Obří problém posledních let - bydlení. Šíleně vysoké ceny bytů i domů v Praze a Brně, šílené ceny pronájmů, bydlení jako investice (lepší než šetřit je pronajímat). Trend: lidé se stěhují z venkova do měst, kde je víc práce (a strašně draho). Každá vláda slibuje, že "něco udělá s bydlením", stav však trvá. Když přišla sociální demokracie s návrhem (nijak novým, venku běžným), jak se pokusit zajistit levnější bydlení, vrhli se na ni bankovní analytici, lidé peněz, že je to nesmysl a jejich iniciativa bydlení nezlevní.
Jsme zvyklí, že váhu mají experti, každý nápad je nutno podepřít odborníkem. (A na covidu-19 vidíte, že co expert, to jiný názor.) Lidé okolo Paměti města, sdružení, jež popisuje "příběhy, ukryté v ulicích Prahy" a zabývá se i budoucností metropole, upozornili, že je důležité, kdo a jaké informace o bydlení poskytuje. Napsali otevřený dopis nazvaný "Média nesmí být nástrojem ekonomických zájmů bank a developerů". Chtějí "posunout společenskou diskusi kolem bydlení a upozornit na to, že bankovní analytici nejsou nezávislí experti".
Dopis se týká iniciativy sociální demokracie ke krizi bydlení a toho, jak o ní informovala ČTK v textu "Návrh ČSSD by podle analytiků ceny bytů nesnížil, právě naopak". Od "četky" pak výroky analytiků převzala četná další média, brala je jako danost, o níž se nepochybuje (ne všechna). Chybně.
Stručně návrh ČSSD: zájemci o bydlení by nově mohli vytvořit sami či s obcí nebo městem družstvo nebo spolek a stavět. Přitom by nešlo o zisk (byty by nebyly na kšeft), ale o možnost levněji bydlet. Obec by díky změně zákona mohla vložit své pozemky do bytového společenství. To by získalo územní rozhodnutí, stavební povolení a vybralo lidi, kteří se do tohoto společenství přihlásí.
Poslanec ČSSD Jan Birke k tomu řekl: "Potom by šli do banky, vzali si jako společnost úvěr, postavili bydlení a z nájmu spláceli úvěr. Například za dvacet let by se mohli stát vlastníky bytu anebo členy družstva." ČSSD navrhuje, aby se obec mohla dohodnout s developerem, že postaví čtvrtinu z celkového počtu bytů jako neziskovou. Podle Birkeho by tak byt zlevnil o 30 procent. Což samozřejmě není jisté.
Sociální demokracie se ve snaze změnit bytovou křeč (past na mladé lidi) v Praze a Brně shoduje se sociologem Tomášem Samcem ze Sociologického ústavu AV ČR. Napsal analýzu "Jak zajistit dostupné bydlení?" a v ní nabízí řešení: "Můžeme chtít více obecních bytů, zakládat nová bytová družstva, která budou sdílet náklady na výstavbu bydlení, nebo vytvářet kolektivy, které budou bydlet společně. Bydlení se stalo až příliš věcí soukromou, kterou si má každý zařídit, jak nejlépe umí. Ve chvíli, kdy na kvalitní bydlení nedosahují lidé ani s průměrnými příjmy, by bydlení mělo být věcí veřejnou."
Stavět bez zisku, pro bydlení
Lidé okolo Paměti města v dopise na příkladu článku ČTK a jeho automatického přebírání dalšími médii upozorňují, že debata o bydlení ztrácí smysl, když je jednostranná: "K okomentování navrhovaného zákona dostali prostor pouze lidé zastupující banky, investiční skupiny a developery. Jedná se tedy o zástupce skupin, jejichž ekonomické zájmy leží v přímém rozporu s jakoukoli regulací trhu s bydlením, a jejichž primárním motivací je zisk. Není to bohužel výjimka, jako spíš standard, který v otázce bydlení praktikuje většina českých médií."
Pokračují: "U developerů a investorů se v žádném případě nejedná o nezávislé experty, což je dojem, jaký navozuje titulek článku i samotný fakt, že v článku nedostane prostor ani protistrana, ani skuteční odborníci z řad sociálních urbanistů, sociologů bydlení z Akademie věd ČR, politologů, odborníků na problematiku bezdomovectví nebo nezávislých ekonomů či zástupců samospráv, kde podobné koncepty fungují (Vídeň, Mnichov, Paříž). Úplně pak absentuje pohled lidí, kteří jsou krizí bydlení postižení a organizací, které je zastupují." Jinými slovy byla porušena zpravodajská zásada dát hlas oběma stranám.
V dopisu pak pisatelé poukazují na zásadní rozpory mezi realitou (kupříkladu růstem marží a zisků některých developerů) a tvrzením analytiků, kteří návrh ČSSD bez milosti smetli (samy radnice by na družstvech prodělaly).
Nabízí se zapojit u nás tolik oblíbený selský rozum: pokud by družstvu dalo město pozemek jako svůj vklad, pak by cena musela klesnout . A pokud by se nestavělo pro zisk, pak by cena oproti bytu od developera opět musela jít dolů. Stejně tak by byty musely zlevnit, pokud by developer prodal městu jejich čtvrtinu bez nároku na zisk.
Pravda, jak se ukázalo poté, co ČSSD návrh představila, sama je polovičatá: po developerovi by podle ní měla obec chtít 25 procent bytů za nákladovou cenu pouze v případě, že bude stavět na jejím pozemku. V Praze nepoužitelné. Přitom, pokud by šlo ČSSD skutečně o pomoc s bydlením pro rodiny se středními příjmy, měla by čtvrtinu bytů bez zisku postavit jako podmínku pro developera.
Paměť města upozorňuje na důležitou okolnost. Jak se o problémech mluví a píše, tak jsou i vnímány. Pokud se k návrhu ČSSD nevyjádří i lidé, kteří vědí, jak to funguje v jiných zemích, pokud se nikdo neptá ani sociologů, kteří bytovou situaci u nás analyzují (v jiných oblastech, jako jsou třeba dluhové pasti, už to probíhá a nese ovoce), pak jsou nové návrhy předem zavrženy. Přitom možná nejsou špatné.
Banky a developeři chtějí logicky co nejvíc vydělávat, za kolik kdo bydlí je zajímá někde na dvacátém místě, pokud vůbec. Nestačí jejich pohled. Je přece absurdní a pro stát chybné, když dejme tomu mladý, úspěšný vědec žije s rodinou z ruky do úst jen proto, že si vzal obří úvěr, aby mohl jakž takž bydlet. Paměti města patří za nabízení jiného pohledu na bydlení a debatu o něm velký dík.
