reklama
 
 

České rodině chybí ledničková gramotnost. Přiznejme si to a zaveďme ji do škol!

20. 11. 2018 13:00
Patří snad do dveří ledničky lak na nehty, biolit, disperzní lepidlo, vitamin B, nebo mušle z Hvaru? Patří tam snad červené víno? Proboha, ne!

Doba, v níž žijeme, je fantastická, se vším vám dnes poradí internet a sociální sítě, je to radost. Třeba tak naprosto základní, každou rodinu sužující otázka, jak správně ukládat věci do lednice. No problem, napíšeme, poradíme. Nebo "jak vyvolat menstruaci", zatímco před sto lety byste se museli harcovat k "babě", teď stačí párkrát kliknout ve vyhledávači, a je jasno. Jak si koupit lyže, jak se seznámit, jak jednat se šéfem, jak se chovat k zaměstnanci, jak se smát, jak zavařovat, jak spát, jak (a co) jíst, jak žít, jak nežít, jak se zbavit akné, jak vychovat psa, dítě, babičku…

Vraťme se však k lednici, vždyť lednice v bytech dnes představuje cosi zásadního, takřka posvátného, je to oltář v chrámu kuchyně. V Česku (nejen) se v kuchyni odehrává vše podstatné, žádosti o ruku, rozvody, nákupy, hledání školy pro dítě, pomluvy sousedů, trestní oznámení, hádky před dětmi, hádky bez dětí, gratulace k narozeninám, oznámení o neplánovaném početí, debaty o politice, v kuchyni se jí, konzumuje, zažívá, tráví, v kuchyni se pije, dá se zde počít dítě, v kuchyni se "chodí do ledničky", v kuchyni se klečí před ledničkou, hledá v ledničce, v kuchyni se ječí "kdo mi zase sežral ten jogurt!".

Proto je tak zásadní, pro náš život důležité, jak správně lednici používat, jak ji nastavit, co v ní kam uložit. Vezměte si tuto běžnou situaci: lednice běží na max, chladí příliš, ráno si chcete namazat chléb, máslo však je tvrdé, vy spěcháte na poradu, do továrny, kde mají píchačky, jenomže máslo je moc tuhé, musíte ho dlouho rozmazávat, nahřívat nůž, křičíte na manželku "kdo to zas nastavil na max" a slyšíte "no já ne, já ne, já to ani neumím, ty chytrej", nakonec vás kvůli tvrdému máslu vyhodí z práce, ujede vám vlak, uletí letadlo, uteče život.

Podobně se to má s obsahem lednice. Je večer, dopotácíte se domů z práce či hostince, máte na něco chuť, zakleknete před tím chladným oltářem a chcete si "najít něco na zub", jenomže jedno patro v lednici bylo bez vašeho vědomí zrušeno (je 10. listopadu) a prostor okupuje obří husa, za níž, snad, ukrývá se jadel či poličan či játrovka, vy tedy musíte vystěhovat husu z lednice, přičemž zjistíte, že za ní neleží vytoužená šunka od kosti, ale dceřina pleťová maska a (pro vás nepoživatelné) tofu a klíčky od auta, které jste včera marně hledali, máte chuť nechat husu husou a vrátit se do hospody, jenomže to by znamenalo další krok k měsíce trvající tiché domácnosti, takže vám návod typu "Rajčata či papriky v lednici? Špatně! Vyzkoušejte si, jak správně skladovat potraviny" přijde nesmírně vhod.

Červené do ledničky ne, moc prosím

A ano, každému inteligentnímu tvoru "dá rozum", že (v lednici) "čím výše je police posazena, tím nižší je v ní vlhkost", ale jakmile to oznámíte své druhé, či třetí celoživotní družce, ona se otáže "a tys to měřil?" nebo řekne "ty jim to věříš, to nevíš, jak šíleně se dneska šířej ty fejkňůsy?".

A jistě, vy máte mozek v hlavě, takže přirozeně tušíte, ba víte, že "nad nejnižší poličku s ovocem a zeleninou patří rychle se kazící potraviny jako například syrové maso, ryby nebo drůbež" a že "takové maso by mělo být vždy uzavřené v obale, i kdyby to měla být plastová krabička, hlavně aby nedošlo ke kontaminaci níže uloženého ovoce a zeleniny", jasně. Jenže jak to sdělíte zbytku rodiny?

Dát jim k Vánocům "kurz, jak ukládat potraviny do lednice" by bylo ideální, od vás ten návod nevezmou, z Aktuálně.cz taky ne, pokud jim to nabídnete vy - být to však placený kurz, to by pak sami o správném užívání lednic "přednášeli".

Jenomže víte, jak je to s takovými dárky, když třeba loni manželka dostala poukaz na thajskou masáž prstů všech končetin, ale nenašla si čas tam zajít, protože, jak vysvětlila, "všecko tady v tý domácnosti visí na mně".

Jak rádi byste doma vysvětlili, "co patří do dveří lednice", že tam nemá co dělat lak na nehty, biolit a disperzní lepidlo, dokonce ani vitamin B, nebo mušle z Hvaru. Ano "dolů do přihrádky se dává mléko, džusy, minerálky, pivo nebo víno, do přihrádek ve středu pak můžete umístit dresinky a dokonce i již otevřené pomazánky nebo máslo, na úplném vrcholu se pak nachází místo na vejce", samozřejmě, ale opět, jaké víno? Proč vaše žena vždycky strčí červené do dveří ledničky? Proč? Kolikrát jste před ní klekli a prosili "červené ne, moc prosím"? Odpovědí minule bylo "ty víš vždycky všecko nejlíp, když se ti zdá studený, tak si ho ohřej, ne".

Všecko je to ve výchově, uvědomujete si. Jako se dnes ve škole učí "finanční gramotnost" a "sexuální výchova" a "mediální výchova", tak by se měla zavést "ledničková gramotnost", případně "kuchyňská výchova" (nikoli však vaření, ale spíš cosi jako "význam života v kuchyni" či "kuchyně a lednička jako základ rodinného štěstí".

Takže ano, doba, v níž žijeme, je fantastická, ale lidé (především manželky, dcery, děti, návštěvy atd.) v ní nejsou fantastičtí a bylo by třeba na nich zapracovat, vzdělávat je v tak základních věcech, jako je "ideální provoz v domácí lednici". Na internetu už to je, v hlavách ne, bohužel, naše hlavy ještě nejsou internet.

autor: Martin Fendrych | 20. 11. 2018 13:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama