Volby jsou tvrdá disciplína. Zvláště když vám padají preference a rozhodnete se je zase zvýšit strachem. Andrej Babiš už v druhé nedělní videozdravici postrašil občany, že ilegální migranti jsou už zase za dveřmi. Ale není třeba mít obavy, on v pondělí jede na summit unijních států a tam nezpůsobné premiéry postaví do latě: "Migrace je znova problém. Taky chci o tom mluvit s kolegy z Maďarska, ze Slovenska a z Rumunska. Protože přes nás proudí migranti do Německa. Ta jižní balkánská trasa."
Doufejme, že to je jen divadlo pro domácí publikum. Na summitu, kde se neočekává jakékoliv závazné rozhodnutí, se migrace maximálně dostane na stůl kvůli dění ve španělské enklávě Ceuta, ale o reformě unijní politiky v tomto směru nepadne ani slovo. A už vůbec ne o stále dostatečně kontrolované balkánské trase. Celý summit bude řešit především klimatickou změnu či Rusko, takže prostoru pro hájení národních zájmů je víc než dost, jenže premiér to nezvládá.
Migrační kartu zvedá kvůli domácímu publiku v předvolební kampani. Obsahově je to zcela mimo. Bičuje mrtvého koně, když tvrdí, že "některé členské státy EU znovu přicházejí s kvótami - to je nepřijatelné". Ano, to je nepřijatelné, protože nešťastné kvóty na tvrdé přerozdělování uprchlíků jsou už dávno u ledu. Naopak vzniká zcela nový návrh, Česko na něm ale bohužel nijak nespolupracuje a svou pozici nehájí. Ostatně ani nemůže, protože žádnou nemá.
To ovšem není šlendrián, ale úmysl. Aby Babiš mohl měsíc před volbami opět hlásat "Ani jednoho migranta", nesmí se za žádnou cenu zaplést do racionální debaty a snažit se o konsenzus, který by nám vyhovoval. Cesta k chybějícím procentům volební přízně přes strach a populismus je mnohem jistější.
Úspěchy neomarxistického sluníčkáře Babiše
Předvolební strategii šéfa hnutí ANO nelze nic vytknout. Přilákat racionálními argumenty zpět voliče od obou opozičních koalic je velmi těžké, protože premiérovy chabé výkony v covidové krizi nelze přehlédnout. Ale snaha vykreslit Piráty a další oponenty jako sluníčkářské neomarxisty, kteří zde chtějí imigrační ráj, rozhodně není bez šance. Zároveň je to jištění, aby národovečtí voliči neodešli kompletně k SPD Tomia Okamury.
Kdyby to nebylo smutné, bylo by to směšné. Už za komunismu byl Babiš světoběžník s láskou k severní Africe. Hnutí ANO vybudoval jako liberální, otevřené ekonomické migraci - vždyť ještě před pár lety chtěl tisíce syrských uprchlíků na prázdná pracovní místa, ať se česká ekonomika pohne. Působil také ve vládě Bohuslava Sobotky, která schválila vstup 1500 migrantů (!), což se nakonec nestalo a Babiš na to usilovně zapomíná. A jako sluníčkář se naposledy předvedl i coby premiér, ač rétoricky tvrdí úplný opak.
Opravdu. Stačí se podívat do poslední státní zprávy o migraci za minulý rok. "Kategorie, která zaznamenala nárůst, je oblast nelegální migrace. Meziročně došlo ke zvýšení o čtvrtinu, celkem bylo při nelegální migraci zjištěno přes sedm tisíc cizinců, což je od roku 2008 druhý nejvyšší počet." Takže za vlády premiéra, který slibuje usilovnou ochranu před nelegální migrací, právě ona u nás dosáhla nejvyšších čísel za posledních tucet let.
Snad by také neměl prozrazovat svým vystrašeným voličům, že za jeho vlády i přes přísné covidové omezení přeshraničního - a konec konců i vnitrostátního - pohybu, zde máme nejvíce cizinců. "Podíl cizinců na celkové populaci stoupl meziročně o 0,3 procentního bodu a dosáhl tak 5,9 procenta." Od doby, kdy Babiš nastoupil do vlády, zde přibylo 180 tisíc cizinců, to není málo. Snad si premiér pogratuluje k neomarxistickému sluníčkářství, čímž tak rád častuje oponenty. Zaslouží si to.
Jak udělat z migrantů volební procenta
Je to v dryáčnické předvolební kampani vysoce nepravděpodobné, přesto všichni, kdo mají rádi Česko, musí doufat v návrat racionální debaty o migraci. O žádných tvrdých přerozdělovacích kvótách už se dávno nejedná. Stejně je naprosto nesmyslné, aby Babiš obcházel po summitu premiéry jednotlivých států a seřval je, že nám posílají migranty (v nejednom případě by šlo o stejné státy, které jsme ještě před pár týdny prosily o dodatečné vakcíny).
Reálně je dnes na stole už úplně něco jiného. Minulý rok Evropská komise představila nový pakt o migraci a azylu. V Česku o něm vlastně dosud neproběhla debata. A to i proto, že Babiš kvůli výhodnému abstraktnímu strašení migranty odmítá přistoupit na jakoukoliv rozumnou dohodu.
V plánu jsou věci, se kterými Česko nemůže mít problém: rychlejší migrační procedury, zajištění účinné návratové politiky, boj proti převaděčství.
Nejbouřlivější debata se vede o tom, jak mají být členské státy mezi sebou solidární. Podle posledních návrhů by si místo tvrdých kvót každý stát mohl vybrat: Buď přijme nějaké uprchlíky, pokud zase Řecko, Itálie či Španělsko nebudou zvládat jejich nápor. Anebo se zapojí do takzvaného návratového sponzorství. Co to je? Stát přebere zodpovědnost za určitý počet uprchlíků a pokusí se je - s podporou unijních financí - dostat ze záchytných táborů na březích Evropy co nejrychleji mimo EU, protože nesplňují nároky na azyl.
Někteří čeští politici to vítají, protože ne úplně pochopili podstatu návrhu. Návratové vyřizování je totiž stále extrémně zdlouhavé, často nemožné a zde by platilo, že pokud dotyčného stát nevyexpeduje mimo unijní azylový systém do osmi měsíců, přechází na jeho území.
To samozřejmě vzbuzuje spoustu emocí, ale je to také návrh, s nímž lze pracovat a který je předmětem mnohaměsíční ostré debaty v celé Evropě. Tedy kromě Česka.
Těžká volba
Pokud by byl Babiš odpovědným premiérem, samozřejmě by už měl vlastní pozici, klidně i ostrou a vyjednanou se zbytkem Visegrádu. Jen tak by v celoevropské debatě mohl skutečně účinně obhájit české národní zájmy.
Ale to nechce. Migrace je mu úplně ukradená, touží jen po volebním vítězství. Takže zůstává u blábolení o dávno mrtvých kvótách, naprosto iluzorním snění o mimoevropských záchytných zařízeních a ostraze vnějších hranic, na kterou ale Česko nechce nijak efektivně přispět.
Pro voliče, kteří mají velký strach z migrace, je to nyní opravdu těžké rozvažování: mají to hodit někdejšímu propagátorovi multikulturalismu a ambasadorovi evropského roku mezikulturního dialogu Tomiu Okamurovi? Nebo radši Babišovi, který chtěl ještě nedávno brát tisíce syrských uprchlíků a aktuálně za jeho premiérování je zde druhý největší počet ilegálů za posledních tucet let? Věru, nelehká volba.