Když Andrej Babiš v pondělí na tiskové konferenci oznamoval svoji kandidaturu na prezidenta, premiér Petr Fiala pobýval s částí české vlády na Ukrajině. Do ruskými raketami ostřelovaného Kyjeva přijeli ministři Vít Rakušan (STAN), Marian Jurečka (KDU-ČSL), Vlastimil Válek (TOP 09), ministryně obrany Jana Černochová (ODS), ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti), ministr financí Zbyněk Stanjura a ministr dopravy Martin Kupka (oba ODS). Zastoupeno bylo všech pět vládních stran.
Jaký měla ta riskantní cesta smysl? Zmíním nejprve jeden protivládní, antizápadní tweet: "Ukrajinský premiér Petr Fiala slíbil Ukrajině od 2023 do 2025 pomoc ve výši 10 mil. $/ročně. Tak voliči 5koalice, tohle vás ani ve zlém snu nenapadlo. Lidé i firmy padají na hubu, sebevražda před Strakovkou, pořád je to málo?" Voliče pětikoalice asi ani "ve zlém snu nenapadlo", že Rusko napadne Ukrajinu, že ji bude chtít vyhladit z map, že bude páchat genocidu na tamním obyvatelstvu. A předpokládám, že jestli má Fialova vláda v něčem velkou podporu svých voličů, je to pomoc Ukrajině.
Premiér jel do Kyjeva podruhé, poprvé tam byl v březnu, kdy město čelilo obléhání a přímým útokům, tehdy tam dorazil s polským premiérem Mateuszem Morawieckým a slovinským předsedou vlády Janezem Janšou. Nyní byl Kyjev ostřelován raketami, stejně jako byla v pondělí ostřelována a bombardována, ničena celá Ukrajina. Fiala tam jel jako premiér předsednické země EU. Mezinárodně je to chytrý, předvídavý krok.
Fiala se chová jako lídr, svolat společné zasedání obou vlád, české i ukrajinské, je jeho druhé mimořádně silné a odvážné gesto. Gesta jsou nejen v době války důležitá, obracejí k sobě pozornost. A nejde jen o nás, ještě větší smysl má to gesto pro Ukrajince, ověřují si, že v boji nezůstávají sami.
Každý člověk má tendenci prožívat především svoje strázně, svoje problémy. Češi teď žijí cenami energií a obavami, jak přečkají zimu, jestli bude dost plynu. Asi si však ani neumíme představit, jaké starosti, jaké děsy zažívají Ukrajinci, kterým zločinec Putin likviduje energetickou infrastrukturu. Fiala v Kyjevě oznámil, že Česká republika uvolní 20 milionů korun na nákup generátorů, které pomohou po ruských útocích nahrazovat elektřinu v Dněpropetrovské a Lvovské oblasti. Tam obrací naši pozornost.
Stejně důležité je opakování základní úvahy o tom, co se na Ukrajině děje: "Ukrajinci bojují nejen za svoji zemi, ale za celou Evropu. Naše podpora musí vytrvat," sdělil Fiala. Další moment, na který se snadno zapomene, pokud u nás "lidé padají na hubu", co pak asi prožívají na Ukrajině? Brání Evropu před genocidním nepřítelem, před kremelskou zkázou.
Větrem zmítaný balonek ukrajinské perspektivy
Další moment přesahuje české hranice a české myšlení. Fiala v Kyjevě mluvil také o tom, že Ukrajina potřebuje jasnou perspektivu vstupu do NATO a Evropské unie. Společně s prezidentem Zelenským podepsali deklaraci o euroatlantické perspektivě pro Ukrajinu. Tohle je citlivý bod, Ukrajinci si jistě dobře uvědomují, co znamená slovo "perspektiva", že je to jen příslib, jen igelitový sáček zmítaný větrem. Je smutné, že se Ukrajina ještě nestala členem EU, že nebyla v nějakém zrychleném režimu přijata. Kdo jiný proboha?
Je přece naprosto paradoxní, když evropští státníci opakují, jak "za nás Ukrajina bojuje, za nás umírá", členem však není a hned tak nebude. Jistě, podmínky vstupu nesplňuje, jenomže to byly podmínky v době míru, v době, kdy si Západ naprosto hloupě a naivně a proti všem varováním pletl autoritáře Putina s nějakým demokratickým politikem.
Fiala se Zelenským dohadoval evropské sankční kroky vůči Rusku. Další důležitý moment, sankce jsou důležitým nástrojem a je velmi chytré koordinovat je s Ukrajinou, která má zjevně kvalitní tajné služby, kvalitní informace o Rusku a jeho slabých místech. Stejně zásadní a nutné je vytvoření speciálního soudního dvora pro zločiny způsobené Ruskem, který by měl, dodávám, sledovat i případné zločiny Ukrajinců, kteří se jich v bojích o svobodu mohou také dopouštět.
Cesta Fialy a ministrů do Kyjeva byla zčásti cestou do budoucnosti, do doby poválečné. Jednalo se jak o týdnech příštích, třeba o spolupráci při opravě vojenské techniky, tak o příštích rocích, tedy o obnově Ukrajiny po válce. Podílet se na ní chce více než sto českých firem, které to oznámily české hospodářské komoře. Ministr dopravy Kupka do Kyjeva přivezl nabídku firem přeloženou do ukrajinštiny.
Jan Lipavský jednal se svým ukrajinským protějškem Dmytro Kulebou. Slíbil, že se česká diplomacie zasadí o podporu Ukrajiny od západních spojenců v EU, NATO, OSN, OBSE a u dalších mezinárodních organizací. "Klíčovým bodem českého předsednictví v Radě EU je udržování jednotné odpovědi EU na ruskou agresi. Aktivně se podílíme na přípravě sankcí. V tuto chvíli se jedná už o devátém balíčku. Je to zároveň české předsednictví, které zdůrazňuje, že budoucí politika EU vůči Rusku by měla být určována tím, jak se Rusko bude vůči Ukrajině chovat," řekl Lipavský.
Zaslepenost Západu Putinovi pomohla. Tu chybu už nesmíme opakovat
Český ministr zahraničí taky napsal pro Novinky.cz text nazvaný Proč česká vláda zasedá v Kyjevě. Mluví v něm mimo jiné o velkém dluhu Západu vůči Ukrajině, o slepotě západních zemí po obsazení Krymu v roce 2014 a po vyvolání války na východě Ukrajiny: "V Evropě mnozí i poté věřili, že je možné s Vladimirem Putinem vést o Ukrajině a evropské bezpečnosti smysluplný dialog," píše.
Pokračuje: "Nevěřili bohužel ani našim diplomatům, ani diplomatům některých dalších států EU a NATO, kteří opakovali, že Putinovi nikterak nezáleží na osudu obyvatel východní Ukrajiny, ale že jeho cílem je ukrajinskou zemi ovládnout politicky, a pokud se to nepodaří, tak i silou. Nevěřili nám, že Putin může rozpoutat válku, jaká nemá od dob druhé světové války v Evropě obdoby. Nevěřili nám dokonce ani v prvních dnech a týdnech po 24. únoru, že se obyvatelé Ukrajiny nezávisle na tom, zda mluví ukrajinsky, rusky, suržykem nebo jakkoli jinak, budou nesmyslnému a barbarskému útoku bránit a že má smysl Ukrajině a jejím vojákům dodávat zbraně."
I tuto zaslepenost je cenné připomínat, protože Putina posílila, umožnila mu připravit se na válku a umožnila mu zaútočit. Zároveň ta samá zaslepenost Západ zaskočila, reagoval pomalu, zděšeně, nevěřícně. Teď je důležité nepřestat Ukrajinu podporovat jak vojensky, tak i stálou pomocí pro civilní obyvatele. A dál pomáhat uprchlíkům.
Cesta části Fialova kabinetu do Kyjeva měla smysl, je cenná, ukazuje, že Česko nemusí být "malá země", že má mezinárodně dost sil a dost morálu, aby určovala směr, kterým má unie jít. Potud je vše v pořádku. Zároveň je ale tahle cesta v příkrém rozporu s tím, jak část vlády, především ODS, stále dál obdivuje a nekritizuje maďarského lídra Orbána, který i v dnešní době jedná s Putinem, stal se jeho trojským koněm v EU. Visegrádská čtyřka se dnes jeví jako nesmysl.
Poslední poznámka. Cesta do Kyjeva byla skvělá, vydařila se, měla smysl. Platí, že mezinárodní agendu Fialova vláda s šéfdiplomatem Lipavským zvládá, vymanila se ze zemanovského sevření. Doma to Fialovi tolik nejde, doma mu nějaké podobné gesto, dejme tomu zasedání vlády třeba v Sudetech nebo v jiných oblastech nespokojenosti a obav, chybí. Doma to Fiala neumí. Doma si Řád Jaroslava Moudrého, který v Kyjevě dostal od Volodymyra Zelenského, nezaslouží. Doma dnes neví, jak čelit populistovi Babišovi, který při oznámení kandidatury Ukrajinu vůbec nezmínil. Doma neumí říct ne Zemanovi.
