reklama
 
 

Demokraté se nesmí Babiše štítit. Jinak přijme roli diktátora

10. 10. 2017
Nebezpečí Andreje Babiše nespočívá v tom, že je diktátor, ale v tom, že klidně diktátorem bude. Stejně jako čímkoliv jiným.

Oficiální obvinění Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo dalo médiím příležitost zopakovat otázku, kterou všem politikům kladou při každé příležitosti už měsíce - dokážete si představit vládu s Andrejem Babišem?

Je to otázka naprosto správná a legitimní. Předpokládaný vítěz voleb bude hledat koaličního partnera a voliči mají právo zajímat se o to, jak se kdo k jeho nabídce postaví.

Pro některé Babišovy odpůrce jako by dokonce hlavním měřítkem demokratičnosti politických stran byla jejich ochota, nebo spíš neochota do takové koalice jít. Pro mnohé je alfou a omegou volebního rozhodování právě otázka, zda jejich případný kandidát spolupráci s Babišem dostatečně jednoznačně vyloučil.

Aby se nedivili.

Předvolební optikou viděno se skutečně zdá, že není co řešit. Andrej Babiš čelí bezprecedentní záplavě podezření z podvodů, lží, zneužívání svého postavení, střetu zájmů, ovlivňování médií a dalších smrtelných politických hříchů. Byť ho ještě žádný soud neuznal vinným ve smyslu zákona, některá podezření jsou prokázaná do té míry, do jaké vůbec něco prokázat lze. Prostor pro pochybnosti, zda Čapí hnízdo bylo projektem Agrofertu či zda měly korunové dluhopisy jiný smysl než se vyhnout daním, je menší než drobečky masa v párcích z Babišových masokombinátů.

Jenže v oslepující záři morálního imperativu "s Babišem nikdy" není příliš vidět temná realita, které zřejmě budeme muset pohlédnout do tváře nejpozději v sobotu jedenadvacátého října odpoledne. Ze vznešeného "s Babišem nikdy" zbude smutné "bez Babiše nelze".

Zasněme se na chvíli nad možností, že to tak nedopadne. Že strany, které vidí Česko jako demokratickou zemi a součást svobodného světa, tedy ČSSD, ODS a nějaká kombinace TOP 09, KDU-ČSL, Starostů či jiného demokratického potěru, získají v Poslanecké sněmovně nadpoloviční většinu křesel.

Kdo chce, může snít až do konečného sečtení hlasů, my ostatní pojďme dál. Nejpravděpodobnější výsledek nadcházejících voleb bude takové vítězství hnutí ANO, které jeho majiteli umožní vybírat si koaličního partnera nebo partnery.

Je docela pravděpodobné, že vyjednávání rozhodne nejen o vládní koalici, ale také o směřování Česka na dlouhé roky dopředu.

Nebezpečí Andreje Babiše nespočívá v tom, že je diktátor, ale v tom, že klidně diktátorem bude. Stejně jako čímkoliv jiným. Nepochybuju o tom - koneckonců mluví o tom v řadě rozhovorů i on sám - že komunistou byl za komunismu stejně formálně a bez přesvědčení, jako tři roky ministrem vlády, která při všech výhradách otočku čelem vzad k demokracii podle maďarsko-polského vzoru nedopustila.

Babiš bude ochotně hrát jakoukoliv roli, v níž bude moci svému (i když formálně do svěřenského fondu uklizenému) Agrofertu přihrávat byznys a odstraňovat z cesty konkurenci. Klidně i roli demokratického politika.

Ryzím demokratem nebude Andrej Babiš nikdy, to by musel pracovat pro voliče, ne pro firmu. Demokratem formálním, vnějškovým, brblajícím, prozrazujícím pravé smýšlení občasnými výroky o parlamentu-žvanírně a novinářích-zkorumpované pakáži ale být zvládne. Nepěkná vyhlídka? Ano, ale obávám se, že lepší nemáme.

Zato horší ano. Pokud během následujících dnů nedojde k zásadním přelivům voličské přízně, otevřou se po sečtení hlasů dvě možné cesty. Buďto tu bude vládnout Andrej Babiš s prodemokratickými a prozápadními partnery, anebo s komunisty a Okamurou. Těžko říct, kterou variantu by preferoval, obávám se ale, že se žádné nebude bránit. Transformace Česka na dceřinou firmu vlastního koncernu je jeho životní projekt, který dobrovolně neohrozí.

Vládní vliv komunistů, a ještě víc Okamurova spolku, by znamenal katastrofu, jejíhož konce těžko dohlédnout. Agrofert ke svému fungování demokracii nepotřebuje. Bránil by ji Babiš ve svazku se stranami, které ji chtějí zlikvidovat, jen proto, že Česko ano?

V Polsku a Maďarsku jsme viděli, jak snadno a rychle lze vyřadit z provozu demokratické pojistky - veřejnoprávní média a nezávislou justici. Jak snadno může státní moc tlačit na soukromé firmy, jsme bohužel už viděli i u nás. To nejsou kroky typu snížení či zvýšení daní, které může příští vláda změnit. Nevratnost mají v samotné DNA, poněvadž umlčováním nesouhlasu koncentrují čím dál větší moc v rukou svých protagonistů.

Prodemokratické a prozápadní strany by si měly nechat otevřená zadní vrátka ke "koalici s ANO bez Babiše ve vládě" nebo nějakému podobně neelegantnímu a bahnem reálpolitiky umolousanému řešení. Budou mít po volbách neradostnou povinnost se další čtyři roky tvářit, že nevidí Babišův obří střet zájmů, a bránit něčemu mnohem horšímu. A hledat cestu, jak ho definitivně porazit, samozřejmě.

Jan Neruda se kdysi vyznal ze spokojenosti s vlastním životním údělem ve známé básni "Vším jsem byl rád". Andrej Babiš to vidí opačně - vším byl nerad. Komunistou z donucení matky, ministrem, protože už se nemohl dívat na Palermo kolem.

Nemyslím, že by bylo Babišovým životním snem stát se diktátorem, ale obávám se, že stejně rád či nerad bude i tím. Pokud to pomůže holdingu…

Přihlaste se k našim newsletterům
Odhlásit se můžete kdykoliv.

autor: Jan Moláček

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama