Pokud chce ČT opravdu vyrábět televizi, která nebude fungovat jen jako digitální muzeum vkusu a hodnot, měla by se míň soustředit na metriku sledovanosti a víc si všímat, koho nebo jak moc se jí daří naštvat. Právě teď jí například drbou hlavu lidé, kteří považují pomoc válečným uprchlíkům za vlastizradu. A to je docela úspěch.
Solidarita? Jen přes moji mrtvolu
“Jak se opovažujete vy prasata blbnout hlavy malým dětem?”
“Do pořadu pro děti takovéhle věci prostě nepatří, melte si co chcete!!!”
“Lžete národu za naše peníze. Viděl jsem ten pořad a byl jsem znechucen, kam až jste schopni zajít.”
“Jak si vůbec můžete dovolit (...) cpát do televize a ještě v dětském kanále něco ohledně uprchlíků, na takové kecy neplatím poplatky, ale aby jste tam dávaly pohádky a pořady pro děti a ne propagandu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!”
“Ode dneška se mé děti nebudou dívat na Zprávičky na Déčku. Nenechám do svých dětí nasypat něčí politickou propagandu. O tom by pořady pro děti být neměly! Velmi bych si přál, aby za to odpověděné osoby byly potrestány, protože tohle už je opravdu vrchol. Bolševická televize hadr!”
“Samozřejmě okamžitě také ukončuji placení tzv. 'povinných konces. poplatků', a to do odvolání (min. 5 let). Totéž vřele opakovaně navrhnu všem svým přátelům a známým a ti zas svým přátelům.”
“P R O T E S T U J I proti neuvěřitelnému pokusu o brainwashing našich dětí!”
Nejde o výjimky, takové komentáře jsou na internetu ve většině, počítají se na stovky a může za to pár minut dětského televizního vysílání. Několik dnů po svých druhých narozeninách odvysílala stanice ČT :D neboli Déčko segment pořadu Planeta Yó, ve kterém se mluvilo o uprchlících (video ZDE). Moderátoři Maruška a Tomáš si v něm povídají o tom, že z fiktivní Planety Ne prchají lidé, protože se tam nedá žít, a že je potřeba jim pomoci, aby se na svých vratkých korábech neutopili. Místa a jídla je tu přece pro ně dost.
Teď část dospělých diváků hrozí České televizi stížnostmi a přirovnává ji střídavě ke komunistické garnituře a Josefu Goebbelsovi (protože všichni víme, že příjem nebílých migrantů z politicky nestabilních a kulturně odlišných zemí je přesně to, co západní totalitní režimy propagují). Základní pravidlo „diskuse“ se dá odečíst jednoduše: Postoj, se kterým souhlasíme, je pravda, zatímco postoj, se kterým nesouhlasíme, je propaganda. Tohle pravidlo by se dalo stejně vytknout oběma hlavním stranám české debaty o uprchlících, ale jenom za předpokladu, že by neexistovalo nic, proti čemu by se daly jejich názory poměřit, žádný vyšší princip. Jeden z těch vyšších principů, které jsou zároveň nudné i nutné, a právě teď je jednoznačně vhodná doba si na ně vzpomenout.
Dehumanizované zlo
Zároveň s palcem nahoru pro Déčko je potřeba dodat, že na bigotních reakcích má Česká televize jako médium veřejné služby jednoznačně spoluvinu. Dlouhodobě selhává ve vysvětlování demokratických principů nebo lidských práv, s komplexnějšími tématy si neví rady. Má sklon držet se vyvažování podle pravidla “všem dát stejný prostor”, na obrazovku pouští různé takyodborníky a špatně se vybabrává ze stereotypů. Konkrétně v případě debaty o islámu jsou redaktoři ČT schopni například posadit před kameru člověka, který za českou muslimskou komunitu vůbec nemluví, a nedojde jim (nebo je jim jedno), že si diváci podle něj udělají obrázek o celé podreprezentované menšině.
Nedostatek profesionálního citu se projevil i na planeťáckém vysílání pro děti. Netuším, jestli nápad použít jako hudební podkres Wagnerovu Jízdu valkýr vznikl coby pokus o podvratnost, nebo jenom jako kombinace nepochopení a nezájmu, ale pro příště: Takhle vypadá soundtrack k invazi. Pokud chcete říct něco jiného, budete muset sáhnout po jiném dílu Zpívánek. Ne, Carmina Burana taky není ideální.
A když jsme u nežádoucích významů, určitě by to taky příště šlo bez těch řečí, které posilují představu o arabských zemích jako děsivých, necivilizovaných míst, kde žijí bájné obludy. Dialog Marušky a Tomáše zjednodušuje až za hranici, která je v dětském vysílání nutná. “Na planetě Ne je to od rána do večera samý horor,” vysvětluje například Tomáš. Proč prostě neříct, že je tam válka? Děti, které znají slovo “horor”, by s tím těžko měly problém. Za chvíli nato dokonce moderátor popisuje vládnoucí třídu na planetě Ne jako “slizký potvory se třema bradama”. Jistě, netřeba mít s někým takovým zvláštní soucit, ale problém je trochu jinde. Když vykreslíte zločince jako monstrum, jako esenciální karikaturu zla, nejenže mu nahráváte, ale vzdalujete se pochopení situace.
I ve své aktuální obhajobě ČT zaujala trochu opatrný postoj a argumentuje tím, že pořad byl předtočen letos v červnu, takže není přímou reakcí na poslední vývoj situace. Na tom pochopitelně málo záleží, termín vysílání je to, co obsahu dává kontext, a pokud by televize považovala ty tři a půl minuty za nevhodné, nebyl by tak zásadní problém je nahradit nebo upravit. V prohlášení tím pádem zůstává nevyřčeno něco, co ČT potvrzuje spíš opisem, aby protesty ještě nepřiživila: Ten segment do vysílání prošel, protože ho televize neměla za závadný. Protože závadný není. Problematický? Jistě. Ale ne od základu špatný.
Je to vůbec pro děti?
Miniaféra s Déčkem něco říká o dalším velkém tématu: Jak Češi vychovávají své děti a o čem s nimi jsou nebo nejsou ochotni mluvit. Je bizarní, že v zemi, která pěstuje nadávání na politiku jako národní sport, považujeme za tak kontroverzní, když má někdo ambici vysvětlit politiku dětem. Přesněji řečeno, když má někdo jiný než my ambici vysvětlit politiku našim dětem. Třeba i těm fiktivním, které se ještě nenarodily. A tak pro potřeby svých protestů internetoví stěžovatelé vytáhli kromě propagandy i druhé dlouhé cizí slovo - indoktrinace.
S rozdílem mezi indoktrinací a výchovou se to má hodně jako s rozdílem mezi propagandou a pravdou. Bylo by to všechno relativní, kdybychom neměli žádné základní hodnoty - paradoxně právě ty, na které se vlastenci tak vášnivě odvolávají. Jenomže my je máme, a tak jsme v humanistické pasti. Stejná lidská práva, na jejichž údajné respektování jsme tak pyšní, nám velí nepřekročit člověka v nouzi. A rozhodně ne, pokud je jich celý zástup.
Volání po pohádkách namísto segmentů o uprchlících ignoruje fakt, že morální poselství je jedna ze základních vlastností pohádky jako žánru. Pokud chcete dětskou televizi bez mravních postojů, bude líp ji vůbec nezapínat, a stejně nesmyslná je i představa, že morální otázky nebudou mít politický přesah. Odpůrcům ve skutečnosti vadí, že právě tohle mravní poselství spojené právě s tímhle tématem jde proti tomu, co si právě oni myslí.
Nejsem tak naivní, abych se domnívala, že televizní pořady samy o sobě dokážou někoho vychovat, nebo snad dokonce převychovat. Ale ČT konečně jednou projevila názor, názor tak elementární, že by neměl vyžadovat debatu. Ve Středozemním moři se topí lidi, pro které nebylo bezpečné zůstat doma. I když se jim podaří přistát, pořád mají většinou jen to zhola nejnutnější a potřebují pomoc. Než začneme řešit, kdo za situaci může a jestli jim opravdu nezbývalo nic jiného než nasednout do člunů, je tak nějak přednější snažit se o to, aby jich cestou nezůstalo ležet ještě víc. Jsou to lidi. Zeptejte se svých dětí.
