Od roku 2002 mohou volit i lidé pobývající v zahraničí. Příslušný zákon však obsahuje některé podmínky, jež samotné odevzdání hlasu zbytečně komplikují, nečiní-li ho přímo nemožným.

První z nich je osobní návštěva na zastupitelském úřadě - v úředních hodinách a s několikatýdenním předstihem - nezbytná k registraci a k zapsání do voličského seznamu v zahraničí.

I Čech, který žije a bydlí přímo v Londýně, si na tenhle úřední akt bude muset vzít nejspíše den dovolené. Pokud nepracuje v blízkosti Kennsingtonských zahrad, je nepravděpodobné, že by stihl zápis během polední přestávky. Kdy navíc obědvá i zastupitelský úřad.

"Kde teda, člověče, vlastně bydlíte?"

Čeští zákonodárci, vedeni nejspíše snahou o hyperkorektní zajištění poctivého průběhu a spravedlivých výsledků voleb, požadují při zápisu do volebního seznamu v zahraničí nejen doklad o trvalém bydlišti v České republice, ale také dokument o stálé adrese, trvalém bydlišti v zahraničí.

Není přehnané tvrdit, že tato podmínky zcela jistě diskvalifikuje stovky, či spíše tisíce českých voličů, kteří přijeli do Británie v minulých letech za prací a bydlí zatím v různých provizoriích, po nájmech, u známých. A nemají zatím - což není výjimečné - otevřené ani bankovní konto, které české úřady jako doklad přijímají.

V Británii navíc není zcela obvyklé své trvalé bydliště jakýmkoliv způsobem prokazovat. Při vyzvednutí doporučené zásilky na poště stačí například bankovní karta. Při návštěvě u lékaře či při jednání na policii a dalších úřadech stačí adresu prostě jen nahlásit.

Bez potvrzení o adrese, které může mít podobu účtu za plyn, elektřinu či telefon, se však naopak neobejde zápis do veřejné knihovny či otevření bankovního účtu.

Dokáže-li být hostitelská země ke svým trvalým či přechodným návštěvníkům povětšinou vstřícná, vzniká povýtce legitimní otázka, proč k nim podobnou dávku pochopení a důvěry neprokáže jejich domovina.

Kam na dovolenou? Volit...

Osobní návštěvu zastupitelského úřadu vyžaduje také samotné hlasování. Pro českého voliče ze Skotska či z odlehlých částí Anglie nebo Walesu je tedy výkon jeho základního práva spojen s dalším dnem dovolené a samozřejmě také s výdaji na cestu.

Pro velké země, ve kterých žije relativně velká česká komunita, by tedy bylo nejsnadnějším řešením korespondenční hlasování. Tím spíše, že jde o metodu, která se například v Británii rozšiřuje i na domácí parlamentní volby.

Čeští zákonodárci z obou parlamentních komor se vydávají čas od času na zahraniční cesty, jejichž proklamovaným cílem je rozhlédnout se a získat více zkušeností, jak zlepšit správu věcí veřejných.

Vůbec by nevadilo, kdyby si z nich přiváželi trochu více pochopení a tolerance pro krajany, kteří se právě ocitli v zahraničí. A domov, co nejméně byrokratický, jim nezůstal lhostejným.

Ivan Kytka, [email protected]