Na co by mohli či měli být Češi se svou čtyřicetiletou komunistickou zkušeností citliví? Na metody totalitního režimu, šmírování občanů, omezování jejich osobní svobody, zákaz pohybu, cestování nejen po světě, ale i po vlastní zemi. Jsme na to ale opravdu citliví? Je pro nás sociální represe, útlak nejen za politické přesvědčení, ale třeba jen za přestupky či smůlu, nepřijatelný? Zřejmě ne, příklad Číny a obdivu mnoha českých politiků k tomuto komunistickému režimu o tom svědčí.
V říjnu 2014 český prezident Zeman v čínské státní televizi CCTV řekl: "…nepoučujeme o tržním hospodářství či o lidských právech nebo o něčem podobném. Naopak se snažíme se poučit. A já jsem v Číně, abych se učil, jak zvýšit ekonomický růst a jak stabilizovat společnost." O rok později, při diskusi s občany v Chrudimi, dodal: "Věta měla znít, že musíme studovat, jak Čína stabilizovala společnost…"
Tamní stabilizaci společnosti však Zeman nestuduje, jinak by nemohl vzhlížet k prezidentovi a šéfovi čínských komunistů Si Ťin-pchingovi a k čínskému státu, který nám cpe horem dolem.
V říši středu je experimentálně zaváděn "sociální kredit", metoda, jak vyhodnotit důvěryhodnost občanů i firem. A nejen vyhodnotit, ale také zveřejnit. Systém pranýře kombinovaný s vyhlašováním "těch poslušných". Francouzský deník Le Figaro nyní citoval ze zprávy čínského úřadu, který informace o každodenním chování občanů shromažďuje a vyhodnocuje. Podle ní Čína 17,5 milionu nespolehlivých občanů zakázala koupit si letenky a 5,5 milionu jízdenky na vlak.
Zhruba sto lidí, kteří nezaplatili daně, nesměli loni vycestovat ze země. Od května 2018 si špatně zapsaní nesmějí celý rok kupovat lístky na vlak a do letadla, což jim často znemožňuje pracovat. Systém počítá s tím, že v budoucnosti "hříšníci" celý rok nebudou smět používat žádný hromadný dopravní prostředek…
Server Sinopsis píše, že čínská vláda "se sociálním kreditem experimentuje minimálně ve dvanácti městech a vesnických oblastech. Lokální provedení se ale od sebe velmi liší." Jak to v reálu probíhá? Někde údaje o sockreditu (pozitivním i negativním) visí na nástěnce s konkrétními jmény jednotlivců, fotografiemi a číslem občanky. (V Číně se zjevně nějakým GDPR netrápí.)
Cloud ve službách totáče
Jak se stane, že získáte špatný kredit, stanete se nedůvěryhodným občanem v očích systému? Pomocí sběru záznamů o vašem chování z pouličních kamer, sociálních sítí, mobilního telefonu nebo úředních záznamů stát zjistí, že vyjadřujete nesouhlasné politické názory, nezaplatili jste daně, pokutu, šíříte "chybné informace", jdete na červenou, venčíte psa bez vodítka, dobře či špatně se staráte o rodinu… Ke sběru neslouží jen technika, úřady používají i informátory, často jsou to důchodci, kteří chodí po městě a za úplatu sbírají informace, jak se kdo chová, zda porušuje zákony.
Smyslem toho šmíráckého projektu je odměnit poslušné občany a potrestat neposlušné, zlepšit chování obyvatel, "umožnit důvěryhodným lidem procházet se všude, kde se jim zlíbí, a zároveň v tom zabránit těm zdiskreditovaným," cituje vládní dokument Le Figaro. Někdy se můžete ze špatného skóre vyplatit příspěvkem na charitu (odpustky).
Data jsou shromažďována buď v cloudových databázích, nebo v kartotékách, jak píše Sinopsis: "Komunistická strana i jednotlivý pověřený úředník tak mohou pracovat s cloudem, kde je uloženo vše, co úřady o lidech během jejich života nasbírají". Je to mimo další aspekty varující (a odpuzující) ukázka toho, jak moderní technologie mohou ničit právo soukromí.
Sociální kredit je čínská totalita v praxi, nástroj, jak obyčejné lidi zkrotit, jak jim znemožnit vybočovat, jak je "socializovat", nebo naprosto vyloučit ze společnosti. K tomu připočtěme tvrdou represi proti opozičníkům, krocení a "převýchova" menšin, ničení křesťanských církví atd. Taková "stabilizace společnosti" neznamená nic jiného, než že jsou občané postupně zotročováni. Od příštího roku má být sociální kredit (takřka absolutní kontrola obyvatel) zaveden v celé Číně.
Za komunistů jsme tak dokonalý šmírsystém nezažili, tehdy stát neměl ty technické možnosti, navíc Češi inklinující často k bordelářství nejsou spořádaní jako Číňané. Ale pro místní staré, kteří "socík" zažili, i pro mladé, kteří si pamatují jen svobodu, by měl být čínský sociální kredit ze své podstaty nepřijatelný. A s ním každý politik, který k Číně vzhlíží, na prvním místě Miloš Zeman.
Realita? Přítele Si Ťin-pchinga Zemana masy bez problémů berou. Mnoho místních občanů zřejmě osud decimovaných Číňanů vůbec nezajímá, jsou jim lhostejní, i když by v jejich systému nepřežili ani měsíc. Svoji totalitní zkušenost jsme zapomněli, nebo ji prostě zapíráme, zůstáváme nepoučitelní.
