"Takový plátek by byl asi zajímavý jen pro Marťany hned po přistání - druhý den by již chtěli vědět víc." Karel Hvížďala pro Aktuálně.cz komentuje nový týdeník Agenda, který vzbudil rozruch tím, že je založený na přetiskování článků z jiných médií.
Není tomu ani rok, co holandská společnost Sanoma Media zastavila vydávání skutečně prestižního měsíčníku Kraus. Vycházel od sklonku roku 2011 do srpna 2012. Tehdejší zkušený ředitel Sanomy Josef Havelka se pokusil kvůli velké zadluženosti (roční ztráta se pohybovala kolem 40 milionů) trochu změnit portfolio vydavatelství, jehož hlavními tituly byly a dodnes jsou Story, Překvapení a Květy, a založil silnou internetovou divizi. Nový časopisecký projekt byl postaven na známém moderátorovi Janu Krausovi, byl tištěný na křídě, měl velmi nápaditou grafickou úpravu, byl provokativní, soustředil kolem sebe řadu výrazných osobností: autorů, fotografů, objevoval nová témata a naprosto zřetelně se i politicky vyhranil. Za jeho heslo by bylo možné považovat citát: „Lidský život, lidská svoboda a lidská důstojnost jsou vyššími hodnotami než státní suverenita." Stál 49 korun a v průměru prodával mezi 23 až 25 tisíci. První číslo si koupilo přes čtyřicet tisíc lidí.
V roce 2012 Sanomu převzala a dodnes řídí Polka Agnieszka Dolezych. Tento týden, 18. března 2013, vyšel v tomto vydavatelství, které mezitím zrušilo některé tituly a také internetovou divizi, nový časopis Agenda. Startovní náklad: 40 tisíc výtisků.
Svým obsahem, kvalitou tisku i grafickou úpravou spíš připomíná časopisy pro bezdomovce ze začátku devadesátých let. Výrobní cena 48stránkového plátku se dle odborníků pohybuje kolem 3,50 koruny a náklady na redakci jsou zcela zanedbatelné. Prodejní cena pak vůbec neodpovídá obsahu, který je založen, kromě jednoho článku o Miloši Zemanovi, pouze na textech zkrácených z jiných médií. Připomíná spíše plátky, jež se rozdávají zdarma v metru.
Šéfredaktor, který dle tiráže má k ruce jen jednoho editora, paradoxně bývalého šéfa internetových vydání Sanomy, je přesvědčen, že takový produkt je vhodný pro jeho kamaráda lékaře, porodníka, který o víkendu lyžuje a přestavuje chalupu, a proto nemá čas číst ani brouzdat po internetu. Takového doktora bych rád potkal, protože z Agendy se nedozví nic víc, než co slyší v autě v rádiu nebo co si může přečíst v noci při službě na počítači v nemocnici z titulků zpráv. Některé článečky jsou vlastně jen dalším rozmělněním titulků typu: Habemus papam! Máme Františka, Na levici klid, Sobotka dál v čele, V Pákistánu unesli dvě české dívky nebo Cháveze nestihli nabalzamovat. Někdy jde jen o headline: tedy textíky, které bývají v hlavě článku, vlastně perexy.
Takový plátek by byl asi zajímavý jen pro Marťany hned po přistání - druhý den by již chtěli vědět víc. V tom je zřejmě největší problém projektu: veškerým textům chybí jakákoliv přidaná hodnota, ten, kdo normálně žije v Česku, se z nich nedozví víc, než co Google v přehledu zpravodajství dnes dodává do všech chytrých telefonů, navíc mnohem rychleji. A to už vůbec nehovořím o velmi nízké grafické úrovni ani o banální karikatuře na obálce, kde raději není uveden ani autor. Rozhodně nejde o experiment, jak uvádí Sanoma na svých webových stránkách. Za heslo by si mohl časopis Agenda dát parafrázi na vlastní titulek: „Kradení není trestný čin. Tedy záleží na intenzitě."
Zásadní problém je u tohoto titulu ale právní, protože obsah je celý ukradený. Když jsem ještě žil v Německu a psal jsem třeba recenzi pro Deutsche Welle, vyplňoval jsem k ní vždy formulář, v němž jsem musel vypsat všechny citáty, aby mohly být proplaceny autorům. Takový projekt by skončil v SRN velkou finanční ztrátou, protože by musel být rychle předběžným soudním nařízením zastaven a vydavatel by všechny žaloby prohrál a musel by platit i výlohy soudům a advokátům protistran. „Když opíšete básničku a vynecháte poslední strofu, nejde o citaci, ale o krádež," řekl mi Jan Kraus. „A v tom je největší přínos tohoto nového projektu Sanomy. Snad to povede konečně k tomu, že si vyjasníme u soudu pojmy a takové krádeže se nebudou moci opakovat."
Celý projekt připomíná bulvární Impuls, který začal vycházet 12. května 2003 a předstíral, že jde o tzv. informační bulvár. Zaměstnával dokonce dvacet redaktorů, začal vycházet po měsíci příprav a nikdo od počátku, kromě společnosti Mediaprint Kapa, nepředpokládal, že dlouho přežije: Zkrachoval 11. října téhož roku a ztráta se odhadovala tenkrát na 300 milionů korun. Tomuto projektu nelze předpovídat větší budoucnost, protože se snaží čtenáře podvádět. Jak říkal již Jan Werich: Nemyslete si, že platí, co Čech, to vůl.
