Ale kdyby jen objevilo, ono je v Praze uvedeno na prvním místě s dovětkem: 50 let, fotbalový reprezentant, trenér a novinář.
Mýlka je vyloučena, sparťanský idol osmdesátých let vstupuje do politiky. Telefonuji a ptám se, jak k tomu došlo.
První slova se dala tušit. Oslovil mě pan Cibulka, měli jsme debatu, on to v minulém režimu neměl lehké, já taky ne, jemu se líbí způsoby politiky ve Švýcarsku, já jsem tam dlouho žil. Takže jsem nebyl proti, ale že mě napsal na první místo kandidátky - to mě překvapilo a zaskočilo. Tak lze zestručnit úvodní Bergrovy věty.
"Víte, já politice moc nerozumím a taky bych se nechtěl ztrapnit jako Franta Straka," řekl vzápětí. "Rád bych panu Cibulkovi pomohl, ale nějak skrytě, jestli mi rozumíte?"
Namítl jsem, že u jedničky na kandidátce tomu těžko někdo porozumí, a zeptal se, jestli mu nevadí, že byl na takovou pozici nominován bez předchozího souhlasu. Odpověděl, že to mu vadí. Leč zatím prý nemá jasno, jestli s tím něco do voleb udělá, třeba kandidaturu zruší. Netrápil jsem ho dalšími otázkami a raději převedl řeč jinam. Takže stále aktivně hraje fotbal, a to okresní přebor za Stránčice na Benešovsku, dále trénuje tým Zelenče v I. B. třídě a také podniká, coby spolumajitel benzinové čerpací stanice.
Na příběhu je podstatná jiná věc: pražská strategie Petra Cibulky. Brněnský autor proslulých seznamů spolupracovníků StB se podle všeho domnívá, že "čížkové" se dělí na sparťany a slávisty, přičemž prvně zmíněných je víc, takže volba lídra Pravého bloku pro Prahu byla jasná.#reklama
Podobně scestnou strategii však zvolili i solidně se tvářící lidovci, když na Karlovarsku nominovali mediálně "nejzářivějšího" fotbalového trenéra Františka Straku, a to rovněž jako jedničku kandidátky. Ten se však, jak známo, nevyznamenal v televizní předvolební debatě, a poté raději uvítal zástupný důvod k odstoupení i své německé občanství. A i když udělení českého občanství přestalo být problém, neměl již zájem...
To, že bývalí hrdinové zelených trávníků nemají soudnost a hrnou se do politiky, bez znalostí, vzdělání či zkušeností, má ovšem svým způsobem logiku. Byli zvyklí na publicitu, slávu i peníze, ale také na přijímání výzev. A jestliže na hřišti byli výjimeční, uvěřili svým schopnostem i v jiných oblastech konání. Proto je strany coby sňatkoví podvodníci lehce svedou jako ty nejnaivnější švadlenky v nejpitomějších dívčích románech.
Mimochodem, fotbalisté v tom nejsou sami. Například tenistka Martina Navrátilová, bezpochyby respektovaná osobnost, nedávno prohlásila, že představa být prezidentkou České republiky jí není úplně cizí...
