reklama
 
 

Bůh, zakomplexovaní čeští politici a Velký pátek

29. 3. 2013 6:15
Proč se Miloš Zeman v inaugurační řeči modlil k Bohu, když je ateista?

Podle průzkumů jsme nejateističtější národ v Evropě. Světoví neznabozi, skeptici. Nevěřících je u nás víc než křesťanů a dalších vyznání. Ale to neznamená, že se politici a jejich okolí neohánějí Bohem nebo třeba Satanem. Je podivuhodné, že křesťanské symboly, biblický aparát, fungují v zemi, kde se církev naprosto netěší důvěře. Podle čerstvého dotazování výzkumné agentury CVVM věří „církvi" (existuje jich u nás mnoho, ale výzkumníci si vystačí se souhrnným pojmem církev) naprosto nejméně lidí. Žádná jiná instituce na tom není tak zle. Rozhodně či spíše církvi důvěřuje 21 procent dotázaných, rozhodně či spíše jí naopak nevěří 67 procent respondentů. A přece jsou věci spojené s vírou, Bohem, Ježíšem Kristem u politiků v kurzu.

Zázrak vystoupil z letadla

Oni i jejich „vyznavači" milují výrazy z bible. Nezapomenutelné je vystoupení Květy Fialové v Národním divadle, když se Václav Havel loučil s Hradem. Herečka o něm mluvila jako o „beránku Božím, který snímá hříchy světa". A Havel se nebránil (ono to popravdě tehdy ani nešlo), seděl tam na balkónu dál.

Havel sám bez ostychu používal náboženský aparát, ač se (alespoň těsně po revoluci) za křesťana nepovažoval. Když 21. dubna 1990 přiletěl na letiště v Praze-Ruzyni papež Jan Pavel II., Havel ho vítal slovy: „Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že budu dnes odpoledne účastníkem zázraku: na tomtéž místě, kde se před pěti měsíci - v den, kdy jsme se radovali ze svatořečení Anežky České - rozhodovalo o budoucnosti naší země, bude dnes hlava katolické církve sloužit mši svatou a pravděpodobně děkovat naší světici za její přímluvu u toho, kdo má ve svých rukou tajemný běh všech věcí." - Kolik lidí se u nás opravdu RADOVALO ze svatořečení Anežky České?

Modlící se bonmotista

V posledních týdnech byla, pokud jde o Boha, nejvýraznější inaugurační řeč Miloše Zemana. Na jejím konci pravil: „Dovolte mi, abych své dnešní vystoupení, ač tolerantní ateista, uzavřel modlitbou, kterou mnozí z vás znáte: Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu. Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu. A Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým."

Jak jde dohromady sdělení, že jsem ateista, a modlitba k Bohu? (A je celkem jedno, že se jedná o modlitbu, kterou sedm desítek let používají Anonymní alkoholici.) Jak se může ateista vztahovat k Bohu? Zeman je ze všeho nejvíc bonmotista, modlitbu použil prostě a jednoduše jako bonmot, nikoli jako modlitbu.

Paradoxní byla reakce některých věřících. Po inaugurační řeči mi telefonoval jeden zapálený, oddaný katolík: „Slyšels to? Zeman se modlil! To byl fantastický, úžasný projev." Naopak jeden protestant mi řekl: „Zeman uráží křesťany. Boha používá jako kovaný populista."

Papež Štengl a Zemanovi apoštolové

Fascinující byl v tomto duchu, v duchu víry v nadlidské, nadpozemské bytosti, nedávný pražský volební sjezd Zemanovců (SPOZ). Nový předseda Strany práv občanů, bývalý policista Zdeněk Štengl, oznámil delegátům: „Jsme pouhými apoštoly, kteří ponesou myšlenky našeho prezidenta." Zemana skutečně vnímá jako „učitele", podobně jako učedníci, apoštolové, vnímali Ježíše Krista. Kupříkladu řekl: „Miloš Zeman nás učil jedné věci - lidi bychom měli posuzovat podle výsledků."

Sám sebe Štengl přirovnal k papežovi. Na otázku, jestli se najdou odlišné postoje mezi ním a minulým předsedou Vratislavem Mynářem, serveru Česká pozice řekl: „Podívejte, asi oba víme, že nedávno byl zvolen nový papež. Může papež říkat něco jiného, než co mu seslal Jesus Kristus?" Zeman byl bez skrupulí přirovnán k Synu božímu. Jeho slova se nesmí revidovat, platí věčně: „Musíte to brát tak, že zemanismus a Zemanovy teorie jsou jenom jedny. Pokud by si regionální předsedové a vůbec straníci začali onen zemanismus vykládat jiným způsobem, vznikl by z toho paskvil. Musíme si stát za svým a musíme být posly myšlenek, které chceme přenést do Parlamentu. Nemůžeme se chovat jinak. Chci tím říct, že stranu bych vedl ve jménu vizí Miloše Zemana."

Světoví přeborníci v ateismu

Podobně oddán byl bývalý vicekancléř Petr Hájek prezidentu Klausovi. Proslul výrokem, kterým odsoudil v jakési vyšší, duchovní, náboženské rovině prvního porevolučního českého prezidenta: „Václav Havel - ať vědomě, či bezděčně, ale v každém případě aktivně - byl nástrojem sil lži a nenávisti. Ve své misi byl úspěšný. A přesto prohrál. Václav Klaus - ať vědomě, či bezděčně, ale v každém případě aktivně - byl nástroj pravdy a lásky. Ve své misi byl neúspěšný. A přesto zvítězil." Havla Hájek v klidu označil za Antikrista.

Nestranný pozorovatel by mohl nabýt dojmu, že jsme hluboce duchovně založený národ, nikoli světoví přeborníci v ateismu, pilní odchovanci komunistů, kteří v náboženství viděli opium lidstva a pokoušeli se ho odtud během čtyřiceti let vymýtit. (Jak ukazuje reakce na církevní restituce, jejich snaha byla mimořádně úspěšná.)

Proč se tedy Zeman modlí a Havel mluvil o zázracích a radosti nad svatořečením Anežky České? Proč je nový prezident pro Zemanovce Bohem, proč byl pro jiné Havel beránkem Božím? Proč vidí Hájek v Havlovi Antikrista a v Klausovi nástroj pravdy a lásky? Proč Klaus po vítězství svého druha Zemana v prezidentské volbě řekl, že je to vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí? Tedy jakýsi vyšší, božský úradek, nikoli běžná událost?

Náboženství je sexy

Náboženství je ve své podstatě sexy. Je to naprosto výjimečný, zvláštní pohled na svět a na život. Umožňuje se vztahovat směrem vzhůru a naopak jiné svrhávat do hlubin pekelných. Umožňuje se cítit jako něco víc (vzpomeňme, jak byl ve Věcech veřejných Vít Bárta označován za guru či superguru, tedy za duchovního vůdce).

Lidé hledají nějakou hloubku, nevšední smysl života. Často nejsou dost svoji, a tak se chtějí klanět. Vykuřování či okuřování postavy prezidenta se u nás táhne od první republiky. Moje babička mi vyprávěla, jak chodila v neděli v Praze na Ladronku, aby zahlédla Masaryka na koni. Den se jí pak „rozsvítil", jak říkala.

Mnoho lidí se potřebuje oddávat, uctívat. Mít svého pána. Mít někoho, komu bezmezně věřím. Koho mi nikdo nemá co zpochybňovat (i když lže a je usvědčen ze lži jako Zeman, nebo když vyhlásí amnestii, která osvobodí velešupáky a ještě víc poškodí poškozené, jako Klaus).

Na Velký pátek si ovšem praktikující křesťan uvědomuje, že mezi Ježíšem a Zemanem, Klausem či Havlem je jeden rozdíl: Ježíš odmítal politickou moc, odmítal být „králem Židů" a šel dobrovolně na kříž.

autor: Martin Fendrych | 29. 3. 2013 6:15

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama