Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
22. 7. 2021 11:46

Byty v Praze nezlevní, to je utopie. Smysl má umožnit pracovat i jinde a dobře

Tam, kde lidé chtějí žít a vydělávat, je bytů málo. Proto stojí tolik. Dá se to ale změnit.
Bydlet a pracovat se dá i mimo Prahu...
Bydlet a pracovat se dá i mimo Prahu... | Foto: Písek.eu

Kde bydlet, jak bydlet, jak si vydělat na byt, tohle řeší mnoho mladých, ale i starších a starých lidí. Bydlení jako velká česká bolest. Loni Česko ve srovnání 22 evropských zemí skončilo v jeho dostupnosti jako druhé odzadu za Srbskem. Podle studie poradenské společnosti Deloitte u nás potřebujete na nový obyčejný, nevelký byt (třeba 70 metrů čtverečních) 12,2 průměrného hrubého platu. O rok dřív stačilo 11,4 téhož. V Srbsku potřebují 15,2 platu, ale v Irsku jen 3,1 ročního platu. V Rakousku 10,6 ročního platu, v Belgii 4,2 platu za rok. Šílené rozdíly.

Lidi bydlící v Česku zajímají české byty. Poslední roky neustále slyšíme, jak obrovský problém je bydlení ve spojení s prací, se zaměstnáním. Bydlet chci tam, kde seženu pokud možno dobře placenou, stálou práci. A odtud plyne, že největší problém má s bydlením Praha, kam se stěhuje čím dál víc lidí, kam mnoho lidí dojíždí za prací ze satelitních vesnic (což přináší pekelné dopravní zácpy a potíže s parkováním), především ze Středočeského kraje.

Je celkem jasné, že se v příštích letech ceny bytů nesníží, byty jsou považovány za jednu z nejcennějších hodnot, za ideální investici v době nejistoty (pandemie covidu nejistotu prudce zvýšila a s ní opět i hodnotu bytů). Za posledních pět let se cena bytů v Praze zdvojnásobila, za normální bydlení platíte více než 100 tisíc za metr čtvereční, za luxusní (případně za to, které je za luxus jen vydáváno) ještě mnohem víc, třeba 140 tisíc za metr čtvereční. Pro srovnání: v 90. letech byla cena zhruba 25 tisíc za metr čtvereční.

Mimochodem, vláda Andreje Babiše s tím nic pozitivního neudělala. Možná ale ani nemohla. Je otázka, nakolik to může vláda ovlivnit. Má šanci měnit stavební zákon, který u nás zřejmě způsobuje velmi dlouhé povolování staveb. Ale na druhou stranu, dejme tomu, že jste usedlík v nějaké části Prahy, a (i přes ten složitý povolovací proces) vidíte, jaké hrůzy se okolo vás staví, jak drsně se zahušťuje prostor. A říkáte si: jak tohle mohli povolit? Proč se neustále zužuje prostor pro zeleň, volná místa mizí, stavějí se na nich čím dál větší budovy bez nutného zázemí…

Zároveň je jasné, že absurdní ceny bytů (absurdní v porovnání s minulostí, nikoli absurdní tržně, tam to logiku samozřejmě dává) souvisejí s prostým faktem, že jich je málo. Tam, kde lidé chtějí žít a vydělávat, jich je málo. Proto stojí tolik.

Levá nebo pravá řešení

Developeři vidí chybu (hlavně v Praze) ve dvou základních překážkách: dlouhý povolovací proces stavby (okolo pěti let), což stavby prodražuje, a zastaralý, dlouho nezměněný územní plán (naposledy se v metropoli měnil před dvaceti lety), odtud pak nedostatek pozemků, na nichž by se dalo stavět.

U nás hraje roli ještě jeden zásadní fakt - málo migrujeme, málo se stěhujeme za prací, jsme velmi statická, usedlá, nepružná společnost. Má to zase svou "pražskou" logiku, v hlavním městě dostanete vyšší plat a práce je tam víc než jinde. Takže tam chcete nejraději bydlet, nebo se usadit někde okolo Prahy a dojíždět tam za prací. Jenže to dojíždění je zase komplikace, aut je moc, vlakem zas tolik lidí nedojíždí, vznikají zácpy, doba dojíždění a návratu se protahuje, životní prostředí tím trpí atd.

Co by pomohlo? Nabízejí se různá řešení, "levá" i "pravá". Levá obvykle nabízejí nějaké restrikce, zvýšit daně z nemovitostí, pořádně zdanit druhé a třetí a další byty, omezit krátkodobé pronajímání bytů atd. Asi by to nepomohlo, zvýšit tyto daně by zřejmě státní kase přineslo jen málo peněz, různá omezení umějí lidé u nás dobře obcházet. Stačí se rozhlédnout ve velkých městech okolo sebe, kolik lidí třeba pronajímá byty načerno, mimo zdanění. 

Navíc je nesmysl trestat lidi za to, že myslí na budoucnost (víme všichni, jak to zřejmě brzy dopadne s českým stále dál nereformovaným systémem důchodů). Investice do bytu jako zdroje příjmu na stáří je nepochybně rozumná. Nasadit na takové byty vyšší daň je blbost, zlo. Byt je dnes prostě dobrá, chytrá investice. (Teď nemluvím o spekulantech, kteří drží větší množství prázdných bytů a čekají na ještě vyšší nájmy, jako se to děje třeba v Berlíně.) - Pravá řešení zase nabízejí usnadnit nákup pozemků a zjednodušit a zkrátit povolovací řízení. Pak se bude víc stavět. (Při dnešních cenách stavebnin, jež vyletěly raketově vzhůru, ale zase dráž.) Jenomže to může mít devastující vliv na podobu města. Už dnes se staví všelijaké hrůzy.

Platy, doprava a moderní práce

Sehnat byt je největší problém pro mladé lidi, ti dlouho žijí u rodičů (67 procent Čechů ve věku 16 až 29 let žije u svých rodičů), což je obecně vnímáno jako chyba, i když to v dané situaci vypadá mnohem spíš rozumně. V Praze si na vlastní bydlení (byt necelých 60 metrů čtverečních) musí lidé spořit 31 let, pokud by dávali stranou celou třetinu měsíčního platu. To nezní příliš lákavě. Když si vezmete na byt hypotéku (což je ovšem rozumné, pokud vám ji dají, vyjde to zhruba nastejno jako platit vysoké nájmy), stanete se "zajatcem splácení" na 25 i více roků. Omezuje to váš pocit svobody, nezávislosti, bojíte se přijít o práci.

Jak z toho ven? Ve zbytku země si Češi na byty našetří za kratší dobu než v roce 2011, Praha je v tom nejdražší (ale nejspíš v ní seženete dobré zaměstnání). Teoretická ideální cesta by mohla být následující. Platy v Praze (kde je ale mimochodem absolutně nejdráž a netýká se to jen bydlení, ale prakticky všeho) postupně srovnat s platy v dalších městech. Blížit se Německu v tom, že tam nemusí všichni do Berlína, protože jinde za stejnou práci platí stejně.

Vytvářet pracovní místa mimo Prahu a Brno. Zároveň zrychlit a učinit pohodlnější především vlakovou dopravu, aby se prostě dalo za prací snadno dojet, přitom ale co nejméně škodit životnímu prostoru. Zásadní moment: konečně Česko měnit z podstaty, měnit nabídku práce, soustředit se na moderní, jemný průmysl, na cestovní ruch, přesouvat práci (a s ní bydlení) z velkých měst, umožňovat pracovat na dálku.

Část z toho může ovlivnit stát (třeba dopravu, soustředit se na dráhu, na její rychlost a kvalitu, na kvalitu silnic, jež je strašná, a dálnic, jež se pomalu a za nemalého utrpení řidičů lepší). Velká část řešení ale závisí na podnikatelích a jejich projektech, které dají lidem možnost pracovat i jinde než v největších městech. Čekat, že byty v Praze zlevní, je utopie. Nezlevní.

Korec: Bytů je ohromný nedostatek, cena dolů nepůjde. Zdanění druhých bytů je nesmysl (video DVTV z 8. června 2021)

Ceny průměrných bytů dolů nepůjdou, poptávka pořád stoupá. Cena bytů za posledních pět let se v Praze zdvojnásobila, říká developer Evžen Korec. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Zemřel bývalý ukrajinský premiér a vyjednávač se separatisty Marčuk

Bývalý ukrajinský premiér Jevhen Marčuk ve čtvrtek zemřel. Bylo mu 80 let, uvedla agentura Unian s odvoláním na politikovu manželku. "Černý den, zemřel Jevhen Marčuk. Srdce se zastavilo," napsala na sociálních sítích.

Marčuk kromě toho, že byl čtvrtým předsedou vlády nezávislé Ukrajiny, se svého času stal prvním šéfem její tajné služby SBU. Ještě jako studenta jej do svých řad podle dostupných informací zverbovala sovětská tajná policie KGB, v jejíchž řadách prošel celou škálou důstojnických hodností. Za prvního ukrajinského prezidenta Leonida Kravčuka na počátku 90. let minulého století byl také povýšen na armádního generála.

Za následujícího prezidenta Leonida Kučmy se stal vicepremiérem, vládu vedl v letech 1995 a 1996. Neúspěšně kandidoval na prezidenta. Později býval tajemníkem rady národní bezpečnosti a ministrem obrany. Dvakrát byl také zvolen poslancem.

V letech 2018 až 2019 byl hlavním ukrajinským vyjednávačem domlouvajícím příměří a výměny zajatců s proruskými separatisty, kteří od jara 2014 vedou ozbrojený boj proti ukrajinské armádě v Donbasu na východě země.

Zdroj: ČTK
Další zprávy