Sociální demokracie hledala cestu ze srabu, ve kterém se ocitla po krajských volbách. V sobotu za zavřenými dveřmi jednal její ústřední výkonný výbor. Bohuslav Sobotka přišel s "novým" programem; má jím být boj proti Andreji Babišovi a návrat k levicovým tématům, jako je progresivní daň, růst minimální mzdy a platů ve veřejném sektoru, zákon o zálohovém výživném, o bezplatné právní pomoci, navýšení nemocenské pro dlouhodobě nemocné atd.
"My si v žádném případě nepřejeme, abychom byli do budoucna levnou dílnou Evropy, tak jak je to velmi často dnes. Potřebujeme, abychom konkurovali nikoli nízkými platy, ale abychom konkurovali znalostmi, dovednostmi, schopnostmi a dobrým prostředím pro investice," pravil Sobotka.
Chce tedy, aby Česko nesloužilo jako montovna, ale konkurovalo umem, schopnostmi, aby se stalo lákavým prostředím pro zahraniční i domácí investice. Tohle by rád každý normální politik v každé zemi. Jak se ovšem staneme "lákavou" zemí, pokud stát zvýší daně pro velké firmy a pro nadprůměrně vydělávající lidi, to je záhada.
Problém "jak na Babiše", jak rychle na Babiše, je složitý. Uzavřený ústřední výbor se prý nesl přesně v tomto duchu, veřejná tiskovka však nikoli. Není divu, ANO je koaliční partner. Pokud premiér nadává na svého ministra financí, je to, jako když manželka nadává na manžela, kterého si nedávno vzala. Člověk si může říkat, že je pitomá, neměla se za něj vdát.
První rozpor začíná už v koalici. Návrat k levicové politice (nebo spíš k poněkud zastaralé představě levicové politiky) po volbách, prosazení progresivní daně, to zní náramně, ale ČSSD sedí ve vládě s ANO a Sobotka tvrdí, jak je jeho vláda úspěšná a že si ty úspěchy šikovně přisvojuje Babiš.
Pokud je Sobotkova vláda úspěšná s Babišem, který zcela jistě na progresivní daň neuslyší (byl by blázen), s kým by tedy ČSSD chtěla vládnout po volbách? I kdyby, a ono to tak nevypadá, ANO zase porazila, s kým se spojí? S komunisty? Ti taky zrovna nezáří. Pak ale ty výkřiky o daňové progresi vypadají poněkud směšně a především nereálně.
Babišův obraz mlhavého nepřítele
Politika se odvíjí od schopnosti oslovit voliče. To Sobotka neumí, Babišově bezprogramové, triviální "polopatiádě" není schopen konkurovat. Zrovna tak ČSSD není s to konkurovat babišovské semknuté jednotě; oranžová strana věčně hasí vnitřní spory, které zvenčí rozdmýchává "tatíček" Zeman. Prezident navíc podporuje Babiše, nikoli Sobotku. A Sobotka nemá ramena na to, aby právě tento moment využil a šel se Zemanem do střetu, v němž by ukázal: hlava státu je socialista asi tak jako Kalousek.
Sobotka je občasný vlažný demokrat, občasný zápaďák (vždycky to do něj vjede v Americe, ale doma, třeba okolo kauzy Brady, se předvádí jako slaboch, který svobodu zapře, jakmile na něj na Hradě zadupou). Na druhou stranu odolává lákání momentálně u nás fungujícího nacionálního populismu.
Ten pěstuje Miloš Zeman i mnozí další. Prezident táhne, proto se celé jedno křídlo ČSSD pilně snaží o "návrat k Zemanovi" a k jeho momentálním ideám (žádné stálé kromě sebe sama nemá). Tenhle "životabudič" pro ČSSD po volbách nabízel úspěšný krajský lídr Jiří Zimola i ministr vnitra Milan Chovanec.
Na sobotním ústředním výboru se tedy taky hrálo o to, jestli se ČSSD vydá za Zemanem. Jenže její předseda moc dobře ví: To by se odehrávalo beze mne. Takže má, zaplať pánbůh, pro demokracii pádný osobní důvod, svoji kariéru. A za sebe on se umí prát docela dobře.
Nápad s progresivní daní je tak trochu babišovina. Předseda ANO se ukázal jako mistr ve vytváření obrazu mlhavého nepřítele. Sem se mu vejdou zloději, užvaněná sněmovna, korupčníci, politici, Kalousek, kdekdo a kdeco. Babišovi ti rozmlžení nepřátelé lidu (Kalousek tvoří výjimečně zřetelnou výjimku) dobře fungují.
Počkat, až zklame
Progresivní daň taky vyrábí nepřátele, ty zlé, kteří si užívají, kdežto "my" máme málo, žijeme z ruky do huby. Naprosto se zapomíná, že třeba lépe placení manažeři musejí něco umět a díky nim, stejně jako díky firmám, tedy i velkým firmám, se v Česku dnes nachází tolik pracovních míst, že je ani neumíme obsadit. To je zřejmě samozřejmost, díky níž máme nejnižší míru nezaměstnanosti v EU: 3,8 procenta.
Vytvářet obraz dalšího (třídního) nepřítele, to se dnes ve značně rozdělené, rozervané České republice nezdá jako nejrozumnější řešení. A vydávat za nepřítele číslo jedna koaličního partnera a spolutvůrce úspěšné vládní politiky Andreje Babiše, to zas těžko někdo pustí krkem do žaludku.
Smysl má posilovat základní princip levice. Tím je státní solidarita. Patří sem zákon o sociálním bydlení (ocení ho však voliči?), zákon o zálohovém výživném, o právní pomoci zdarma pro potřebné, o navýšení nemocenské pro dlouhodobě nemocné. Ale taky témata pro mladé voliče ve městech, které chtěl Sobotka po volbách přitáhnout, ale nakonec se na ně vykašlal. To by pak vyhlíželo jako program moderní levice.
Jak zvednout platy zaměstnancům? Vláda to může udělat hned; jak víme, mnoho pracovníků státní pošty pobírá minimální mzdu. Proč to tedy Sobotka neudělá? Rozpočet se nachází v přebytku 35 miliard... Zvedáním daní pro velké firmy vysněných vyšších platů pro zaměstnance naopak nedosáhne. Spíš by měl snížit brutální odvody za zaměstnance, problém, který se u nás probírá horem dolem. Smysl by mohlo mít i zvyšování platů ve státní sféře – třeba učitelům.
Výroba třídního nepřítele ČSSD nespasí. Vykreslovat Babiše jako čerta taky ne; sedět s ním ve vládě je pak příliš velký rozpor. Sobotka by se měl držet obyčejných věcí, dělat solidární, nikoli nepřátelskou politiku. Když se daří, snížit škrtivě vysoké odvody za zaměstnance, pak by asi firmy pracovníkům zvedly platy. A nelézt do zadní části těla Číně, být jasně prozápadní, krotit tendence k národnímu socialismu a bez bázně ukazovat, kde nám Zeman škodí.
Sobotka nikdy nebude jako Babiš, neumí to, ale zároveň přece víme, že plno lidí dalšího mluvku, další slibotechnu, dalšího Zemana prostě nechce. Možná tady je prostor pro ČSSD. Příští rok volby asi nevyhraje, ale může zůstat pro lidi přátelskou stranou. Když počká, po čase se jí to vyplatí. Až Babiš se svými sliby voliče zklame.
