Válka skončila, zapomeňte. Ne, tak jednoduché to prezident Joe Biden, který v úterý svým spoluobčanům oznámil, že „the war in Afghanistan is now over“, mít nebude. Američané si budou pamatovat výjevy z Kábulu, kde Tálibán během chaotického odsunu rozhodoval, koho pustí na letiště, koho při tom trochu pomlátí a kdo vůbec neprojde a zůstane radikálům napospas.
Bidenovo prohlášení, že evakuační mise byla „mimořádným úspěchem“, je pak až urážlivé. Za vzniklých podmínek to byl ze strany narychlo povolaných amerických vojáků životně nebezpečný úkol, který oni statečně zvládli. Ale že se vůbec v takové situaci ocitli, byla vina předchozích Bidenových rozhodnutí, z toho se americký prezident vyvléct nemůže.
Jeho „mimořádný úspěch“ vystihuje asi tak skutečný stav věcí, jako se ukázal být výrok prezidenta George Bushe, který na začátku května 2003 prohlásil, že v Iráku byla „mise splněna“. Biden to svým kritikům hodně ulehčil, ale to, jak krátkou paměť mnozí z nich teď vykazují, je skutečným veletrhem pokrytectví.
Prohnaný Bushův mozek
V Iráku sice Bush na jaře 2003 rychle vyhrál válku, ale neudržel mír. A právě kvůli Iráku, který následně upadl do občanského a sektářského konfliktu, pustila Bushova administrativa ze zřetele Afghánistán. Ve výsledku byla právě tato ztráta koncentrace a rozptýlení vojenských sil jedním ze zásadních důvodů, proč dvacetileté americké a spojenecké angažmá v Afghánistánu vyznělo do ztracena, pokud to rovnou nechceme nazvat porážkou.
Ale kdo by si to pamatoval, že…, řekl si asi mezi řadou jiných Bidenových kritiků i Karl Rove, který ve svém textu pro Wall Street Journal rozebral na prvočinitele prezidentův úterní projev. „Chaotický, nezpůsobilý, zahanbující způsob kapitulace zanechá neodstranitelnou skvrnu na jeho prezidentství,“ mínil. K historické blamáži podle něj navíc přispěje to, jak Biden „překrucuje věci", aby ospravedlnil své činy.
Tvrdá slova. Nebo spíše natvrdlá? Ne, Rove není hloupý, jen prohnaný. Vždyť byl „Bushův mozek“, jak ho překřtili novináři. Jako hlavní poradce prezidenta George W. Bushe měl všechno pěkně z první ruky. I Saddámovy "zbraně hromadného ničení", které posloužily jako zdůvodnění irácké války.
Ty zbraně, které nikdo nikdy nenašel. Takže kdo tady překrucoval, kdo obelhal americkou veřejnost, tamní i zahraniční novináře, aby zdůvodnil své kroky? Rove teď předvídá, že Bidenova popularita, která se i kvůli odsunu z Afghánistánu (a také kvůli novému rozmachu epidemie covidu) zanořila pod 50 procent, bude ještě klesat. „Vsadím se, že v příštích měsících to bude ještě horší,“ věští Rove. Čísla měl vždy rád. Tak mu jich pár připomeňme.
Těsně po útocích z 11. září 2001 dosahovala popularita George W. Bushe bezmála 90 procent. Z Bílého domu odcházel na konci roku 2008 na 24 procentech. Nejvíce, 56 procent Američanů, si pro popis jeho prezidentství, vybralo slovo „nekompetentní“, jen osm procent výraz „leader“.
Pozor, přicházejí hordy nepřizpůsobivých!
Karl Rove by se ještě mohl pokusit vymluvit, že to vše bylo tak dávno. Ale Donald Trump a jeho kývači v Kongresu? To je už diagnóza opravdu bleskové, naprosto nestoudné ztráty paměti. Byl to bývalý americký prezident, kdo loni v únoru uzavřel s Tálibánem dohodu, že USA z Afghánistánu odejdou letos v květnu. A byl to on, kdo na Bidena v dubnu káravě ukazoval prstem, když odchod posunul na konec srpna. „Já jsem naplánoval stažení k 1. květnu. Měli bychom se toho co nejtěsněji držet!“ žaloval Trump, že se Biden loudá a vše pokazí.
Nyní to ale exprezidentovi vůbec nebrání, aby aktuálního šéfa Bílého domu hanil, že „prchá z bojiště“. A že kdyby to měl ve svých rukou, „stáhli bychom se úplně jiným způsobem“. Jakým, samozřejmě nedodává.
Trumpův „deal“ s Tálibánem toto hnutí zavazoval k jediné věci, totiž že nebude útočit na Američany. Výměnou za to bylo kromě jiného v Afghánistánu loni propuštěno z vězení na 5000 Tálibů. Trochu riskantní věc, řeklo by se. Však se také nejméně několik stovek z nich hned vrátilo na bojiště podpořit své bratry ve zbrani proti afghánské armádě.
Trump a jeho věrní republikáni v tom ale žádné nebezpečí neviděli. Co je teď ovšem děsí k smrti, jsou „teroristé“, které Biden prý přiváží do USA. Koho mají na mysli? Afghánce, kteří spolupracovali s americkými vojáky a kteří se teď stali uprchlíky. Ve skutečném, pravém slova smyslu prchají, aby si zachránili život.
Pro Trumpa a jeho skvadru je to ale skvělá příležitost, aby znovu oživili přízrak nepřizpůsobivých, nebezpečných přistěhovaleckých hord. „Kolik teroristů Joe Biden přivede do Ameriky? Nevíme!" vykřikuje Trump. Zatímco Stephen Miller, který byl v Trumpově Bílém domě duchovním otcem jeho protiimigrační politiky, má už jasno. „Přesídlení Afghánců do Americky není o řešení humanitární krize, je to o dosažení ideologického cíle - změnit Ameriku,“ vysvětluje divákům FOX News.
A kdyby to snad nepochopili, moderátor Tucker Carlson to řekne pěkně po lopatě. „Nejdříve jsme my podnikli invazi k nim, teď je to jejich invaze k nám.“ Podle Carlsona budou Afghánců miliony. A zákeřná operace "změňme navždy Ameriku“ se prý děje přesně tak, jak ji levičáci „pečlivě promysleli a naplánovali“.
Občané zdaleka lepší politiků
Ve skutečnosti půjde o zhruba 100 tisíc uprchlíků, které Bidenova administrativa hodlá přijmout. Což opravdu není číslo schopné proměnit zemi, kde žije 333 milionů lidí. A navíc zemi, kterou imigrace ve výsledku vždy znovu obohatila a stále obohacuje. Součástí této historie je i to, že usedlíci, kteří byli předtím sami imigranty, se nových příchozích často báli - a nakonec je vždy přijali.
Bude to tak i s Afghánci. Stejně jako to platilo v případě Vietnamců. Těch po válce v druhé polovině 70. let přišlo do Ameriky takřka půl milionu. A teď jsou to právě oni, kdo chtějí pomoci utečencům z Afghánistánu.
„Plakal jsem, když jsem sledoval poslední let z Kábulu,“ řekl sedmasedmdesátiletý Nam Loc Nguyen deníku Wall Street Journal. V roce 1975 uprchl ze Saigonu. Žije v Los Angeles a snaží se usnadnit příchod novým uprchlíkům. Shání pro ně ubytování, zaměstnání. Díky němu bude několik afghánských rodin v Americe dříve doma.
Z pohledu na americkou politiku bolí oči. Joe Biden se s nástupem do Bílého domu snažil tvářit jako zkušenost a rozvážnost sama. Jako ten, kdo zachrání duši Ameriky a pozdvihne její kredit ve světě. Při první opravdu vážné zkoušce selhal. Donald Trump je politický hadrník, který znovu a znovu potvrzuje, že všechno zlé je mu dobré. Alespoň už nebudeme překvapeni, kdyby se do Bílého domu vrátil.
Ale můžeme také věřit, že to nejlepší a nejpevnější z Ameriky ho přežije - obyčejní lidé amerického tavicího kotlíku. A že právě oni, občanská společnost, kterou utvářejí, teď napraví i Bidenovu plápolavost.
„Musíme něco udělat,“ dostala před třemi týdny Thanh Tanová ze Seattlu zprávu od kamaráda. Stejně jako ona se právě díval na záběry z Kábulu. Thanh, dcera imigranta, který v roce 1978 utekl z Vietnamu, oslovila ve své komunitě desítky vietnamských rodin. Už se jí ozývají zpět, že chtějí pro příchozí Afghánce vytvořit zázemí. A Tucker Carlson se může jít vycpat.
