Premiérovi se nakonec podařilo protlačit státní rozpočet sněmovnou. Přesto stále prakticky žádný nemáme. Jak je to možné? Protože ve všech těch tabulkách nesedí snad jediné číslo, zato skoro všechna směle navazují na odkaz kartářky Jolandy.
Je to mamutí problém. Mnohem větší, než jaký představuje politická hádka o miliardy pro armádu. Ta je sice ostudná také, ale reálně jde v rámci celého balíku o drobné, které se navíc mají vojákům hned v lednu vrátit.
Jako by si poslanci neuvědomovali, že bez jakýchkoliv důvěryhodných závazků dávají exekutivě bianco šek na to, aby rozfofrovala o své vůli astronomické sumy. Sto miliard sem, sto miliard tam - na papíře jsou to dnes zjevně halíře, pro které se nikdo ani neohne. Zákonodárci zcela selhali v roli krotitele ministrů, kteří se chtějí udržet u vesla, a péče řádného hospodáře je to poslední, na co nyní myslí.
Provizorium
Že ani jedno číslo nesedí? Známe, takové to typické novinářské přehánění… Jenže tentokrát bohužel není.
Příjmy mají podle plánů činit 1488,3 miliardy. Když to má i desetinnou čárku, vypadá to důvěryhodně, že? Jenže právě jen vypadá. Jinak to číslo nestojí za nic, protože je kalibrované podle prehistorické prognózy, které odhadovala růst HDP na 3,9 procenta. Aktuálnější předpovědi jsou bohužel mnohem pesimističtější - centrální banka například uvádí ani ne poloviční (1,7 procenta).
Výdajovou stranu pak už ovládl naprostý dadaismus. Nejdříve premiér vyhlašoval, že utratí bilion a nechal si odhlasovat schodek 500 miliard. Teď to ale vypadá, že ho ani nebude schopen nějak smysluplně vynaložit, takže sekeru plánovanou na příští rok (320 miliard), lze jen těžko považovat za cokoli jiného, než naprosté hausnumero. Už jen proto, že do něj není započteno chystané snižování daní z příjmu (100 miliard), které putuje parlamentem samostatně a snaží se usilovně budit dojem, že s rozpočtem nijak nesouvisí…
Tím se dostáváme k tomu, co je na aktuálním rozpočtu úplně nejhorší. Generátor náhodných čísel by v krizovém roce až tak nevadil, kdyby se ovšem politici zároveň nesnažili rozvalit státní příjmy na věky věků. Jen si to projděme: trvale zrušená daň z nabytí nemovitostí představuje každoročně minus 14 miliard. Snížení daně z příjmu pak se stejnou periodicitou rovnou minus 100 miliard. A pokračovat by se dalo dál. Pokud by se stát uskrovnil, bylo by samozřejmě možné oželet i část příjmů, ale zatím není schopen ani zrušit nesmyslnou slevu na jízdné a přestat platit dotace agroimpériím.
Rozpočtové provizorium se nakonec nekoná, ale reálně v něm vlastně jsme. Pokud se ještě najde ve sněmovně pár poslanců, kteří si pamatují, že vláda je odpovědná právě jim, měli by po ní v únoru či březnu chtít nějaký realistický finanční plán.
Čtyři koalice, žádná odpovědnost
Bohužel je pravděpodobné, že chaotická sněmovna toho nebude schopna. Není totiž už vůbec jasné, kdo s kým vlastně vládne a kdo za co chce nést odpovědnost. Jistě, na konci volebního cyklu to už vždycky bývá trochu divoké, ale tentokrát se lze bát, že následujících deset měsíců, které zbývají do voleb, přinese naprosté peklo.
Oficiálně zde máme vládu ANO a ČSSD s podporou KSČM. Ta přes veškeré ponižování od premiéra stále drží - jak čerstvě dokázalo právě projednávání rozpočtu. Této sestavě můžeme říkat třeba koalice stockholmského syndromu. Jde o trojici, která nejspíš odhlasuje ještě několik sociálních zákonů, hospodářskou zodpovědnost od ní ale nečekejme.
Racionální rozpočet na rok 2021 asi nebude požadovat ani nejsilnější opoziční strana ve sněmovně - ODS. Nejprve by se totiž do něj muselo započíst 100 miliard na snižování daní, což by pohřbilo perverzní pohádku občanských demokratů, podle níž stát vlastně o nic nepřichází, jen toho méně lidem vezme.
Není vůbec vyloučené, že tohoto vyosení ODS Babiš ještě do voleb několikrát využije - a nechá odhlasovat touto vládně-opoziční hlasovací "koalicí nulových daní" nějaký další trvalý výpadek erárních příjmů.
Jen další Babišova oblíbená hlasovací mašina momentálně trochu chřadne - a sice ta extrémní, v níž se spřáhl s KSČM a SPD. Ovšem jen proto, že komunisté jsou v rozkladu, ale Tomio Okamura souhlasem s nižším zdaněním příjmů Babišovi připomněl, že je vždy k službám. A na svou příležitost čekají také různí sněmovní odpadlíci…
Konečně nezapomínejme ani čtvrtou premiérovu koalici - hradní. Miloš Zeman je stále patronem této vlády, a když zrovna neodpočívá v Lánech, vybírá si do ní ministry podle své chuti. Babiš si prezidenta za žádnou cenu nechce rozzlobit, protože po sněmovních volbách bude vybírat premiéra. Kdysi dávno to byla celkem nudná disciplína - prezident prostě jen pomazal toho, kdo získal většinu poslanců. Miloš Zeman už ale mnohokrát dokázal, že tato země je jeho a nikdo neví, co od něj čekat.
Vzpomínky na pastelkovné
Právě proto, že politika je nyní tak neuvěřitelně nestabilní - a fakticky se už rozpadla vládní koalice -, potřebovali bychom exekutivu svázat alespoň výškou výdajů v jednotlivých rozpočtových kapitolách. Pak by vláda musela žádat o každou korunu navíc sněmovnu. Bohužel si ale Andrej Babiš zařídil zcela volnou ruku, takže nezbývá než trnout, co všechno ještě do voleb vymyslí. Možná ještě budeme nostalgicky vzpomínat na časy, kdy Jiří Paroubek přišel "jen" s pastelkovným a dalšími předvolebními dárečky.
V zákoně o volebních kampaních jsme sice zastropovali, kolik strany mohou utratit za propagaci, ale zapomněli jsme na volební rok nastavit vládě limity ve státním rozpočtu. Abychom se pak nedivili, když na konci roku zjistíme, že jsme utratili třeba i víc než dva biliony korun. A to ne kvůli krizi, nýbrž čistě z předvolebních důvodů. Jako každý jiný dluh, i tento začneme splácet až potom. O to bolestivější to bude. Odložená bolest chutná jinak než odložená slast.
Pokračuje schvalování rozpočtu. Uspěje Babiš, nebo bude provizorium? (video z 18. prosince 2020)
