Vesmír sociálních sítí je obrovský, nepřehledný a nemilosrdný. Nezapomíná. Když před rokem a půl vyhlásil tehdejší americký prezident Donald Trump kvůli pandemii koronaviru zákaz cestování do USA, schytal za to od Joea Bidena ošklivý vzkaz na Twitteru.
"Zeď nezastaví koronavirus. Zákaz veškerého cestování z Evropy - nebo z jakékoli jiné části světa - ho nezastaví," odsoudil tehdy demokratický kandidát na prezidenta Trumpovo rozhodnutí, že vedle několika dalších zemí, například Číny či Íránu, budou Spojené státy zavřené i pro občany celého Schengenu.
Uplynulo osmnáct měsíců, z toho osm je už prezidentem Joe Biden, a vše zůstalo při starém. Většina Evropanů do Ameriky stále nesmí, a jak tento týden napsal pro časopis Foreign Policy ekonom Edward Alden z washingtonského think-tanku Council on Foreign Relations, je docela dobře možné, že se nic nezmění až do listopadu 2022.
A wall will not stop the coronavirus.
— Joe Biden (@JoeBiden) March 13, 2020
Banning all travel from Europe — or any other part of the world — will not stop it.
This disease could impact every nation and any person on the planet — and we need a plan to combat it.
Starý obsah v novém balení
Než budeme pokračovat, musí autor tohoto textu upozornit, že on sám na výjimku, která je udělována novinářům, do USA cestovat může, čehož od loňského vydání zákazu už dvakrát využil. Tím spíše ale v zásadě nelze obhájit, proč drtivé většině lidí ze Schengenu tato možnost stále zůstává odepřena.
Nemá to žádné racionální ani vědecké odůvodnění, jde o domácí americkou politiku. Za což bychom Bidena asi ani nemohli kárat. Kdyby se ovšem stále sám nenabízel coby Trumpův protipól. Teď to ovšem nezřídka vypadá, jako by změnil jen formu, zatímco obsah je nápadně podobný.
Trump se choval jako slon v porcelánu, za jeho Twitterem se to nesmysly a urážkami jen prášilo, v zahraniční politice si pletl spojence se soupeři. Angele Merkelové nemohl přijít na jméno, velkému malému Kimovi z Pchjongjangu vyznával lásku. A Evropany ve svém televizním projevu, když loni v březnu vyhlašoval zákaz cestování do Ameriky, obvinil, že právě oni byli zdrojem "velkého množství ohnisek" nákazy v USA.
Biden a jeho tým naopak představují zkušenost a diplomacii samu. Na formě si dávají opravdu hodně záležet. Když letos v červnu uvolnila Evropská unie cestování Američanů do Evropy, reagoval Bílý dům přesně tak, jak bychom čekali. "Jasně jsme slyšeli touhu našich přátel v Evropě a Spojeném království umožnit cestování napříč Atlantikem a chceme, aby se tak stalo," prohlásil Jake Sullivan, Bidenův poradce pro národní bezpečnost. A dodal, že Bílý dům ustanovil expertní skupinu, která připraví plán otevření.
Nic se ale nedělo, takže v polovině července přijela do Bílého domu německá kancléřka Merkelová znovu s přáním, aby byl zákaz cestování už konečně zrušen. Odpověď amerického prezidenta byla opět velmi slibná. "Je to (odvolání zákazu) v procesu, budu moci odpovědět do několika dnů," nechal se slyšet.
Ozval se po deseti dnech - a opět řekl ne. "Vzhledem k tomu, kde dnes jsme s variantou delta, necháme stávající cestovní omezení v platnosti," uvedla mluvčí Bílého domu Jen Psakiová. Na první pohled to vypadá jako logické vysvětlení, založené na novém rozmachu epidemie. Jenže v čem by měli zrovna Evropané a právě nyní Americe přitížit?
Cvičení v politické zbabělosti
Na rozdíl od loňského března, kdy byla v Evropě epidemická situace horší, je tomu nyní naopak. Řada zemí na starém kontinentu vykazuje vyšší proočkovanost než Spojené státy. A varianta delta, třebaže i v Evropě zdvihla počty nakažených, se zde nešíří tak rychle jako za oceánem, kde devastuje mnohé státy USA.
K čemuž ještě připočtěme, že lidé toužící vyjet do Spojených států, by zcela jistě neměli problém se nechat naočkovat, případně i podstoupit testy. Prostě přijmout veškerá bezpečnostní opatření, o která by si Američané řekli. Hranice USA ale zůstávají zavřené, a to přesto, že Bidenovi spoluobčané na starý kontinent mohou cestovat po libosti. Pouze musí být ve většině případů očkovaní, nevyžadují to ale úplně všechny unijní země.
Nemá to žádnou jinou logiku, za vším je jen uzavřený "mindset" americké politiky. Pro Bidena by bylo doma nepohodlné zákaz zrušit, takže ho ponechává v platnosti, třebaže jej už zdravotními důvody nelze obhájit. Například Stan Veuger, analytik konzervativního washingtonského think-tanku American Enteprise Institute, před pár dny napsal, že "cestovní omezení mohla mít smysl v prvních fázích pandemie, nyní jsou ale bizarním cvičením v politické zbabělosti".
Z druhého břehu je stejného názoru Célia Belinová, Francouzka, která v současnosti působí v liberálním washingtonském think-tanku Brookings Institution. Zákaz cestování je podle ní "surový a přežil svůj původní smysl". Podobně jako Veuger totiž i Belinová upozorňuje, že omezení těžce dopadá na mnohé rodiny, přátele a známé, kteří jsou už rok a půl oddělení na různých stranách Atlantiku.
A to všechno kvůli tomu - jak asi dosud nejlépe a nejpřesněji ve svém textu vysvětlil už výše zmiňovaný Edward Alden -, že pro zájmy prezidenta Bidena je opravdu politicky nejbezpečnějším řešením, když věci nechá tak, jak jsou. Se zrušením zákazu by se mohl vystavit útokům republikánů, že ohrožuje zdraví Američanů. A navíc by to mohlo podpořit oblíbený republikánský narativ, podle nějž jsou demokraté slabí při ochraně amerických hranic.
Levice se bojí viru, pravice cizinců
Jsou to sice všechno ve vztahu k epidemii nesmyslné a pokrytecké argumenty, ale Trumpem vycvičení voliči na ně slyší, tak proč by Biden zavdával svým protivníkům záminku k útokům? Z prezidentova pohledu by to bylo o to zbytečnější, že ani jeho vlastní demokraté po zrušení zákazu nijak vášnivě nevolají. Uvědomují si, že slibované zkrocení viru jim přineslo vítěznou kartou v loňských prezidentských volbách. Evropané jsou tedy sice z jejich pohledu ve skutečnosti zdravotně neškodní a volný pohyb je jistě fajn hodnota, ale politicky se jeví přece jen rozumnější počkat.
Jak dlouho? Už to bylo výše řečeno, ještě rok, do listopadu 2022. "Pokud je kritériem ochránit politicky Bidena, klidně se může stát, že tyto a další omezení na hranicích zůstanou v platnosti do amerických kongresových voleb v roce 2022," předpovídá již citovaný Edward Alden.
Uprostřed "kmenového boje dnešní americké politiky" podle něj liberálové a konzervativci našli "zvláštní společnou půdu". "Zavřené hranice. Levice se bojí viru, pravice se bojí cizinců. Výsledkem je politický pat, který stále více izoluje USA, zvláště vůči jejich nejbližším spojencům, a přitom nijak nepřispívá k omezení šíření covidu-19."
Prezident Biden, který si tolik zakládá na tom, že je Trumpovým pravým opakem, a tvrdí, že vědu klade na první místo, se s tímto politickým patem, který ani trochu nevychází z věcných argumentů, celkem bezbolestně smířil. I když je to v rozporu nejen s jeho předvolebními předsevzetími, ale také s jeho prezidentskými vyhlášeními vůči spojencům.
Podle Benjamina Haddada, ředitele Evropského centra při washingtonském think-tanku Atlantic Council, "byli Evropané trochu naivní", jestliže od Bidenova Bílého domu očekávali reciprocitu, když letos v létě uvolnili cestování Američanů do Evropské unie. K čemuž dodejme, že za dosavadních osm měsíců Bidenova prezidentování to nebylo ani poprvé, ani naposled, kdy jsme byli takto vyvedeni z omylu.
Ve vztahu ke spojencům má sice Biden úplně jiný styl, správnými slovy o přátelství a sdílených hodnotách nešetří, ale v praktickém výkonu politiky je i jemu americká košile bližší než spojenecký kabát. Což není odsudek, je prezidentem americkým, nikoli evropským. Jen ty jeho úsměvy nám přes Atlantik často více slibují, než ve skutečnosti může a chce dát.
