Česko se ocitlo ve velmi zvláštní, neznámé, nebezpečné situaci. Najednou neplatí "bude líp", ale prostě a jednoduše už "je zle". Mluvím o bleskově se šířícím covidu-19, o kapacitách nemocnic a pozdě přicházejících ochranných krocích. O čerstvé, skoro úplné uzávěře země. Na situaci, kdy je zle, potřebujete velmi speciální typ lidí, kteří stát vedou. Mimo jiné ženy a muže (u nás ovšem stále spíš muže a muže), kteří neuhýbají a nemachrují, nejsou sólisté, nehrají výhradně na sebe a pro sebe. Máme obrovskou smůlu v tom, že dva nejvýše postavení politici, premiér a prezident, tyto schopnosti zcela postrádají.
Ukázalo se to již vícekrát, mimo jiné při uprchlické vlně, která zasáhla Evropu. Premiér (tehdy byl ještě ministrem financí) úplně na počátku ještě jednal racionálně - Česko má málo pracovníků, přijmout nějakých padesát tisíc příchozích by se firmám hodilo. Chviličku to vypadalo, že by byl ochoten podat pomocnou ruku zemím, které se potácely v neskutečně těžké, neznámé situaci (Itálie, Řecko). Jenomže pak šla racionalita stranou a nastoupil ryzí populistický marketing, který vyústil v heslo, v názor, v postoj My nepomůžeme. Nepřijmeme ani jednoho uprchlíka. Sami máme málo.
Nejde jen o to, že jsme se (bohužel spolu s postkomunistickými státy visegrádské čtyřky) postavili proti Evropské unii, proti solidaritě s postiženými. Jde také o to, že šéfové země najeli na notu Nepomáhat je normální. Víme, kam až to zašlo, nakonec stát nebyl ochoten přijmout ani pár desítek bezprizorných dětí. Stát sobec. (Mnozí občané takoví naštěstí nejsou.)
Při koronakrizi to pokračovalo ve stejném, jen ještě rozvinutějším duchu: Andrej Babiš s Romanem Prymulou nás během první vlny odřízli od světa, zašpérovali hranice a premiér začal nafoukaně machrovat, jaké jsme světové jedničky, "best in covid". Nejen to, šel dál, rozporoval vyšší finanční pomoc, již Evropská komise adresovala covidem nejpostiženějším zemím (Španělsko, Itálie), chtěl víc pro nás, neuznával kritérium nezaměstnanosti, protože jsme ji měli doma nízkou. Opět projevil zásadní nesolidaritu, neporozumění pro postižené země. To jsme ještě byli "best". Teď jsme však v Evropské unii "worst in covid".
Babišovo machrování hraje v současné krizi velkou roli. Neustále potřebuje druhé přesvědčovat, že je nejlepší (splývá mu to se zcela mylným tvrzením, že my jsme nejlepší). My nejsme nejlepší a nebyli jsme nejlepší. Stačí si vzpomenout na brutální nepřipravenost státu, jak nebyly roušky a respirátory a lidé si ústenky šili sami doma atd. V pořádku, může se stát, ale nejsme a nebyli jsme nejlepší.
Worst in covid
Teď se situace otočila doslova hlavou dolů, spadli jsme vlastní liknavostí do maléru (a je celkem fuk, jestli "jsme nejhorší", jde prostě o to, že se nám situace vymkla z rukou). Tohle není doba pro machistické machry, sólisty. Marně Babiš říká: "Já mám čisté svědomí…" Jaké má svědomí, to teď nikoho nezajímá. Zajímá nás počet nakažených a mrtvých.
Dobré je podívat se k sousedům, do Německa. Češi mají na Němce tradičně žízeň, ale máme se od nich hodně co učit. Místo "my jsme jedničky" tam pěstují slogan "wir schaffen das" (zvládneme to). Míněno "wir schaffen das gemeinsam" (zvládneme to společně). Přístup v Německu není machrovský, ryze chlapácký, ale spoléhající na sounáležitost, společné postupy, společná řešení. Je mnohem více ženský, mohli bychom dodat.
Netýká se to jen uprchlíků (jejich integraci Německo zvládá nečekaně dobře, lidé pomáhají, zapojují se, zvládají to), ale i koronavirové nákazy. Politici tam nemachrují, neustále se obracejí na občany, neustále vysvětlují, poskytují informace, spolupracují s univerzitami a vědci, nemění den co den rozhodnutí. Není to sólová jízda Angely Merkelové, ale pravý opak, opravdu společný, dohodnutý, obecně přijímaný postup. Nařizuje se po dohodě, neporoučí, v Německu sází na solidaritu, souznění, vzájemné pochopení. Navíc ten stát ví, že nedávno jednu zásadní krizi (milion uprchlíků) zvládl a překonal.
U nás? Premiér Babiš s prezidentem Zemanem lítají ode zdi ke zdi, opírají se jen o své oblíbence (jinak to neumějí, nesnesou kritiku), oba machrují, co se do nich vejde, ale situaci neovládají a nezvládají. Babiš byl nejdřív všude, všecko řídil, organizoval, ale když viděl, že je malér, že se čísla nákazy pekelně zhoršují, zmizel, až si z toho lidé na sociálních sítích dělali legraci. Teprve pak zase vylezl, ale nemá co nabídnout. Chybí mu to nejpodstatnější, důvěra (podle průzkumů méně než polovina lidí věří vládním krokům proti šíření covidu).
Krizový nemanažer
Sledujeme jakýsi trhaný či potrhlý vládní tanec, křeče, opatření se skoro denně mění, nikdo neví, co přijde zítra, vidíte chaos, nedohodu, protichůdná vyjádření členů vlády, zoufalé hledání, co si počít. Zeman, který ještě nedávno stál de facto proti rouškám, by najednou chtěl lidem bez roušky napařit pokutu 2000 až 3000 korun. (Jistě, v Německu ji můžete dostat taky, ale tam to není ode zdi ke zdi, ústenky kupříkladu v obchodech drželi i v létě.) Náš premiér proti sobě obrátil část lékařské veřejnosti, mnoho lidí dnes bohužel věří víc lékaři Janu Hnízdilovi než jemu.
Babišovi se dařilo, když se státu dařilo, když jsme se vezli na vlně německé a evropské ekonomiky, když mohl rozhazovat, uplácet. Když se nic zásadního nedělo, když mohl předstírat, že nás chrání před záplavou muslimů a ztrátou údajné české identity. Krizovým manažerem však není ani omylem. Krizi osobně, lidsky nezvládá. Nedokáže vystoupit a přiznat "zvoral jsem to, promiňte". Místo toho hází věty jako "celá Evropa má problém", obviňuje občany, že "nechodí na testy", tvrdí, že on nic, "já žádné rozhodnutí nedělám", to experti, jenomže experti domácí i zahraniční nás už v létě varovali, že přijde smrtící druhá vlna, a on je oslyšel, nebral vážně.
Babiš si neškodí jen sám, škodí mu i spojení se zapšklým prezidentem. Ta negativní synergie, kterou dřív využívali a jež vedla k hlubokému nedorozumění mezi občany této země, se teď obrací proti nim, především proti Babišovi. Zeman už nemá co získat, každý vidí, že jeho dráha neslavně končí. Babiš ale nemůže zvládnout to české mezilidské neporozumění; co jiného je masivní odpor proti rouškám? Rval do lidí, že jsme nejlepší, a oni zřejmě získali pocit, že jsme doopravdy jakýmisi suverény, kteří si mohou dělat, co chtějí, a na druhé kašlat.
Babiš vůbec nepochopil, co je politika (věc veřejná, věc veřejnosti, společný zájem, spojování, hledání společného zájmu). Dnes vidíme, jak domachroval a dojedničkoval. Najednou prosí, jenomže on ani prosit neumí, a tak mezi prošením vyhrožuje. Neumí lidi spojit, umí je jen uplácet. Bylo by namístě napsat, že by měl sám odejít, ale to by musel mít aspoň mizivou sebereflexi, kterou postrádá. (A nesměl by se bát - se svým "čistým svědomím", že když skončí v politice, možná to špatně dopadne s jeho trestním stíháním.)
Farský: Směju se, nebudeme dělat vládě křoví. Jde o lidské životy, opatření nejsou podložená daty (video z 12. října)
