"Jsa u moci, připadám si permanentně podezřelý." Když v roce 1991 přebíral v Kodani Sonningovu cenu, zamýšlel se Václav Havel nad pochybnostmi, které jako politik a státník zakouší. Byl to slavný projev, jeden z nejcitovanějších.
Havel byl výjimečný: takzvaně normální politik přece nemluví jako filozof, veřejně se nezpytuje. Nepochybuje, a v první řadě nepochybuje sám o sobě.
I v tomhle ohledu jsme se postupně normalizovali a v roce 2018 tento stav vrcholí. Ztělesňuje ho Andrej Babiš. Suverén, co "ví" a pohrdá těmi, kdo nepostavili ani psí boudu. Pochybnost = známka nepřípustné slabosti. Na Facebooku a na billboardech se pochybovat nedá: Čau lidi, i v tom vedru makám a připadám si permanentně podezřelý…
Je zajímavé, že "spasitele" ztělesňoval a ztělesňuje jak pochybující intelektuál Havel, tak mistr světa manažer Babiš. Docela by mě zajímalo, kolik lidí se dokázalo upnout k oběma. Babiš, anti-Havel, reprezentuje obrácení z havlovské éry, které od devadesátých let probíhá dodnes.
Nejde jen o to, že jeden byl vězněm komunismu a druhý evidován jako spolupracovník StB. Obrácení z Havla až na Babiše spočívá hlavně v odhození pochyb, kterými se společnost brzy unavila. Dobře to vyjádřil právník Jiří Přibáň: "Babiš lidem slibuje, že je osvobodí od politiky jako takové." Vykoupení. Po práci legraci.
Babišův slovník: "Naše vláda se rozhodla investovat tak jako žádná jiná v historii této země. Do vás, do našich rodičů, do vašich dětí, do kvality vašich životů," říká v inzerátu a v gestu s až ježíšovsky otevřenou náručí hlásí zlevnění jízdného a zvýšení důchodů a učitelských platů.
Srovnávat to přímo s nějakým Havlovým vybroušeným souvětím by nebylo fér: předseda vlády má trochu jinou agendu, Babiš musí slibovat a bojovat o hlasy voličů. Ale jako ilustrace, kam se za čtvrt století posunula představa o "bude líp", to posloužit může.
Babiš (a jeho marketing) vytváří dojem, že když nepochybuje on sám, nemusíte pochybovat ani vy. Má přece klíč, návod k prosperitě, odpověď na všechno. Strašně moc se snaží. Jeho suverenita by odpovídala tomu, že je miláčkem národa. Tak to vůbec není. Suverenita je maska.
ANO vyhrálo volby s necelými třiceti procenty hlasů. Jednobarevná vláda propadla testem důvěry parlamentu a podle posledního průzkumu jí důvěřuje 31 procent lidí. 63 procent ne. Babiš (spolu se Zemanem) nevzal vážně první hodnotu, na kterou je ústavou a volebním systémem kalibrovaná výkonná moc: hodnotu spolupráce. Politici jsou odsouzeni k dohodě a dialogu. Babiše to nebere, jede na sílu, vládne sám, bez důvěry, mnoho měsíců po volbách. Svou slabost úspěšně plaší suverenitou, která může snadno zmást. "Vládychtivost je náruživější než všechny vášně," řekl římský historik Tacitus.
Premiér si nepřipadá permanentně podezřelý. Někomu, například policii, zato připadá podezřelý z dotačního podvodu, což bez nejmenších pochybností odmítá jako spiknutí.
Havel: "Politika je oblast lidské činnosti, která klade zvýšené nároky na mravní cit, na schopnost kritické sebereflexe, na skutečnou odpovědnost, na vkus a takt, na schopnost vcítění do duše druhých, na smysl pro míru, na pokoru. Je to zaměstnání pro obzvlášť skromné lidi. Pro lidi neobelhatelné." Když to někomu přišlo jako plané moralizování už v roce 1991, co teprve teď? Makáme, zapomeňte, je to tak snadné. Babišova hlavní nabídka zní: Nepochybujte se mnou, o ničem.
