Debata, jež následovala po víkendové protivládní demonstraci na Václavském náměstí, dokonale odkryla, jak moc je politická elita odtržená od problémů, kterými dnes lidé žijí. Premiér Petr Fiala (ODS) jich desítky tisíc šmahem označil za oběti ruské propagandy, čímž vyvolal kanonádu reakcí.
Ve vřavě urážek a obvinění se pak ztratilo to podstatné: proč se nevábné skupině organizátorů podařilo na náměstí nalákat takové masy. Tím důvodem je tragická neschopnost vlády včas a zřetelně pomoci obyvatelům v potížích, do kterých je zahnaly astronomické ceny energií. Jako bychom se vrátili do těch nejhorších chvil covidové pandemie, kdy ani sám tehdejší premiér Babiš (ANO) přesně nevěděl, jaká opatření zrovna platí a co vlastně mají zajistit.
Naštěstí to vypadá, že velkou část práce za české politiky nakonec zvládne udělat tak nenáviděný Brusel. Mimořádná Evropská rada pro energetiku má v pátek odhlasovat hromadné cenové stropy. To by mám mělo výrazně ulehčit.
Pokud tedy dosud nebyl kabinet schopen v této věci žádných zásadních rozhodnutí, nebude už naštěstí ani třeba je od něj žádat. Úplně postačí, když enormní nejistotu, která už stihla opanovat českou společnost, uklidní tím, že lidem srozumitelně vysvětlí, jak přesně jim nová evropská pravidla pomohou. Pak - doufejme - počty demonstrantů ochotných naslouchat extremistům, opět poklesnou na dosud obvyklou míru, tedy řádově ke stovkám.
Co nejde…
Koalice doteď bohužel nebyla schopna vysvětlit nejen to, co dělat chce, ale ani to, co dělat nemůže, i kdyby nakrásně chtěla. Trestuhodně tím přispěla například k rozšíření sice chytlavé, leč zcela falešné a nebezpečné představy, že stačí ČEZ přikázat, aby část své produkce levně prodával "našim lidem" - a na evropskou burzu posílal, až co zbude.
Není to možné. Pro firmu platí zákony o ochraně hospodářské soutěže, musí tedy prodávat všem za stejnou cenu. To by sice jistě bylo možné upravit, nelze to ale z procesních důvodů zvládnout hned.
Energetičtí "experti" z vysoké školy života obvykle kontrují tím, že politikům předhazují nejrůznější příklady ze zahraničí - a vláda bohužel není schopna lidem vysvětlovat, proč ty které v českých podmínkách nelze replikovat.
Například v Bratislavě se koalice dohodla se Slovenskými elektrárnami na cenovém stropu pro domácnosti. Jenže šlo o ujednání mezi třemi akcionáři, ČEZ jich má tisíce. Podobné je to s nyní tak často připomínanou Francií, která přikazuje výkup části jaderné elektřiny za regulované ceny. Dovolit si to může jen shodou historických okolností. V minulosti jí totiž tento postup z komplikovaných důvodů a po dlouhých bojích notifikovala Evropská komise. Kdo by nechápal, co z toho v praxi plyne, může si slovo notifikace přeložit jako výraz pro "něco-na-strašně-dlouho-s-nejistým-výsledkem-pokud-nejste-Francie".
Šancí nařídit ČEZ, aby prodával českým domácnostem elektřinu za hubičku, kabinet opravdu nedisponuje. Nehledě na to, že na celé této toxicky národnostní úvaze - velmi nebezpečné pro exportně zaměřenou ekonomiku, jako je ta česká -, zaráží její slepota. I kdybychom nakrásně docílili toho, že by bylo možné "naši" elektřinu levně prodávat "našim lidem", co bychom pak dělali, až by se stejně zařídily ostatní země evropského klubu v případě "jejich" plynu, ropy a dalších surovin? Raději ani nedomýšlet.
… co jde…
To ovšem samozřejmě neznamená, že národní vlády nemohou dělat nic. Ano, přichází čas na refrén: Všechny okolní státy už mají dávno schválené funkční balíky ekonomické a sociální pomoci. Německo pak nyní zavádí dokonce již druhý, jehož objem činí v přepočtu 1,6 bilionu korun. Jen česká vláda zatím nebyla schopna lidem vyplatit ani těch pár ušmudlaných tisícovek z takzvaného energetického tarifu.
Citelnou úlevu by jim teď konečně mělo přinést alespoň unijní řešení, založené v návrhu Evropské komise na stropování cen. Paradoxní je, že opatření, jež nyní slibuje Fialově vládě vytrhnout obří trn z paty, právě ona dlouhou dobu z čistě ideologických důvodů odmítala. Když totiž o stropech mluvili v Bruselu už na jaře Italové, Španělé a Portugalci, stavělo se Česko proti. V pátek svou chybu snad už nezopakuje.
… a co je nejlepší
O co v praxi půjde? Základním cílem připravovaného opatření je odpoutat cenu elektřiny od těch zdrojů, které ji nejvíce prodražují, což jsou za současné situace plynové elektrárny.
Nabízejí se dvě cesty, jak zamýšleného efektu dosáhnout. Buď je možné silně dotovat plynové elektrárny - a srazit tak cenu elektrické energie, protože právě ony ji teď táhnou nahoru. Druhou možností je zkasírovat nadměrné ceny všeho ostatního, těmi podpořit firmy i domácnosti a plyn ponechat jeho osudu. Evropská komise navrhuje ke schválení druhé řešení - chce regulovat cenu elektřiny z obnovitelných zdrojů, jádra a uhlí.
Pokud bude její názor vyslyšen, česká vláda bude muset přehodnotit část svých ekonomických plánů. S unijním záměrem je totiž neslučitelná národní daň z nadměrných zisků energetických firem, s níž zatím Fialova sestava počítá.
Zároveň je velmi pravděpodobné, že by to celé znamenalo také radikální snižování spotřeby do takové míry, aby produkce plynových elektráren, jež zůstane vražedně drahá, nebyla vůbec zapotřebí. Řečeno lapidárně, čekalo by nás během velmi těžké zimy de facto přídělové hospodářství.
Není to samozřejmě nic, co by znělo lákavě, a ještě před pár měsíci bychom to jistě považovali i za naprosto nemyslitelné. Mnoho jiných funkčních variant ale nyní Evropě už k dispozici nezbývá. A Česku dokonce žádná, protože na národní úrovni zatím půl roku vláda dokázala v této oblasti předvádět jen děs střídaný hrůzou.
