Skončily komunální volby a první kolo voleb do třetiny Senátu, které proběhly v naprosto nestandardní situaci. Jejich výsledkům není možné rozumět, pokud nevnímáme, kde momentálně žijeme, že Česko čelí nejtěžší zkoušce od pádu komunismu. Zemi svírá nejistota, jaká za 33 svobodných let nemá obdoby. Lidé mají za celou tu dobu asi největší obavy o budoucnost a kvůli tomu jsou i maximálně kritičtí. Je těžké zachovat si chladnou hlavu, odstup, když nevíte, jestli budete mít na topení a na jídlo. Navíc jsme stát, kde jsou občané naučeni až příliš spoléhat na vládu, čekat od "těch nahoře", že za ně budou situaci řešit. Minulé vládnutí Andreje Babiše (ANO) v tom mnohé tuzemce ještě víc utvrdilo.
Expremiér vedl intenzivní kampaň a z voleb v ní udělal "referendum o vládě". Přidal se k němu i Tomio Okamura (SPD) a Miloš Zeman, ti to po něm opakovali jako jakousi mantru. Babiš disponuje politickou schopností vnutit veřejnosti své téma. Dělá to dryáčnickým způsobem, je ochoten donekonečna opakovat to samé, "vláda nic nedělá", "nic nedělá pro naše lidi", "tohle je referendum o vládě" - a funguje mu to.
Smyslem komunálních voleb přirozeně není hodnotit vládu, mají se týkat našeho bezprostředního okolí, vesnice, města, místa, kde lidé žijí. A ani senátní volby vlastně nijak zvlášť úzce nesouvisí s kvalitou vlády. Ale musíme přiznat, že Babiš to dokázal změnit, dokázal z nich cosi jako referendum o vládě udělat. Přitáhl k volbám nespokojené a vyděšené voliče. Podobně jako Tomio Okamura.
Když se podíváme na výsledky a když přiznáme, že do jisté míry, hlavně ve větších městech, odrážejí taky pohled na vládu a na vládní strany, pak vidíme, že Babiš částečně uspěl. Podobně v senátním klání, kde si ANO vedlo dobře a do druhého kola postupuje 17 jeho kandidátů. Jistě, není jasné, kolik z nich projde až do Valdštejnského paláce, ale je to úspěch. ANO velmi dobře dopadlo i na velkých radnicích, vyhrálo ve většině krajských a statutárních měst, získalo i celkově velký podíl hlasů.
Babiš se může radovat, ale ne zas tak moc. Tady právě musíme vzít v potaz specifickou situaci - obrovskou nejistotu, obavy voličů, kteří se až na poslední chvíli před volbami dozvěděli kupříkladu to, že stát zastropoval cenu energií. Musíme si uvědomit, že jsme ve válce, i když ne v místech, kde padají bomby. A z tohoto pohledu "referendum o vládě" mohlo dopadnout mnohem a mnohem hůř. Vláda nakonec nepropadla a premiér Fiala (ODS) v sobotu večer řekl: "Je to opravdu úspěch, v krajských městech jsme oproti volbám před čtyřmi lety posílili. I v kontextu voleb napříč Evropou, kde často vidíme oslabení vládních stran." Babiš ale uspěl o dost víc.
Volby se tak pro vládu staly výstrahou, staly se varováním pro Fialu - nestačí statečně vyrazit do bombardovaného Kyjeva, nestačí přijmout 400 tisíc uprchlíků, premiér musí vyrazit i do míst, kde není vítán. Jeho tým musí mnohem víc myslet na lidi v nejistotě, musí odvádět mnohem kvalitnější domácí, ekonomickou a sociální politiku. Musí se to naučit, jinak ANO zemi za tři roky ovládne. A je úplně fuk, že Babiš stojí před soudem, jeho voliče to nezajímá.
On by rád vzhůru k nebesům a hlavou bije do stropu…
Ty volby nejsou pro vládní koalici katastrofa a katastrofu nepředstavují ani pro města a obce. Vezměme Prahu. Pirát Zdeněk Hřib ji o něco málo posunul směrem k modernitě, pokusil se změnit směr, kterým dosud kráčela. Piráti nakonec v hlavním městě skončili třetí, vyhrála koalice Spolu pro Prahu v čele s Bohuslavem Svobodou. S člověkem, který představuje všechno možné, jen ne krok vpřed. ANO získalo víc než před čtyřmi lety, skončilo druhé, jeho lídr Patrik Nacher uspěl. Ani on nepředstavuje vykročení k Praze coby evropské metropoli.
Praha, ale i celé volby ukázaly, že stále platí: Babišovo ANO má svůj strop. Bez partnerů nemůže vládnout, nemá na to. Volby však ukázaly ještě něco jiného. Obecně je ANO stále vnímáno jako strana jednoho politika, jednoho majitele. Ale dnes je to už tak trochu optický klam. V Praze se Patrik Nacher ptal, co má společného s tím, že Babiš stanul před soudem, proč se ho na to ptají, řekl, že to není jeho věc. Nacher nevypadá jako Babišův klon, není to Schillerová, je víc svůj, dělá taky dobré věci, pomáhá lidem v nouzi, jeho politika není jen jedna velká lež a manipulace.
Podobně je na tom kupříkladu ostravský lídr kandidátky ANO Tomáš Macura, primátor, který opět mimořádně uspěl, získal 34 procent hlasů. Ten má s Babišem ještě mnohem méně společného než Nacher. V Ostravě ho volí, protože pro město dělá dobré věci, váží si ho tam. Vylučuje spolupráci s extrémní pravicí (SPD) i extrémní levicí (Ostravská levice). Zdá se, že mu je Babiš celkem volný. A jistě, zůstává dál v jeho hnutí.
Píšu to nikoli proto, že bych ANO obhajoval. Jen chci ukázat, že ta strana postupně přestává být "jenom Babiš", že se místy od Babiše pomalu vzdaluje. Zároveň se z ní už stala klasická, "tradiční" partaj. Na jedné straně vidíme jejího stvořitele, který stojí před soudem. Na druhé straně dnes vidíme regionální politiky, kteří do ANO vstoupili, protože odmítali politiku ČSSD a ODS, odmítali korupci a spojení s kmotry, tenhle étos si podrželi a od toxického Babiše se tiše odpoutávají. Dá se dnes tušit, že lídr postupně zmizí, skončí, ale ANO bude pokračovat i bez něj. To taky naznačuje úspěch jak v komunálních volbách, tak v prvním kole těch senátních.
Praha jako ukazatel české cesty? Snad
Vrátím se ještě k Praze. Nacherovo ANO v ní posílilo. Zároveň je však zřejmé, že v hlavním městě na vítězství nemá. Koalice Spolu pro Prahu sice vyhrála, získala zhruba čtvrtinu hlasů, ale je to pro ni zklamání, čekala až 40 procent. Vyhráli, ale bez koaličních partnerů se neobejdou. Musejí spolupracovat. Třetí skončili Piráti, slušný výsledek díky Hřibovi a jeho politice. Pak Čižinského Praha sobě a Starostové. Za nimi SPD a spol., tedy extrém, který má ovšem nulový koaliční potenciál.
Metropole jako by svým výsledkem předjímala další vývoj. ANO tu bude i bez Babiše, Piráti nejsou pohřbeni, překonali krizi, i když pro ně loňské volby skončily tragicky. Jsou stranou s občanským étosem, stejně jako značně odlišná Praha sobě. Stín kauzy Dozimetr se podařilo překonat Starostům a nezávislým, a to hlavně proto, že v jejich čele stojí architekt Petr Hlaváček, který na dosavadní pražské poměry zcela nebývale dobře rozumí městské problematice. Podobně třeba i Adam Scheinherr, nestraník za Prahu sobě, který měl na starosti dopravu, a jako další lidé okolo dosluhujícího primátora Zdeňka Hřiba.
Praha se ve volbách stala něčím jako ukazatelem - někudy tudy to snad půjde i v jiných městech. Česky konzervativní ODS posílená o lidovce a topku, koalice opravdu nijak progresivní, se neobejde beze stran, které by fungování města rády přiblížily k Berlínu či Paříži. Alternativou je spojenectví s ANO, které sice není v hlavním městě vysloveně konzervativní, ale je nakaženo Babišovým populismem, a proto kupříkladu hájí auta proti pěším a cyklistům, proti alternativní dopravě v naději, že pokrok zastaví. Nezastaví.
Vláda kvůli komunálním volbám ani nepadne, ani se nerozklíží. Měla by za ně být vděčná. Petr Fiala by měl pochopit, že se musí mnohem víc osobně angažovat v domácí politice, jeho úkolem je mluvit k lidem, kteří mají obavy, a dávat jim naději.
Malý příklad na závěr - senátní první kolo v Jihlavě. Postupuje současný předseda Senátu Miloš Vystrčil a s ním Jana Nagyová, jež stojí s Babišem před soudem v kauze Čapí hnízdo. Vystrčil dostal přes 45 procent hlasů, tedy o 15 procent více než jeho konkurentka. Ve skutečnosti se však utkal s Babišem, protože šéf ANO na Jihlavsku rozjel velmi ostrou, zběsilou kampaň za Nagyovou. Projížděl s ní celý okres a neustále útočil na Vystrčila a vládu. Bylo to kdo s koho.
Přesto nechybělo mnoho, aby Vystrčil vyhrál již v prvním kole. Předvedl, že je možné Babiše osobně porazit. Přitom svého stranického kolegu premiér Fiala ani nepřijel osobně podpořit, nepostavil se vedle něj proti Babišovi, nechal ho v tom samotného. Kdyby to byl aspoň jednou udělal, možná už mohl mít Vystrčil v kapse další mandát.
Petr Fiala bude muset hodně přidat v domácím politickém myšlení. Dostal lekci a je profesorem politologie, snad ji tedy pochopí. Babiš dokázal mobilizovat nespokojené voliče, Fiala nedokázal uklidnit ty, kdo volili strany, jež vytvořily vládu. Čas ještě má.
