Aleně Schillerové muselo zatrnout, že všechny ty miliony ze stranické i státní kasy na focení s pávy byly k ničemu. Firma Meta Platforms - tak si teď impérium Marka Zuckerberga říká - oznámila, že kvůli překážkám v přenášení dat o evropských uživatelích na americké servery by také mohla v unijních zemích vypnout Facebook a Instagram.
Exministryně, nejrůznější influenceři i další obchodníci s digitálními emocemi však mohou být v klidu. Je velmi nepravděpodobné, že by se američtí podnikatelé vzdali tak lukrativního trhu.
Spíše se dočkáme jen opakování toho, co už má za sebou Austrálie. Když se tam zakladatel Facebooku loni kvůli platbám za sdílení mediálních obsahů dostal do konfliktu s úřady, hrozil jim úplně stejně jako nyní těm evropským. Netrvalo ale zas tak dlouho, než v sobě objevil vůli se dohodnout. Velmi pravděpodobně si tedy projdeme něčím podobným. A výsledkem bude kompromis mezi ochranou evropských dat a byznysovým apetitem Meta Platforms.
S opravdu velkým tlakem ale technologické giganty teprve přijdou. A to v době, kdy bude na českých politicích, aby mu v zájmu všech Evropanů dokázali čelit.
Když Frances promluvila
Šéf jedné z nejpopulárnějších firem světa Mark Zuckerberg má za sebou těžké roky. Tvrdě jej zasáhly skandály spojené s prodejem dat o uživatelích jeho produktů, kvůli čemuž vysedával v americkém Kongresu bílý jako stěna.
A když už si myslel, že je z nejhoršího venku, vstoupila na scénu Frances Haugenová. Žena, jež z jeho společnosti vynesla desítky tisíc stran dokumentů, které pak začal zveřejňovat ekonomický deník Wall Street Journal.
Mimo jiné se tak potvrdilo podezření, že Facebook vlivným uživatelům neměří stejným metrem jako ostatním a jen slabě reaguje na nelegální obsah či lživé informace. Málokdo pochybuje, že to byl poslední hřebíček do rakve těžce zkoušené značky, a zrodila se proto nová společnost Meta. Facebook dál funguje jako populární sociální síť, ale přejmenované korporaci má do plachet nahnat čerstvý vítr virtuální realita. Zveřejněné plány zatím ze všeho nejvíc připomínají dystopické romány, že je ale Zuckerberg mužem schopným své představy měnit ve skutečnost, už opakovaně prokázal.
Jeho aktuální hádka s Bruselem však zároveň připomíná, že starých problémů se novými vizemi nezbaví. Evropský soudní dvůr před dvěma lety dovodil, že předávání osobních údajů mezi unií a Spojenými státy se řídí dohodou, která odporuje kontinentálnímu právu, a je proto třeba ji upravit. Jsme tak svědky sporu, jehož obdobu jsme už mezi unijními institucemi a dravými americkými firmami viděli vícekrát. Jeho podstatu asi nejlépe vystihuje nepsané pravidlo "když už v Evropě roste jen minimum nových technologických lídrů, tak zde těm zámořským alespoň nalajnujeme hřiště".
Peklo teprve přijde
Otázka, jak by asi v unii vypadal život bez Instagramu či Facebooku, jistě láká ke spoustě úvah. Mnohem napínavější i zajímavější podívanou ale nabízí mediálně skrytá řež mezi americkými a unijními úřady o něco s tak nudným názvem, jako je Akt o digitálních trzích.
O co jde: na přelomu roku začali europoslanci a národní vlády projednávat dvě třaskavé normy - o digitálních trzích a digitálních službách. Na velké firmy, jako je Google, Meta či Amazon, mají dopadnout nová pravidla, co si mohou a nemohou dovolit v evropském digisvětě. Platí přitom jednoduchá úměra čím větší platforma, tím více povinností a omezení. Což je zásada, která Američany dráždí, protože přísnost by měla dopadnout prakticky výhradně na jejich firmy.
Dodejme ovšem, že dokumenty vynesené Frances Haugenovou z Facebooku dávají pádné argumenty do rukou těm, kdo volají po tvrdé regulaci. Oblíbená obrana digitálních gigantů, že k šíření myšlenek poskytují jen technické prostředky a nepodílejí se na jejich tvorbě, už dnes neobstojí. Volební manipulace a erupce nejrůznějšího násilí v mnoha koutech světa jsou toho smutným důkazem.
Česko v oku digitálního uragánu
Mezi největšími sociálními platformami je nepřehlédnutelně zastoupeno i Česko - reprezentují nás populární pornostránky, které si američtí majitelé nechali zaregistrovat právě zde. Roste ale šance, že by si Evropané konečně mohli v digitálním světě zapamatovat Prahu i z jiného důvodu.
Boj o finální podobu zmiňovaných regulací totiž s největší pravděpodobností spadne do období, kdy unii budou předsedat zrovna Češi. Co vznikne pod naší taktovkou jako první kompromis mezi Evropským parlamentem, Evropskou komisí a členskými státy, stane se základem společného postupu při jednáních s Američany.
Českému předsednictví se tak na stříbrném podnosu nabízí erbovní téma, ostře sledované na obou stranách Atlantiku. Snad se v nejvyšších patrech zdejší politiky najde někdo schopný náhle otevřeného okna příležitosti využít.
