reklama
 
 

Antisemitismus je naše temnota. Stejně jako nenávist k Romům

23. 1. 2015 9:00
Komentář Martina Fendrycha: V Evropě žijí více než dva miliony Židů. Od druhé světové války uběhlo 70 let, ale antisemitismus pořád přetrvává, nezmizel. V Evropě, ve Francii, Británii. Dokonce sílí.

Svět si připomíná osvobození nacistických koncentračních táborů. Před sedmdesáti roky dorazily spojenecké armády do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Na Pražském hradě proběhne 26. ledna mezinárodní fórum o růstu antisemitismu a extremismu ve světě. Je to těžko pochopitelné, ale antisemitismus, nenávist k Židům, se z Evropy nepodařilo ani po sedmdesáti letech odstranit. A znovu roste.

V Evropě žijí více než dva miliony Židů. V poslední době prý zažívají pocit ohrožení, jaký nepoznali od druhé světové války. Podle univerzity v Tel Avivu se nejvíc antisemitských incidentů odehrává ve Francii. Po nedávném vraždění nejen v pařížském Charlie Hebdo, ale také v košer lahůdkářství, kde byli zabiti čtyři Židé, ve Francii posiluje alija, vystěhování Židů do Izraele.

Je to podivné; Židé, kterých ve Francii žije nyní asi 475 tisíc, odlétají do Izraele, i když jim tam hrozí atentáty palestinských Arabů. Proč se stěhují? „Protože chci, aby moje děti, když jdou do školy, byly v bezpečí,“ řekl jeden Žid, který odletěl z Francie, na telavivském letišti. Zjevně věří, že mu bránící se Izrael poskytne větší ochranu. Málo na tom mění fakt, že francouzská vláda antisemitismus odsuzuje a nasadila k ochraně Židů tisíce policistů a vojáků.

Ve Francii bylo od roku 2000 zaznamenáno na osm tisíc protižidovských incidentů. Část z nich souvisí s rostoucí aktivitou islamistů, kteří Židy považují za úhlavní nepřátele. Loni emigrovalo do Izraele 6600 francouzských Židů, dvakrát víc než v roce 2013. Letos to má být dokonce až deset tisíc lidí.

Podobné je to v Británii. Izraelský deník Jerusalem Post citoval čerstvý průzkum, podle kterého čtvrtina Židů žijících ve Velké Británii v posledních letech uvažovala o tom, že odtud odejde. A více než polovina dotázaných řekla, že v dlouhodobém horizontu nemají v Evropě budoucnost!

Dejte Židům zbraně, ať se brání

O rostoucím antisemitismu svědčí i požadavek známého evropského rabína Menachema Margolina. Má za to, že by evropští Židé měli dostat zbraně a měli by být vycvičeni k jejich používání, aby bránili své komunity proti násilí. Margolin stojí v čele Evropského židovského svazu a požádal ministry vnitra EU, aby k tomu přijali potřebnou legislativu.

V Evropě se tedy odehrává opět něco zlého, bují zde znovu iracionální, absurdní nenávist k Židům. Je nutné ji co nejrychleji zastavit. Dokáže se neobyčejně rychle a snadno šířit.

Podle tajemníka Federace židovských obcí Tomáše Krause se Židé v Česku zatím ohroženi necítí. Jsme v jiné situaci než Francie, Belgie či Německo. Židovská komunita je u nás malá, společnost ji většinou toleruje. A přece i tady občas dřímající antisemitismus vyhřezne na povrch. Loni však židovská obec evidovala pouze tři fyzické útoky, které se týkaly majetku, a jeden týkající se osoby.

Když odhlédneme od náboženské roviny, zbývá psychologie, rovina nikoli naší duše, ale mysli. V ní pak leží naše potřeba se vymezovat, potřeba se povyšovat, atavistická potřeba nenávidět, kterou se člověk musí odmalička učit v sobě krotit, omezovat, dusit.

Vzpomeňme si ale kupříkladu na to, že u nás už dvakrát „slavili“ neonacisté Křišťálovou noc, v letech 2003 a 2007. V roce 2003 chtěli antisemité pochodovat pražským „židovským městem“, Maiselovou ulicí, se zapálenými pochodněmi, jak to dělali nacisté v Německu. Pochodu zabránili lidé, kteří se nenechali zastrašit a přišli blokovat neonacistický pochod. Náckům se postavili nejen členové Židovské obce v Praze a dalších židovských organizací, ale i další občané.

Neonacistické akci na výročí Křišťálové noci, 10. listopadu 2007, se snažil zabránit magistrát. A na ochranu Židů přišly opět asi dva tisíce nejrůznějších žen a mužů. - Odtud můžeme vyvodit dvě věci. Antisemitismus u nás sice existuje, ale společnost se mu brání. Mnohem větší a palčivější problém, velmi podobný antisemitismu, máme s protiromskými výpady a shromážděními (anticikánismus). Nezapomeňme, že Romové byli u nás také hnáni do koncentráků a že jsme se s touto temnou stranou naší minulosti nedokázali vyrovnat. Svědčí o tom prasečák na místě tábora v Letech u Písku.

V posledních dnech a týdnech to vypadá, že anticikánismus bude v české společnosti doplněn antiislámismem či antimuslimismem. Nic na tom nemění fakt, že muslimů u nás žije asi patnáct až dvacet tisíc, tedy velmi málo. Jak je vidět, hradní fórum o růstu antisemitismu a extremismu ve světě se může v klidu zabývat i jinak takřka neviditelnou Českou republikou.

Nenáviděný vyvolený národ v diaspoře

Kde se antisemitismus bere? Proč musejí Židé po staletí a tisíciletí i dnes čelit nenávisti? Proč ani holocaust, plánované vyvraždění šesti milionů Židů, jedna z nejděsivějších evropských hrůz a vin, tento antagonismus neukončil? Na to se dá těžko odpovědět. Podstata antisemitismu leží zřejmě hluboko v nás. Dost možná nějak temně, neuchopitelně souvisí s náboženstvím, se vztahem člověka k Bohu. Židé byli podle Starého zákona „vyvolený národ“, vyvolený lid. A jako „boží vyvolení“ se dostali do diaspory, byli rozprsknuti po celém světě.

Antisemitismus je, těžko to však tvrdit s jistotou, nejen nenávist k člověku, k jinému, odlišnému lidskému jedinci, ale taky nenávist k Bohu a jeho vyvoleným. Antisemitismus v tomto pojetí je protibožský postoj nevěřícího člověka, i když si ovšem často říká „věřící“, či dokonce „pravověrný“.

Když odhlédneme od náboženské roviny, což ovšem u židů příliš nejde, zbývá rovina psychologie, rovina nikoli naší duše, ale mysli. V ní pak leží naše potřeba se vymezovat, potřeba se povyšovat, atavistická potřeba nenávidět, kterou se člověk musí odmalička učit v sobě krotit, omezovat, dusit.

Pokud se to neučí, pokud tuto část svého já neovládne, pak je náchylný najít si objekty, které bude nesnášet až za hrob, na které vrhne všecky svoje neúspěchy a slabiny. Pokud možno celé skupiny. Vždycky se hodí ti odlišní, pravověrní židé, Romové, muslimové a jejich ženy, jež si zahalují hlavy šátky. (Všimněme si, jaké animozity dokáže vyvolat tahle drobnost.)

Antisemitismus a rasismus mají velkou šanci také tam, kde je v člověku „prázdno“. Kde se k ničemu nevztahuje, nemá žádné hodnoty. V této souvislosti se mluví o „bezradnosti individualismu“, o „bezradnosti liberálního individualismu“, kterému chybí Bůh, mění se v nihilismus a hledá cokoli, čím by prázdnotu zaplnil.

Dnešní euro-antisemitismus pak souvisí s eskalací násilí na Blízkém východě během Druhé intifády (arabsky povstání, užívá se v souvislosti s ozbrojeným bojem Palestinců proti Izraeli). Dál jistě s teroristickými útoky Al-Káidy na USA 11. září 2001, s válkami v Afghánistánu a Iráku a v poslední době i s aktivitami Islámského státu.

Ale to všecko jsou jen spouštěče něčeho temného, co se ukrývá v nás a čemu se, pokud jsme moderní civilizace, musíme bránit. Jinak se z antisemitismu stane „naše tradiční hodnota“.

autor: Martin Fendrych | 23. 1. 2015 9:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama